VYBERTE SI REGION

Planeta nám neodpoví, když se nezeptáme

Filozof Josef Šmajs vydává knihu Potřebujeme filosofii k přežití? Filozofie by v dnešní době měla hájit především Zemi.

12.5.2008
SDÍLEJ:

KresbaFoto: Tomáš Kučerovský

Nejprve tu byla jen nesmírně koncentrovaná a horká energie stlačená v nulovém objemu. Potom vedle záření také částice a atomy vodíku. Pak hvězdy první generace, v jejichž nitru a při jejichž zániku vzniká prach chemických prvků, pomyslná mouka, z které dosud tajemná gravitace upeče žhavou Zemi. Na ní pak proběhnou čtyři a půl miliardy let stavby a přestavby jedinečných struktur zemské kůry. Ale již po půl miliardě let vzniknou první bakteriální formy života. V poslední půl miliardě let nastane velký třesk zrození všech předků dnešních mnohobuněčných organismů. Jsme „posledním výkřikem, ale určitě ne posledním slovem“ tvořivého procesu evoluce – napíše věhlasný etolog Konrad Lorenz.Jsme produkty velkolepé přirozené evoluce, ale pyšníme se pouze vlastní tvořivostí. Myslíme si – a vyučuje se tomu ve školách – že bezduchou přírodu kulturou dotváříme, že ji humanizujeme. Pravda je jiná. Příroda je soběstačná, sama o sobě dokonalá a všem živým bytostem nadřazená. Je jejich jediným možným přirozeným domovem.

My lidé stavíme vlastní sídla, továrny, dálnice a letiště, budujeme vlastní informační sítě, rozšiřujeme pole i obzor své svobody. Úporně trváme na ekonomickém růstu, vysoké osobní spotřebě a stále rychlejší výměně informací. Ale ničíme tím svůj kosmický domov, vzácné přirozené formy, jedinečné ekosystémy a biologické druhy. Vysoce přirozeně uspořádanou Zemi překrýváme městy, monokulturami betonem a asfaltem. Její malebnou tvář měníme na zhanobenou kulturní krajinu. Poškozujeme systém, který nás vytvořil a který může naši existenci chránit, jen pokud neztratí svou evolučně dosaženou úroveň integrity. Proto také jedinečnou katedrálu přírody ani náporem nynější protipřírodní kultury zničit nemůžeme. Při její destrukci – pokud včas neustoupíme – nás postihne předčasná druhová smrt. Ale již nyní poraněná příroda kulturu i člověka ohrožuje.

K tomu, abychom v ekologicky ohrožené kultuře přežili, potřebujeme nové filozofické poznání skutečnosti. Potřebujeme poznání, které se nebude ptát, zda jsou na mořském dně a pod polárním ledem ještě nějaké další suroviny a energetické zdroje, nýbrž poznání, které se vážně a odpovědně zeptá: Co bude za sto let s nynější hédonistickou kulturou, co bude s člověkem jako s biologickým druhem?

Žádné poznání, které známe, není samoúčelné. Samoúčelné není poznání mikrobů, například kvasinek, které se na podzim ocitnou ve vinné šťávě. Vyhledávají látky, jež mohou konzumovat a z nichž mohou postavit své identické kopie, dceřiné buňky. Samoúčelné není poznání býložravců či predátorů v tropickém ekosystému afrického kráteru Ngoro Ngoro. Všichni hledají potravu, všichni usilují o reprodukci a všichni ochraňují svá mláďata.

Dlouho se zdálo, že člověk může poznání pěstovat jen pro ně samotné. Pro radost z poznání, jako intelektuální útěchu, jako hledání pravdy. Příkladem jsou antičtí filozofové, kteří, jak víme, hledali moudrost. Tak také kdysi vznikl název filozofie – láska k moudrosti.

Speciální vědy, které se vyčleňovaly z filozofie, se snažily poznávat také s ohledem na praktické potřeby. Mnohé však měly ještě na paměti Aristotelovu myšlenku z Metafyziky, že moudrostí ve větší míře je ta věda, kterou volíme pro ni samu a pro vědění, a nikoli pro to, co z ní vyplývá. Ale i tato teze byla skrytě účelová, antropocentrická.

I kdyby se všichni vědci vědomě zřekli svých pragmatických motivů, nemohou se zříci toho, že svět poznávají svými biologickými, smyslově neuronálními strukturami, že jej poznávají jako zástupci našeho útočného biologického druhu. Poznávají jej proto z pozice krátkozrakých kulturních zájmů, prostředky a aparátem, který vytvořila přirozená i kulturní evoluce a který výsledky poznání nebezpečně zkresluje.

Nezávislé poznání bylo krásnou dětskou iluzí. Její život, znovu a znovu podporovaný lidskou naivitou i abstraktními filozofickými úvahami, bohužel končí spolu se vznikem globální ekologické krize.

Ta je totiž empirickým důkazem, že ani lidské teoretické poznání není nezávislé, že je druhově sobecké, vůči přírodě arogantní a že odpovědnost za dnešní krizi nesou i jeho hlavní představitelé: věda a filozofie. Poznání je nedílnou součástí aktivity, která vytváří a udržuje příslušný systém. Systémy schopné poznávání, tedy všechny živé i kulturní systémy poznávají své okolí především proto, aby v něm přežily, aby se mohly reprodukovat na úkor látek a energie, které vyčerpávají z prostředí.

Plyne z toho, že ani pro člověka jako tvůrce kultury neexistuje výjimka. Pravdu má však i Karl Popper, když v podobné souvislosti připomíná, že svět nám lidem nepodá žádnou informaci, pokud mu nepoložíme žádnou otázku.
Jakou základní otázku kladou světu kvasinky, býložravci a predátoři, je intuitivně jasné.

Jakou základní otázku však světu klademe my, tvůrci kultury?

Hledáme také především obživu, nebo hledáme pravdu? Zřejmě plně neplatí ani jedno, ani druhé. Protože se nám podařilo zapálit kulturní evoluci, jejíž výsledky jsme nuceni udržovat a dále rozvíjet jako své velké neorganické tělo, naše základní otázka, kladená přirozenému prostředí, zní: Jak můžeme nebiologické tělo kultury reprodukovat, jak můžeme přežít uvnitř a prostřednictvím kulturního systému? A tuto nevyslovenou otázku si bezděčně kladli lidé v každé kultuře. Tuto otázku si pochopitelně klade i dnešní filozofie a věda.

Cosi podstatného se však změnilo. Planetu Zemi jsme kulturou obsadili a dobyli. Nemáme, nevěříme-li v osidlování vesmíru, kam expandovat. Nechceme-li vyhynout z vlastní viny, musíme Zemi, náš kosmický domov, uchovat obyvatelný.

Podobně jako naši předkové, tedy v souladu se svým biologickým nastavením na útočnou adaptivní strategii, klademe dosud okolnímu prostředí otázku, jak rozšiřovat kulturní systém, jak efektivně využívat všechny dostupné přírodní zdroje? Ale naše Země už pro rozsah nynější spotřební kultury nestačí. Je přetížená a poškozená, její takzvané zdroje jsou konečné. Navíc, kultura, kterou vytváříme, je kořistnická a protipřírodní, není sourodá ani s biosférou, ani s člověkem. Proto i nová základní otázka, orientující dnešní filozofické, vědecké i obyčejné poznání, musí být v souladu se skutečností formulována jinak: Jak vytvářet kulturu slučitelnou s člověkem i se Zemí, jak budovat kulturu dlouhodobě možnou, kulturu biofilní?

Filozofie, která se kdysi sama definovala jako láska k moudrosti, by se dnes, chce-li dostát svému jménu a pomoci ekologicky ohrožené kultuře, měla nazvat láskou člověka k Zemi.

Josef Šmajs

12.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies