VYBERTE SI REGION

Havel: Kladným hrdinou mých her je divák

Brno - Exprezident a dramatik Václav Havel provokuje diváky novou hrou Odcházení a nutí je hlouběji přemýšlet.

6.4.2008
SDÍLEJ:

Václav Havel v BrněFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

V pauze mezi zkouškami scénického čtení ze hry Odcházení v Divadle Husa na provázku poskytl Václav Havel brněnskému Deníku Rovnost exkluzivní rozhovor. Do kanceláře za zkušebnou ho doprovázel jeho pobočník, stálý stín. A rozhovor si paralelně nahrával. Není divu, Václav Havel budí zájem médií, i když už není prezidentem. Odcházení vyvolalo skandál ještě dřív, než bylo vůbec uvedeno.

Poté, co ho odmítlo hrát Národní divadlo a Divadlo na Vinohradech, ji v květnu uvede pražské divadlo Archa. Peripetie jsou dané jednak Havlovým požadavkem, aby hlavní ženskou roli hrála jeho manželka Dagmar Veškrnová – Havlová, jednak i příliš problematickým obsahem – o moci v aktuálním politickém kontextu České republiky se totiž i absurdní divadlo hraje těžce.

V doslovu ke svým hrám z šedesátých let jste napsal, že v divadle Na zábradlí jste tenkrát přesně věděl, proč a pro koho píšete. Proč a pro koho jste napsal Odcházení?
Psal jsem ho jak pro české, tak pro zahraniční publikum. Za ta léta jsem se naučil psát tak, aby se hra mohla hrát kdekoli a nebyla příliš svázaná s místními reáliemi. Samozřejmě, že moje hry vyrůstají z mé zkušenosti, ale měly by tuto zkušenost přesahovat.

Jak se dá po stovkách politických projevů navázat na starý život dramatika?
Odcházení se mi psalo lépe než předchozí hry, protože jsem věděl, že může být uvedeno doma. A že budu moci chodit na zkoušky, což jsem v předchozích desetiletích nemohl. Naopak v něčem je můj návrat k divadlu komplikovanější, protože vyvolává zvláštní ostražitou pozornost a zvědavost. A některá média se pídí po zákulisních souvislostech. Byla a bude kolem toho větší publicita, než jakou bych uvítal.

Co je hlavním tématem vaší nové hry?
Téma odcházení je obecné a existenciální téma. Dnešní den odchází a už se nikdy nevrátí, minuty, které s vámi strávím, se už nikdy nezopakují. Na tohle téma jsem začal uvažovat už před revolucí. Hru Odcházení jsem měl ze dvou třetin napsanou už tehdy, takže to není můj odraz osobní zkušenosti v politice. I když samozřejmě teď, když jsem se k textu vrátil, jsem ho mohl v nějakých detailech ke své zkušenosti obrátit. Původně to ale bylo myšlené jako obecné téma, téma vladaře, který přišel o moc a neumí její ztrátu unést.

Napsal jste, že divadelní hra je polotovarem a sama sebou se stává teprve na jevišti. Nevadí vám zásahy dramaturgů a režisérů do vašeho textu?
Ctím svobodu inscenátorů a většinou se vůbec nesnažím režisérům mluvit do práce. Něco se mi může líbit míň, něco víc, ale kdo píše divadelní hry, musí počítat s tím, že se budou inscenovat všelijak. Tu a tam ale dávám konkrétní připomínky, mám-li k tomu příležitost.

Jak reagovalo na vaše hry zahraniční publikum? Chápalo je?
Zas až tolik jsem svých her v zahraničí neviděl. Před revolucí jsem nemohl cestovat a pak jsem měl zase prezidentské povinnosti. Ale to, co jsem viděl, mě neobyčejně potěšilo. Zjistil jsem, že na různých místech světa naleznou v mých hrách své vlastní významy a souvislosti. Vidí tam něco, co by mě nikdy nenapadlo, že tam lze vidět. Něco, co koresponduje s jejich vlastní zkušeností. A to, co je svázané jen s naší českou zkušeností, přehlédnou nebo upozadí. Zažil jsem to třeba na Filipínách, kde měla jedna moje hra ohromný úspěch. Viděl jsem premiéru a po ní mi v divadle vysvětlovali, jak moc to korespondovalo s jejich vlastní místní politickou zkušeností.

Jak se vám po dvaceti letech tvůrčí pauzy psalo?
Píšu tak, jak umím a jak v tu určitou chvíli chci, ale nemohu přesáhnout sám sebe. Jestli je to absurdní, nebo jaké, do jakého šuplíku to zařadím, to už není tak úplně můj úkol. Tím ať se zabývají mí kritici nebo diváci. Nepíšu hry s tím úmyslem, aby byly absurdní, respektive s tím úmyslem, aby byly zařazené do kategorie absurdního divadla.

Jan Grossman v doslovu k vaší Zahradní slavnosti napsal, že absurdní divadlo neposkytuje řešení. Ne proto, že by neexistovalo, ale proto, že ho nikdo nikomu nedá. Existuje nějaké pozitivní východisko v Odcházení?
To formuloval už tenkrát Jan Grossman. Když kritikové psali a říkali, že v mých hrách nejsou kladní hrdinové, tak on odpovídal, že kladným hrdinou by měl být divák. Že skrze apel, formulaci otázek, které dává moje divadlo, začne divák hlouběji přemýšlet. Že hra vyprovokuje vyhledávání odpovědí na vlastní otázky. To jsme nazývali apelativním divadlem, protože úkolem divadla je apelovat na diváky. Dát do pohybu myšlenkové pochody v nich, ale nenabízet jim hotová řešení a zformulované odpovědi.

A to východisko?
Každý si z toho může vzít něco jiného. Lidé by si ale pravděpodobně u té hry měli uvědomit, jak často slyší kolem sebe banality a vůbec jim nedochází, že jsou to banality, opakující se názory. Jazyk frází mě vždycky zajímal.

Jak jste přemýšlel o možnosti číst Odcházení na Provázku?
Byl to nápad Provázku, oficiální světová premiéra Odcházení bude v květnu v Divadle Archa v Praze. Tohle je čtené divadlo, které považuji za velmi pozoruhodné, ale není to normální divadelní produkce, jen čtení prvního dějství. Je to morávkovská fantazie na téma mé hry. A mně se to ohromně líbí. Jsem rád překvapený.

Za zprostředkování rozhovoru děkuji uměleckému šéfovi Provázku Vladimíru Morávkovi. Klára Kubíčková

Autor: Klára Kubíčková

6.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Operátoři odmítli levné volání pro Brno-střed. Je to kartel, tvrdí radní Bartík

Brno – S velmi výhodným voláním pro obyvatele Brna-středu neuspěla tamní radnice u českých mobilních operátorů. Do středečního posledního možného termínu pro podání nabídek vedení městské části neoslovil ani jeden z nich. Radnice ale svou snahu nevzdává.

AKTUALIZUJEME

Zemřel brněnský jazzman Jaromír Hnilička, bylo mu 84 let

Brno – Zemřel jazzový trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička, bylo mu 84 let. Informovalo o tom brněnské studio Českého rozhlasu, s nímž Hnilička po desetiletí spolupracoval. Na rozhlasové budově v Beethovenově ulici zavlála černá vlajka.

Sňatkový podvodník na ženě vylákal 110 milionů. Milovala jsem ho, vypověděla

Kuřim, Brno – Nešťastná láska dovedla jednapadesátiletou Danu Niederlovou až na lavici obžalovaných Krajského soudu v Brně. Ve středu s ní začalo jednání kvůli tomu, že z kuřimské firmy na Brněnsku, kde pracovala jako hlavní účetní, vyvedla více než 110 milionů korun. Teď jí hrozí až deset let vězení. „Peníze jsem posílala podle pokynů, které mi dal David Siegel. Tvrdil o sobě, že je americký voják ve výslužbě. Říkal, že mě miluje, sliboval mi spokojený a zabezpečený život," popsala obžalovaná muže, který ji podle jejích slov využil a oklamal. Potkali se na internetové seznamce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies