VYBERTE SI REGION

Hezoun z "Ošklivky Katky" je duší ekolog

Brno - Lukáš Hejlík je jako střela. Hraje v seriálech, má angažmá v brněnském Městském divadle, moderuje v rozhlase, pořádá hip hopový festival a už několik let je zakladatelem a tahounem literárního seriálu LiStOVáNí. A má vlastní fanklub. Ze všeho nejraději se ale vrací do malé vesnice u Brna, kde žije se svojí ženou a malou dcerou. A stádem ovcí.

22.6.2008 2
SDÍLEJ:

Lukáš Hejlík není jen seriálová hvězda.Foto: Magda Kucharovičová

Kdy jste založili LiStOVáNí a s jakým cílem?

Je to už víc než pět let, kdy jsme scénicky zpracovali takový průřez dílem Emila Hakla. Jiný cíl, než abychom představili knížky autora, jeho styl, jeho humor a naše možnosti, které jsou v tomto žánru nevyčerpatelné, to nemělo. Tak to prostě vyšlo a funguje to tak doposud. Ale celý projekt má už profesionální zázemí, v souboru už je nás devět. Cíl zůstává – představovat zajímavé knížky ještě zajímavější formou. Daří se nám a jsme rozhodně nejsledovanějším literárním seriálem na trhu.

Jaké knihy máš z LiStOVáNí nejradši a jaké jsou pro tebe nejtěžší?

Pan režisér Krejča, můj velký učitel, řekl, že na světě existuje jedenadevadesát dobrých her a devadesát jich režíroval. Já bych se k tomu trošku přifařil a řek bych, že bych mohl doporučit všech čtyřicet knížek, který jsme za ty roky v LiStOVáNí uvedli. Určitě jsou tituly, ke kterým se vracíme rádi, především ty humornější věci, jako Roger Krowiak, Hawklinská nestvůra, Stará dáma vaří jed, Stopařův průvodce Galaxií. Nějaké necháme ležet už jen v našich análech, třeba Program pro přeživší.

Co považuješ za největší úspěch LiStOVáNí?

Především to, že i když projekt neustále roste, funguje pořád stejně, jako tehdy, když jsme začínali v plenkách pro deset diváků v zakouřených kavárnách. Nejvíc si cením akce s názvem To nejlepší z LiStOVáNí aneb Co se do Silvestra (zatím) nevešlo. Co do významu samozřejmě turné s Robertem Fulghumem, který byl nadšený.

Jak a proč jste se rozhodli dělat i LiStOVáNí pro děti?

Že by to bylo tím, že sami začínáme mít rodiny? Nevím, nicméně je to skvělé – ta komunikace s dětmi, ale i studenty, hrajeme totiž i pro střední školy. Ale třeba i s děckama z druhého stupně základek, která je těžké nadchnout pro něco přece tak nudného, jako je knížka. Základ je mít dobré knížky, ještě lepší úpravu a pak se pořádně vyblbnout.

Jak vybíráte knihy, které budete pro LiStOVáNí dělat?

Má to těžká kritéria. Musí to být dobré, něčím nové, protože lidi to opravdu vnímají jako seriál a my se nechceme opakovat žánrově, stylově ani formálně. Stejně tak to vychází ze spolupráce s nakladateli. Nyní dáváme přednost i účasti autora, třeba Fulghum, Hájíček, Urban, Dvořáková, Procházková. Musím říct, že ze stohu knih, které nám chodí, se dá opravdu vybrat jen pár.

Jaký je to rozdíl hrát „intelektuální“ LiStOVáNí pro „chytré“ diváky v divadle pro plné lóže a na televizní obrazovce v mýdlové opeře?

Odpovídám na to rád – všechno dělám rád. LiStOVáNí je moje dítě, hraní v Městském divadle si teď v zápřahu natáčení o to víc užívám. Všechny zvu na Poprask na laguně nebo Slaměný klobouk. A Ošklivka Katka je samozřejmě hodně vyčerpávající. Profese je to jiná, to, že je člověk na jiným pískovišti, ale neznamená, že bude dělat jinak kvalitní bábovky.

Jak jsi přemýšlel o angažmá v mýdlové opeře Ošklivka Katka?

Samozřejmě, že jsem si na škole myslel, že bych nikdy netočil reklamu nebo seriál a samozřejmě, že to teď neplatí. Není to nic nenormálního, řekne ti to každý student herectví, který nechce slyšet, že něco bude někdy jinak. Vzpomínám si na sebe s úsměvem, jak jsem byl ortodoxní rypoň. Ale vůbec to teď neprožívám, naopak jsem rád, že jsem si tím prošel. Dneska mám prostě tu uměleckou pubertu za sebou – neznamená to, že bych něco šidil, jen se ti rozšíří pole působnosti, a to je jenom dobře.

S Ošklivkou Katkou jsi se dostal do novin a na první stránky magazínů pro ženy, máš dokonce fanklub. Jak se s tím srovnáváš?

Zprvu to moc horký nebylo, ono těch televizních pořadů je mraky a tudíž přibývá i počet takzvaných instantních hvězd, které rychle vzniknou, rychle zajdou a mezi ně teď taky patřím. Samozřejmě, že to vnímám, zatím mi to neubližuje ani nějak nevzrušuje, takže to neřeším. Rozhovorům se nevyhýbám, můžu mluvit o divadle, o listovačce, o ovečkách, které zajímají všechny nejvíc, o všem, co rád posunu.

Absolvoval jsi vyšší odbornou hereckou školu – nechybí ti JAMU, obzvlášť v souvislosti s tvým angažmá v Městském divadle, kde je řada tvých kolegů herců právě absolventy JAMU?

Nemyslím si. Je úplně šumafuk, jakou školu studuješ, potažmo jestli vůbec studuješ, ale kdo tě vede. V mém případě to byla výhra, vedl mě Jan Hartl, Eva Hodinová, Helena Glanová, Otomar Krejča a stejně tak spolupráce se Zdeňkem Černínem je moc inspirativní. Naopak jsem rád, že jsem v činoherním souboru Městského, kde jsou poslední roky na repecu myslím fakt skvělé kusy – Equus, V jámě lvové, Smrt Pavla I. Stejně dobré tituly nás čekají v příští sezoně – Kumšt, Tři sestry, Kočka na rozpálené střeše.

Žiješ ve vesnici u Brna, kde chováte domácí zvířata a žijete, jak to tak vypadá, ekologicky. Jak jsi se k tomu dostal a proč tě to láká, co ti to přináší?

Radost. Nevím, jak jsme k tomu dospěli, šlo to krok za krokem. Chalupa z kotovice, přistavování z hlíny a slámy, zdravá zelenina a maso, chov ovcí, začleňování mezi starousedlíky, ohlížení se na zdroje vody, energie, potravin. No jo, ale pak jezdíš každý druhý den do Prahy autem a ekostopa je v pytli.

Není to příšerné, takhle pendlovat Praha, Brno, Opava, vesnice, město, navíc pořádáš HipHopKemp v Hradci Králové, do toho rozhlas a každý měsíc několik představení a LiStOVáNí. Jak se to dá zvládnout a nezbláznit se?

Logicky musela přijít selekce. V hip hopu jsem došel hodně daleko a musel jsem to nechat být, stejně tak práci v rozhlase, která je skvělá. Všechno jsou to mé vysněné cíle, které se naplnily, tak jim musím se slzou zamávat a soustředit se na ostatní věci. I tak je to šílený a chybí mi to, co si koupit nemůžeš – čas. Ježdění je brutální, k tomu nemám co říct. Dělám to všechno rád, základ je však doma. Hlavně naše malá raubířka Klárka.

Další články z rubriky BELLEVUE:

Autor: Klára Kubíčková

22.6.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Pojď hrát hokej! Děti z jižní Moravy mají šanci vyzkoušet si hokejové základy

Nová výstava v letohrádku Mitrovských na Starém Brně představuje nejslavnější, fiktivní i skutečné vyšetřovatele a detektivy napříč celým stoletím.
11

Sherlock Holmes, Hercule Poirot i Vacátko. Výstava představuje slavné detektivy

Konec dunění? Koncerty v centru Brna se musí ztišit, město prohrálo soudní spor

Brno – Akce na náměstí Svobody v Brně jsou pro většinu lidí příjemným zpestřením, jinak to ale vidí Brňan Filip Koplík, kterému kapely a obchodníci křičí přímo do oken. „Většinou je to naprosto šílené. I kdybych si chtěl třeba nějaký koncert užít z domova, uslyším jen dunění, žádnou hudbu," stěžoval si muž. Kvůli soudnímu procesu, který vyhrál jeden z jeho sousedů, musí nyní pořadatelé akcí otočit kolečko s hlasitostí na reproduktorech doleva. Magistrát se proti rozsudku hodlá dovolat k Nejvyššímu soudu, mezitím ale musí jednat.

Fašistický převrat měl začít v Židenicích. Cíl? Totalitní stát podobný Itálii

Brno - Čtyřiaosmdesát let uplynulo v neděli od neúspěšného pokusu o fašistický převrat v brněnských Židenicích. Událost si na místě připomenou lidé v prvorepublikových uniformách.

Podnapilý důchodce chtěl v parfumerii baterie. Obsluze hrozil plynovou pistolí

Brno – Pistolí vyhrožoval prodavačce parfumerie podnapilý důchodce. V obchodě, které podobné zboží nevede, si totiž chtěl koupit baterie. Až tak, že si je chtěl vynutit dokonce zbraní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies