VYBERTE SI REGION

Americké souvislosti radarových námluv

Českou republiku navštívil bývalý náměstek amerického ministra obrany Philip Coyle. Je proti radaru, přestože je Američan.

11.2.2008
SDÍLEJ:

BellevueFoto: Tomáš Kučerovský

Klesající přesvědčivost údajné hrozby íránských či severokorejských raket znamená, že se čeští propagátoři výstavby radaru v Brdech uchylují k očerňování těch, kdo s projektem nesouhlasí. Nemají vlastně mnoho jiných možností. Věcnou polemiku si dovolit nemohou – už proto, že přístup Bushovy administrativy jim neumožňuje ani zveřejnit skutečné výkonové parametry zařízení. Opakovaně se objevují tvrzení, že proti radaru jsou komunisté, trockisté a zastánci dalších podezřelých ideologií. Zpochybňuje se i místní původ odporu v Brdech a naznačuje se, že prý je řízen z východního zahraničí.

Rusové by samozřejmě rádi získali na odpůrce radaru vliv. Během působení v Greenpeace jsem se přinejmenším jednou setkal s pokusem podsunout dokument tvrdící, že záření radaru způsobuje rakovinu, aniž by obsahoval relevantní důkazy. Samočistící mechanismy protiradarové opozice jsou však dost robustní na to, aby podobným dezinformacím dokázaly čelit.

Ruské zdroje navíc ani zdaleka nepředstavují informační oporu českého odporu. Navzdory tomu, co je opakovaně omíláno ve vládních materiálech, existuje dobře informovaná opozice proti protiraketové obraně i v samotných Spojených státech amerických.

Návštěva bývalého náměstka ministra obrany Philipa Coyla v České republice v druhé polovině ledna názorně ukázala, že vládní propagandisté se snaží českou veřejnost vodit za nos. Údajná jednoznačná shoda, která prý ve Spojených státech ohledně protiraketové obrany panuje, patří k četným mystifikacím obsaženým v legendě o nezbytnosti radaru.

Taková shoda neexistuje – a mezi těmi, kdo protiraketovou obranu odmítají, rozhodně nepřevládají podezřelí zástupci pochybných ideologických směrů. Právě naopak.

Krátce po nastěhování do Bílého domu nařídil prezident Ronald Reagan odstranit zařízení pro solární ohřev vody instalované za jeho předchůdce. Tento čin signalizoval zásadní změnu v přístupu k otázkám, které se vynořily po velké ropné krizi z počátku sedmdesátých let.

Carterova administrativa brala vážně prognózy Římského klubu ohledně vyčerpávání zásob surovin. Nikoliv tak, že by očekávala katastrofu k určitému datu, ale ve smyslu varování, že zásoby nejsou nekonečné.

„Reaganomika“ však kromě jiného znamenala podporu reformy světového trhu s cílem oslabit vliv Organizace zemí vyvážejících ropu (kartelu OPEC). Řada opatření nutila rozvojové země, aby podporovaly těžbu a vývoz surovin a navzájem si konkurovaly. Žádnou ropu navíc se tím pochopitelně vytvořit nepodařilo, nicméně ceny dočasně klesaly.

Systém fungoval několik desetiletí, než začalo být zřejmé, že stoupající poptávka je uspokojována jen s rostoucími obtížemi. Na zlomu století i některé ropné společnosti zkoumaly otázku, kdy by mohlo dojít k vyčerpání poloviny celkových zásob (peak oil) a co si v takové situaci počít. Stejný úkol nemohl minout ani tvůrce americké zahraniční politiky. Prognózy již dlouho znějí jednoznačně: „Čistě tržnímu“ obchodování s ropou pomalu zvoní hrana. Kdo chce zajistit přísun surovin, musí přímo kontrolovat zdroje. Bushovi neokonzervativci fabulovali historky o spojení Husajnova Iráku s teroristy a iráckých zbraních hromadného ničení s cílem ospravedlnit invazi, která měla přinést kontrolu nad iráckou ropou. Nedávno to otevřeně přiznal i bývalý šéf americké centrální banky Alan Greenspan.

Za Bushe americký vojenský rozpočet neuvěřitelně nabobtnal – a kromě nákladů na okupaci Iráku tvoří největší položky finančně i technicky extrémně náročné projekty, které nemají žádnou spojitost s „válkou proti terorismu“.

Na prvním místě stojí protiraketová obrana. Způsob jejího prosazování vyvolal vlnu dobrovolných i vynucených odchodů státních zaměstnanců do nevládní sféry. A řada z nich v nevládních organizacích prosazuje revizi Bushových přístupů.

Celá řada stránek Bushovy politiky je doslova pod palbou veřejné kritiky. Příslušníci tradičních politických elit formátu Henryho Kissingera kritizují orientaci zahraniční a bezpečnostní politiky a upozorňují, že může narušit systém mezinárodní bezpečnosti. Ekologové v čele s Al Gorem prosazují ochranu klimatu. A v čele „vzpoury“ některých států Unie, které s kanadskými provinciemi připravují systém obchodování s emisemi po vzoru evropského ETS, stojí Schwarzeneggerova Kalifornie.

Nevládní organizace podaly desítky žalob kvůli mučení „podezřelých z terorismu“, nelegálním odposlechům či utajování informací. Rostoucí relokalizační hnutí chystá na místní úrovni krizový management pro případ problémů v zásobování ropnými produkty. Konečně thinktanky typu Centra pro obranné informace (CDI), v němž působí už zmíněný Philip Coyle, pečlivě sledují vývoj Rumsfeldových megalomanských zbrojních projektů a navrhují k nim alternativy. Jak se toto vše promítne do změn skutečně provedených po listopadových prezidentských volbách, zatím těžko odhadnout. Každopádně není vůbec jisté, že výstavba evropské protiraketové základny bude mít i nadále stejnou prioritu jako dosud, a že nebude radikálně přehodnocena. Jednu z již nyní zvažovaných variant představuje ukončení projektu NMD/GMD (tedy i brdského protiraketového systému) vzniklého na politickou objednávku během pouhých pěti let.

Přetrvávají technické slabiny – a závislost na stacionárních silech představuje stejnou Achillovu patu jako v případě strategických raket. Pokud by hypotetický nepřítel měl vůli a prostředky k útoku, nejprve by zničil obranná zařízení, jejichž umístění je mu dobře známo. V posledních týdnech vzbudila pozornost nabídka podílu českého zbrojního průmyslu na americké protiraketové obraně. Na první pohled může vypadat lákavě. Avšak kromě možnosti, že projekt NMD/GMD bude jako nevyhovující zrušen, je třeba vzít v úvahu i dosavadní zkušenosti se spoluprací na podobných projektech.

Coyle během své návštěvy upozornil na příklad Japonska, které po vyhodnocení rizik paradoxně investuje další obrovské sumy peněz do protiraketové obrany. Kromě finančního podílu na projektech se Spojenými státy americkými je tak zatíženo dodatečnými náklady, s nimiž původně nepočítalo. Spolupráce na protivzdušném systému MEADS přivedla Německo a Itálii k hořkému zjištění, že ochota Američanů sdílet nejnovější technologie je velmi omezená a přínos pro vlastní podniky tedy také. Nekontrolovaný nárůst ceny a skandální požadavky na utajování technologií vedly nedávno britskou vládu k tomu, že pohrozila ukončením účasti na projektu amerického bojového letounu F-35C, jímž mají být vyzbrojeny letadlové lodě Queen Elisabeth a Prince of Wales.

Ve světle podobných skutečností je třeba říci, že bezpečnostní rizika vyvolaná případným vybudováním radaru jsou jistá, zatímco přínosy velmi nejisté. Kromě toho existují i vážná vnitropolitická rizika.

Jeden z bývalých zaměstnanců administrativy, Coylův kolega Winslow Wheeler, spolu s dalšími upozorňuje na prapodivné praktiky při prosazování amerických obranných výdajů. Vedle přímých příspěvků do volebních fondů jednotlivých kongresmanů a nejrůznějších přílepků k rozpočtovým zákonům (ve formě investic v konkrétním volebním obvodu), zahrnuje kupování politické podpory také dodavatelské vztahy.

Klíčem k rozhodnutí hlavních kontraktorů protiraketové obrany přidělit dílčí zakázku té či oné firmě tak není úvaha o poměru ceny a kvality nebo flexibilitě dodavatele, ale jeho umístění v konkrétním volebním obvodu. Ti z volených zástupců, kteří hlasují pro růst obranných výdajů, jsou zkrátka odměněni zakázkami pro firmy v domovském státě.

S klasickou ekonomickou racionalitou toto rozhodování prakticky nesouvisí – tak jako s ní koneckonců nesouvisí celé superdrahé budování obrany proti údajným hrozbám, které by tuto obranu mnohem levněji vyřadily či oklamaly. Je otázkou, jak dlouho si ještě přetížená americká ekonomika bude moci takovou „velkorysou“ praxi dovolit. Je otázkou, jak dlouho si ji bude moci dovolit americká demokracie, která se za Bushe ocitla na cestě k impériu. A stejná otázka se týká demokracie české.

11.2.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies