VYBERTE SI REGION

Komediantská opera upoutává hlavně zrak

Brno - Ondřej Havelka zahltil dvojoperu množstvím jevištních akcí a upozadil tak hudbu. Přesto si zaslouží pochvalu.

28.4.2008
SDÍLEJ:

Jiří Sulženko v roli Tonia a Taddea.Foto: archiv Národního divadla v Brně

Dvě krátké opery z období italského verismu nabízí od letošního 18. dubna brněnské Národní divadlo. Režisér Ondřej Havelka, který nadchl publikum Janáčkova divadla před dvěma lety bravurním živým pojetím Prodané nevěsty, se na brněnskou scénu vrátil s operní fúzí Komediantů Rugerra Leoncavalla a hříčky Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho. Novinku diriguje Jaroslav Kyzlink.

Přestože se Komedianti častěji uvádějí s Mascagniovým Sedlákem kavalírem, jejich spojení s Giannim Schicchim také není na evropské operní scéně novinkou. Vzniklo tak divadlo o divadle na divadle, komedie (spíš fraška) a tragédie v jednom, rozdělená přestávkou, v kulisách Commedie dell’ Arte.

Režisér Havelka se, stejně jako u Prodané nevěsty, nebál do díla zasáhnout. V případě rodinného stříbra české opery pobouřil konzervativní diváky přesunutím děje z času poutě do předjarního masopustu, u současného souopeří zase zpřeházel pořadí čísel. Prvnímu kusu Pucciniho Schicchimu, předchází Prolog z Leoncavallových Komediantů. Přechod je proveden mistrně, neznalé ucho ani nepostřehne, že se jedná o díla dvou skladatelů a děje dvou oper.
Přitom se jedná o díla rozdílná jak dějem, tak obdobím jejich vzniku. Leoncavallo napsal Komedianty jako jednu ze svých prvních oper, respektive první realizovanou, premiéru měli v roce 1892 v milánském Teatro dal Verme. Skladatele inspiroval příběh, jehož se stal svědkem, a ten se mu vryl pod kůži tak silně, že si k němu sám napsal i libreto. Příběh žárlivosti v kočovné společnosti končí dvojnásobnou katastrofou a stal se jedním ze základních kamenů verismu v italské opeře.

Naproti tomu Gianni Schicchi je jednou z posledních Pucciniho oper, jejíž premiéra se konala v roce 1918 v newyorské Metropolitní opeře. Za základ děje posloužila libretistovi Giovacchinu Forzanovi zmínka o Schicchim v Alighieriho Božské komedii, konkrétně v třicátém zpěvu Pekla. Mazaný chasník Schicchi se rozhodne pomoci hamižným příbuzným zemřelého boháče Buosa, předstírat před notářem, že je umírající Buoso a změnit tak závěť, ve které vše odkázal místnímu klášteru. Nakonec se ale ukáže, že víc než pozůstalým pomohl sám sobě.

Havelka s oběma kusy pracuje jako s jedním celistvým dílem a opět prokázal, že je průvanem v málokdy větrané budově české opery. Kočovná divadelní společnost v jeho podání nehraje jednu, ale dvě hry, herci tak musejí ztvárnit tři úlohy: kočovného komedianta a jeho dvě role. V první části zvou herci publikum na představení o lstivém Giannim Schicchim a pouze úvodní prolog naznačuje, že se vztahy mezi aktéry ve druhé části zkomplikují. I když – už zde na chvíli „vypadává z role“ principál Canio, aby zamezil projevům obdivu vůči své Neddě poté, co v roli Lauretty dozpívala árii O mio babbino caro. Vývoj druhého dějství je tak předznamenán a po přestávce vypukne naplno.

Herci si asi již zvykli, že v Havelkově režii se pořádně zapotí. Žádné patetické postávání, důraz je kladen na akci, na jevišti se pořád něco děje – z mnoha až miniaturních pohybů se skládá výsledný obraz důkladně oživené inscenace. Nejnáročnější party připadly Pavle Vykopalové (Nedda, Lauretta, Kolombína) a Jiřímu Sulženkovi (Tonnio, Gianni Schicchi, Taddeo). Principála Cania hraje a zpívá Michal Lehotský, Beppeho (Harlekýna, Rinuccia) Raul Iriarte nebo Petr Levíček. Vzhledem k tomu, jak pohybově náročné hraní operní pěvci předvádějí, je třeba jejich výkony ocenit nejvyšší známkou.

Nová inscenace v Národním divadle je pestrá. Až moc pestrá. Režisér, přes proklamované heslo Primo la musica, poi il parole (v první řadě hudba, potom slova) množstvím jevištních akcí a vtípků donutil diváka těkat očima po celé scéně a soustředit se plně na vizuální složku, čímž dokonale upozadil skvělou Pucciniho a Leoncavallovu hudbu. Což si mohl dovolit u notoricky známé Smetanovy „Prodanky“, z Gianniho Schicchiho a Komediantů to přes výborný dramaturgický a realizační nápad udělalo groteskní slepenec gagů, ze kterého se jen semo tamo vyklube árie. I to je ale pro přežití opery jako žánru rozhodně lepší než konzervativní inscenace velkých pláten, pročež si všichni zúčastnění zaslouží pochvalné bravo.

Karel Hašek

Autor je publicista

28.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies