VYBERTE SI REGION

Plavovláska po čtyřiceti letech

Divadlo je jiné než film. Morávek je jiný než Forman. Plavovláska je tmavovlasá. Zážitek je to ale i tak. Jsme tu správně na Láskách? Otázka, co se prožene mozkem každého druhého návštěvníka Divadla Husa na provázku, když vejde do sálu, který vypadá jako připravený na hospodskou tancovačku.

28.1.2008
SDÍLEJ:

Mildova matka po nečekané návštěvě jedné plavovlásky.Foto: Roman Franc

Jen na první pohled. Na ten druhý divákům okamžitě dojde, že v tomhle sále něco nehraje. Nalevo jeviště, napravo jeviště, židle staré čtyřicet let, stoly jakbysmet. Snad jen zakouřené žluté silonové záclony nikde nevisí a puch zaplivané hospody nebo kulturáku se taky nekoná.

Jaká byla léta šedesátá

Příběh Formanova filmu Lásky jedné plavovlásky je známý. Film má nominaci na Oscara i Zlatého lva, natočený je úsečnou kamerou, která přeskakuje zdánlivě bez ladu a skladu po motivech, jež zabírá. Hraný i nehraný film, jehož nejrealističtější realita je seskládaná ze stovek „velkých“ lidských životů.

Běží ve slavných šedesátých letech, pro nás profláknutých bezpočtem vyprávění o znovunabývání sebeúcty, vyšperkovaných těmi nejlepšími romány a filmy a opěvovaných songy z tehdejší i dnešní doby. Přesně z těch šedesátých, kdy se lidi divně oblékali a podle pamětníků čekali, že jim dá život něco víc, něco zvláštního. A taky z těch šedesátých, které skončily nakonec debaklem normální (čti nestrojené, běžné, reálné, živé) lidskosti a vítězstvím normalizované nelidskosti. Zničením iluzí.

Nový rozměr Formana

Forman svůj film natočil v roce 1965 a natočil ho vizionářsky předvídavě. A ač ten příběh končí v roce 1965, už o tři roky později mohl být vnímán jako dokonalá metafora doby. O třiačtyřicet let později se v Huse na provázku rozehrává stejná story. S vědomím historických souvislostí je Formanův banální příběh chytře prokládán esejistickými úvahami Pavla Švandy, doplněn o živý televizní rozhovor spisovatelů Goldstuckera s Wintrem. A ještě chytřeji ukončen telefonátem Alexandra Dubčeka s Leonidem Iljičem Brežněvem v roce osmašedesát o plnění politických dohod z Bratislavy a Čierné nad Tisou.

Režisér Morávek jednoduše dodal Láskám nový rozměr, protože je mnohem víc než Forman začlenil do sociálního a politického kontextu a doslova nalinkoval divákovi vnímání příběhu Anduly a Mildy jako paralelu iluzí a deziluzí doby.

Banalitu příběhu jedince přeložil do celospolečenského kontextu. Jen těžko se dá říct, jak moc je to dobře. Kdo si ve filmu chtěl něco dobového najít, našel si, kdo ne, nehledal a opájel se formální zvláštností filmu a skrytou něhou. Na divadle ale už není na výběr.

Tmavovlasá plavovláska
Provázkovské Lásky dělají herci stejně tak, jako ty Formanovy dělaly neherecké výkony. Není to na škodu, spíš naopak. Neopakovatelná atmosféra filmu je nahrazena scénou s protilehlými jevišti, kde si herci předávají svoje party v neukončeném dialogu. Prostor je to natolik rozsáhlý, i když chudě vypadající, že vydrží dvouhodinové představení bez markantní změny scény.

Ze spousty malých roliček záložáků, číšníků a dělnic vzniká jeden živý orchestr přímo na pódiu, který navzdory filmovým dechovkovým cajdákům a odrhovačkám hraje skutečné pecky let šedesátých. A hraje je dobře.

Vyniká Anička Duchaňová (z recenzovaného představení ve středu 16. ledna, jinak v alternaci s Anežkou Kubátovou) jako tmavovlasá plavovláska. Loutkoherečka, která svoji výbušnost a charizma perfektně prodává na vystoupeních Jablkoně, hraje Andulku tak, jak ji ve slavných šedesátých zahrála Hana Brejchová. Tak naivně a dětsky. Normálně. A navíc předvede při děkovačce parádní výstup se saxofonem.

Duchaňové nahrává Robert Mikluš. Ten proutníka hudebníka Mildu podává komicky a dobře, i když ne výjimečně. Nicméně podkresluje styl, jakým je celé divadlo vedeno. Spíš vtipně než hořce.

Vážný život jako fraška

Člověk se směje v Huse na provázku víc než při filmu. Směje se vyvalenému kukuči Aleny Ambrové, směje se i esembákovi Jiřímu Knihovi nebo dokonale sehraným Mildovým rodičům. Směje se často. A občas se jen usmívá.
Perfektní realističnost Formanova filmu, díky níž se povedlo předvést ten vážný lidský život jako frašku, se na prknech Provázku přes všechny Morávkovy inovace ukazuje vlastně taky tak.
Jen opravdovost je efektivně nahrazena komikou ve třenici s dobovými reáliemi. A výsledný pocit? Jako když se špatně podřežete žiletkou. Cítíte všechno hrozně intenzivně a na konci vám nezbývá, než se tomu smát.

Autor je publicista

ROMAN HŘEBECKÝ
 

LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY

FILM:
Československo, 1965, 88 min
scénář: M. Forman, J. Papoušek, I. Passer
režie: Miloš Forman
hrají: Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Milada Ježková
DIVADLO:
režie: Vladimír Morávek
hrají: Robert Mikluš, Anežka Kubátová nebo Anna Duchaňová
Divadlo Husa na provázku
premiéra: 16. listopadu 2007
28.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Mrazy: rybáři denně sekají díry do ledu, ryby se nadechují jen párkrát za minutu

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Pojď hrát hokej, láká sportovní akce jihomoravské děti. Čekají je zábavné nábory

Sherlock Holmes, Hercule Poirot i Vacátko. Výstava představuje slavné detektivy

Brno - Nová výstava v letohrádku Mitrovských na Starém Brně představuje nejslavnější, fiktivní i skutečné vyšetřovatele a detektivy napříč celým stoletím.

Konec dunění? Koncerty v centru Brna se musí ztišit, město prohrálo soudní spor

Brno – Akce na náměstí Svobody v Brně jsou pro většinu lidí příjemným zpestřením, jinak to ale vidí Brňan Filip Koplík, kterému kapely a obchodníci křičí přímo do oken. „Většinou je to naprosto šílené. I kdybych si chtěl třeba nějaký koncert užít z domova, uslyším jen dunění, žádnou hudbu," stěžoval si muž. Kvůli soudnímu procesu, který vyhrál jeden z jeho sousedů, musí nyní pořadatelé akcí otočit kolečko s hlasitostí na reproduktorech doleva. Magistrát se proti rozsudku hodlá dovolat k Nejvyššímu soudu, mezitím ale musí jednat.

Fašistický převrat měl začít v Židenicích. Cíl? Totalitní stát podobný Itálii

Brno - Čtyřiaosmdesát let uplynulo v neděli od neúspěšného pokusu o fašistický převrat v brněnských Židenicích. Událost si na místě připomenou lidé v prvorepublikových uniformách.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies