Kominíci prý nosí štěstí. Jak to mají se štěstím lidé, kteří vymetají komíny, ví jen málokdo. O velkém štěstí může hovořit třiašedesátiletý kominík z Brna, který se před likvidací sazí řádně posilnil alkoholem. V opilosti spadl do řeky a málem se utopil.

„Ve středu před polednem zalarmoval strážníky starostlivý Brňan s tím, že u řeky nedaleko lávky k zoologické zahradě v brněnské Bystrci leží podnapilý kominík. Toho prý chvíli před tím vytáhl z řeky, do níž muž spadl,“ řekl Deníku.cz mluvčí brněnských strážníků Zdeněk Novák.

Zmáčený kominík ani nemluvil
Hlídka strážníků, která na místo přijela, našla na břehu řeky zmáčeného muže v kominickém obleku. Byl celý mokrý, klepal se zimou a ze štětky mu ještě kapala voda. Kominík stěží artikuloval a nebyl ani schopný chůze po vlastních nohou.

„Protože hrozilo nebezpečí, že by si muž vlivem svého podnapilého stavu přivodil újmu na zdraví, přivolali strážníci sanitku, která ho odvezla na záchytku,“ dodal Novák k příběhu, o němž si nyní povídá celý kominický cech.

Z černého mundůru do bílého eráru
Kominíkovi naměřili v protialkoholní záchytné stanic v brněnských Černovicích téměř tři promile alkoholu v krvi. Z mokrého černého oblečení ho převlékli do suché bílé kazajky a nechali ho na lůžku vystřízlivět. Pak starého kominíka pustili domů.

Mužem, který se zlil za bílého dne je Jiří Metelák. Kominictvím se živí už několik desítek let. „Je období kalendářů. Obcházel jsem zákazníky a ti mi za odměnu nalili nějakou tu štamprli,“ vysvětlil Metelák silnou opilost.

Sklenička na střechy nepatří
Mezi lidmi černého řemesla se zpráva o jejich opilém kolegovi roznesla rychlostí blesku. Mnozí jeho jednání odsuzují. Už kvůli tomu, že alkohol ke kominíkovi v práci nepatří.

„Je to hrozně nebezpečné. Před pár týdny jsem propadl střechou a spadl jsem do asi patnáctimetrové hloubky. A to jsem byl střízlivý,“ upozornil kominík Jiří Kytlica z brněnských Židenic. Od chvíle, kdy se zranil, je stále na neschopence. Má totiž rozbitou hlavu a kolena. „Lezení po střechách je samo o sobě nebezpečné. Každý den můžu skončit na invalidním vozíku. A bez kapky alkoholu,“ dodal Kytlica.

Kominický kalendář je prastará tradice
Kalendáře, který v těchto dnech rozdávají kominíci, patří k prastaré tradici. Kalendáře už od pradávna rozdávali kominičtí mistři svým věrným zákazníkům před koncem roku při svých blahopřejných pochůzkách.

„Kalendář vždy obsahoval kromě veršovaného přání i drobné ilustrace s kominickou tematikou, znázorňující například kominíka s nářadím a blahopřáním na cestě k zákazníkovi, spokojenou rodinu s dědečkem pokuřujícím z fajfky s dlouhou troubelí v měšťanském pokoji, jimž přichází přát kominík a podobně,“ uvedl sběratel kominických kalendářů Martin Šebela.