VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vánoční tragédie: 103 mrtví, 83 zraněných

Šakvice - Na Štědrý den roku 1953 se u Šakvic na Břeclavsku srazily vlaky. Strojvedoucí jednoho z nich před jízdou pil.

22.12.2007 2
SDÍLEJ:

Vítězslav Kostrhoun v místě, kde se tragédie stala.Foto: DENÍK/Ondřej Surý

Šťastné a veselé. Tak si lidé představují Vánoce. Pro některé mohou být svátky nešťastné a tragické. Hořkou příchuť měl pro desítky rodin Štědrý den roku 1953. U Šakvic na Břeclavsku se odehrálo jedno z největších železničních neštěstí v historii drah. Zemřeli sto tři lidé, více než osm desítek jich vyvázlo s těžkým zraněním.

Strojvedoucí, který nasedal v noci na Štědrý den do parní lokomotivy, byl „pod parou“. Zřejmě si myslel, že cestu po kolejích z Brna do Bratislavy zvládne popaměti. Jel ji přece už mnohokrát. Jenže alkohol ho zmohl. Ani topič nebyl střízlivý. Přesto rychlík z brněnského hlavního vlakového nádraží vyjel. Do cílové stanice nedorazil. Srazil se s jiným vlakem.

Ve chvíli, kdy se na jih Moravy řítil rychlík, jel v osobním vlaku z Brna do Břeclavi tehdy devětadvacetiletý Vítězslav Kostrhoun. Byl unavený, protože se vracel domů z prodloužené směny v Brně.

Osudový okamžik
„Dělal jsem na spěšninách a jako před každými Vánocemi byla spousta práce. Doháněli jsme plán, a tak jsem z Brna odjížděl až po jedenácté večer. Osobák byl narvaný. Lidé stáli v uličkách a ve vagonech bylo skoro nedýchatelno,“ vzpomíná Kostrhoun na cestu, která se mu pevně zaryla do paměti.

Při vyprávění má v očích slzy. „Asi dvě stě metrů od stanice Šakvice osobák zastavil. Musel čekat na uvolnění koleje na nádraží. Díval jsem se z okna ven a už se těšil do postele. Najednou se to stalo. Obrovský náraz a pak tma,“ říká Kostrhoun.

Náraz ho vymrštil z vagonu do srázu. Několik vteřin o sobě vůbec nevěděl. Když procitl z otřesu, snažil se ve tmě a nastalém zmatku rozkoukat. „Všude jsem slyšel křik a nářek. Mrzlo a já měl na sobě jen košili a kalhoty. Ostatní svršky zůstaly ve vlaku, který byl napadrť,“ popisuje Kostrhoun osudové okamžiky. Z hlavy mu tekla krev, měl naražená záda a nevěděl, co dělat. Nezbývalo mu než čekat na pomoc.

Asi v jednu hodinu v noci se ve Starovičkách na Břeclavsku rozezněly sirény. Ohlašovaly hasičský poplach. Do hasičské zbrojnice okamžitě běžela i tehdy dvaadvacetiletá Jarmila Kostrhounová. Byla velitelkou sboru dobrovolných hasičů a v poklusu do hasičky si myslela, že jde o planý poplach.

„Místo planého poplachu se jednalo o tragédii. Když jsme přijeli na místo neštěstí, nebylo skoro vůbec nic vidět. Možná to bylo dobře. Zakopávala jsem o těla mrtvých lidí, dodnes slyším srdceryvný nářek a hlasitý křik přeživších,“ líčí Kostrhounová zážitky z nejhorší noci v životě. Živým i těžce zraněným se snažila pomoct. „Sanitky jezdily jedna za druhou, připadalo mi to nekonečné. Někteří zranění mě prosili, abych je zabila, protože nesnesou tu hroznou bolest. Na to se nedá zapomenout,“ říká žena.

Pomáhala do rána
Mladá hasička pomáhala zraněným až do šesti hodin ráno. Pak přijeli vojáci a oblast uzavřeli. „Byla jsem zvědavá a šla se na místo tragédie podívat ještě dopoledne. Viděla jsem řadu mrtvých. Před očima mám tělo muže, kterého vojáci dávali na nosítka. Měl amputované nohy, a jak ležel v tom mrazu, měl zdviženou ruku v pěst. Vypadalo to, jako by chtěl zahrozit. Půl roku jsem kvůli tomu špatně spala, a když jsem šla do sklepa pro brambory, viděla jsem to pořád před sebou,“ vzpomíná Kostrhounová.

Podle historických podkladů z archivu Českých drah zavinila tragédii, do té doby největší na československých kolejích, hrubá nedbalost. „Spočívala v nerespektování návěstí lokomotivní četou rychlíku. Svou roli zřejmě sehrál i alkohol,“ tvrdí železniční historik Pavel Schreier.

Podle něj se nejednalo o první velkou katastrofu na kolejích. „Pouhé tři roky a tři dny před šakvickým masakrem, přesně 20. prosince 1950, přišlo v nedalekém Podivíně o život sedmatřicet lidí. Jednalo se o cestující autobusu, který smetl na přejezdu projíždějící rychlík. Viníkem byl závorář, který zvedl závory bezprostředně před průjezdem rychlíku,“ dodává.

Ukradené hodinky
Vyšetřování šakvické nehody trvalo několik měsíců. Sdělovací prostředky tehdy přímo o havárii moc neinformovaly. Oslavné ódy však noviny pěly na lidi, kteří se zapojili do záchranných akcí.
Tři desítky z nich dostaly vyznamenání od československého prezidenta Antonína Zápotockého. Byla mezi nimi i mladá hasička ze Staroviček Jarmila Kostrhounová. Dostala ruské hodinky, které jí prý nakonec kdosi přibližně po roce ukradl.

Autor: Pavel Mokrý

22.12.2007 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Obchodní dům Bauhaus v Brně-Ivanovicích. Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME
4

Bauhaus stojí neoprávněně. Inspektor nejednal s vlastníky sousedních pozemků

Hana Tomáš Briešťanská

Petrolejové lampy pomohly Briešťanské k Ceně Thálie. S Janžurovou se nesrovnává

Agresivní zloděj serval z důchodkyně šperky za dvanáct tisíc. Hledá jej policie

Ivančice - Chytil ji za hlavu a povalil na zem. Pak z ní serval šperky. Policisté pátrají po násilníkovi, který na ulici v Ivančicích na Brněnsku přepadl důchodkyni. Vyšetřovatelé sestavili podobiznu pachatele a prosí lidi o pomoc při hledání.

AKTUALIZOVÁNO

Děti přišly o rodiče. Rozsáhlá pátrací akce s vrtulníkem po matce byla neúspěšná

Kyjovsko – Po matce dvou dětí, které v neděli zahynul manžel, stále pátrají policisté nejen z Hodonínska. „Naposledy byla viděna v pátek 24. března v místě svého bydliště v malé obci na Kyjovsku. Doma nechala své dvě děti, a bez jakýchkoliv náznaků nebo indicií o svém odchodu zmizela," informoval hodonínský policejní mluvčí Petr Zámečník.

Osmnáctiletý Nečas: Jsem mladý, ale to neznamená, že budu jen odhazovat puky

Hradec Králové – Potvrzuje, že je velký příslib nejen pro brněnský, ale i český hokej. Osmnáctiletý útočník Komety Martin Nečas přispěl v prvním duelu semifinále play-off extraligy na ledě Hradce Králové k výhře 2:0. Jeho trefa ze třetí třetiny, kdy puk neúmyslně nasměroval do branky bruslí, byla vítězná.

Kvůli kotlíkové dotaci si vzal dovolenou. Žádost odeslal hned první den

Brno - Co nejrychleji vyplnit formulář a doufat, že to stihl dřív než ostatní. Když žádal o kotlíkovou dotaci, soutěžil o ni Jaroslav Mikoška se stovkami dalších zájemců. „Vše jsem si dopředu připravil. Abych žádost odeslal přesně v den, kdy se systém otevřel, vzal jsem si na něj dovolenou," říká muž, který pracuje jako mluvčí jihomoravských hasičů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies