VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Adamec: V Juventusu končím. Už chci hrát s dospělými

Brno /ROZHOVOR/ – Za pár let se jím možná bude Brno chlubit jako nejslavnějším fotbalistou, který z něj kdy pocházel. Sedmnáctiletý Luboš Adamec strávil uplynulou sezonu v pruhovaném dresu Juventusu Turín, pak bojoval na mistrovství světa v Mexiku.

1.7.2011 1
SDÍLEJ:

Český reprezentant do sedmnácti let Luboš Adamec.Foto: ČTK

Cestu za úžasnou kariérou si dokonale naplánoval, i v hlavě má vše srovnané. „Nejsem talentovaný, všechno jsem si vydřel. Chci hrát co nejdřív dospělý fotbal,“ vysvětluje. Teď přestupuju do dresu českého vicemistra, pražské Sparty.

Před pár dny jste se vrátil ze světového šampionátu do 17 let, kde Češi skončili ve skupině až na posledním místě. Jaké ve vás teď převládají pocity?
Počítali jsme s tím, že alespoň postoupíme ze skupiny a ne, že v ní skončíme poslední. V nás všech je teď zklamání.

V posledním utkání jste prohráli 1:2 s Uzbekistánem. Spousta lidí ani neví, kde stát leží a najednou museli skousnout porážku. Jak to po zápase vypadalo v kabině?
Hrozně. Nikdo si nedokázal představit, že neuspějeme. Jenomže výsledek je pravdivý. Porazili nás tím, že hráli lépe. Na mnoha spoluhráčích šlo vidět, že se báli důležitosti tohoto zápasu. Naše hra byla hrozně nervózní.

Hráli jste ve skupině vedle Uzbekistánu také se Spojenými státy a Novým Zélandem. Jak se dají soupeři z různých koutů světa srovnat?
Já chyběl u porážky 0:3 s Amerikou, ale můžeme si říct, že ve všech třech zápasech jsme byli lepší. Jenomže jsme nedokázali využít naše šance a dělali jsme spoustu chyb. S Novým Zélandem jsme vedli brzy 1:0. Ale další góly jsme nepřidali a soupeř nás strašil z brejků.

Do Mexika se člověk nedostane každý den. Jaké jsou dojmy ze světového šampionátu, když se nebudete dívat na výsledky?
Po pravdě? Je to něco nádherného. Když srovnám Mexiko a Českou republiku, vidím rozdíl mezi mercedesem a trabantem. Lidi mistrovstvím žili. Na nás chodilo patnáct tisíc diváků. To v Česku nepřijde na první ligu. Nádherné prostředí. Hráli jsme na stadionu klubu Santos Laguna, který stojí dva roky. To zázemí… Lidi tím žili, my se každých pět minut fotili nebo dávali autogramy. Na to většina kluků není zvyklá.

Jak jste na tom s autogramy, už máte vypsanou ruku?
(Smích) Teprve s nimi začínám. Asi jsem jich rozdal víc než spoluhráči a jde o hrozně příjemný pocit. Ale pořád jsme na začátku cesty.

Jaké bylo hrát před patnácti tisíci diváky?
Hodně kluků z toho bylo nervózních. Stali jsme se hodně oblíbený tým a spousta borců ještě ani neodehrála zápas za reprezentaci. Jiným, třeba mně, atmosféra naopak dodávala náboj. Mám už takovou povahu.

Mexiko skoro znamená synonymum pro fotbalové nadšení, zároveň jde ale o jednu z nejnebezpeč­nějších zemí světa. Neměli jste obavy o svoji bezpečnost?
Každý den nás hlídalo asi sto policistů. Když jsme se přesouvali, jeli čtyři policejní auta před i za námi. To bylo asi nejhorší. Nemohli jsme se jezdit dívat na staré sochy, stříbrné doly. Škoda. Když jsme jeli třeba do obchoďáku, zase s námi jely hlídky.

Vidíte značný rozdíl mezi mladým hráčem, který kope v italském velkoklubu, a mezi těmi, co se třeba zatím oťukávají v české dorostenecké lize?
Hlavně na trénincích. Projevuje se to především takticky. Holt Italové, že jo, ti jsou vyhlášení obranou. S tím se snažím klukům pomáhat, něco jim předat. Ale zase také já něco získávám od nich. Není to tak, že řeknu: já jsem z Juventusu a teď vás všechno naučím. (smích)

Jaká vlastně vypadala vaše italská sezona?
V naší skupině jsme skončili třetí, takže špatně. Dostali jsme ve vyřazovací fázi AC Milán. Já byl zrovna na mistrovství Evropy, pak jsem onemocněl a ani v jednom ze zápasů jsem nehrál. Milán postoupil až gólem z poslední minuty a nakonec celou soutěž vyhrál.

Juventus od postupu z druhé ligy po úplatkářské aféře nepatří v Calciu mezi elitu. Poznal jste to na hráčích a lidech z klubu?
Já už jsem byl mnohokrát na tréninku s prvním týmem a na hráčích nic nepoznáte.

Měl jste šanci na proklouznutí do prvního týmu Turína? Asi byste neměl tak snadnou pozici jako posila za patnáct milionů euro.
No právě. Už jsem dostal i nabídky z české ligy a vybral jsem. (včera podepsal kontrakt s pražskou Spartou – pozn. red.)

Cítíte na sobě výkonnostní posun za dobu, kterou jste strávil v Itálii?
Obrovské zlepšení. Hodně se učím i od trenéra Csaplára v reprezentaci. Nejsem talent od přírody, všechno jsem si vydřel.

Předpokládám, že po české lize vyrazíte zase zpátky do Evropy. V tuzemském klubu asi zakotvit nechcete…
Láká mě Německo nebo Anglie. Chci se tady vykopat a pak jít nahoru. Nejsem typ, co si řekne: možná to vyjde, možná ne. Jdu si za svým cílem. Nepřemýšlím, jaké to bude teď, ale v budoucnu.

Nemrzí vás, že všechna lákadla kolem vás jen proplují. Navíc ve vašem věku…
Jak to říct? Pro mě je fotbal číslo jedna. Nevadí mi, že nejdu s klukama na diskotéku. Mám už dva roky přítelkyni. Když si chci odpočinout od fotbalu, trávím čas s ní.

A co vzdělání, jak si profesionální sportovec plní povinnosti ve školní lavici?
Miluju jazyky, takže jsem chodil na jazykové gymnázium. Naučil jsem se jich pět.

Pochlubte se.
Ovládám italštinu a angličtinu a učím se němčinu, francouzštinu a ještě latinu.

Až se o vás v budoucnu budou ucházet zahraniční kluby, jazyková bariéra očividně problém nebude.
Všechno patří k fotbalu. Takový je můj projekt. Poznal jsem v Itálii, že když nerozumíte, trpí psychika.

Luboš Adamec
Narozen 27. dubna 1994 v Brně
Post obránce
Klub Sparta Praha
Předchozí kariéra: Slatina, Bohunice, Svratka Brno, Zbrojovka Brno, Svratka Brno, Juventus Turín.

Autor: Michal Čejka

1.7.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Motoráček zvaný Hurvínek.

Historický vlak Hurvínek se v pondělí vrátí zpátky na koleje

Archeopark Pavlov. Ilustrační foto.

Soutěžilo muzeum i studio televize. Kraj rozdával ceny za stavby

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Brno - Přestože při dopravní nehodě před třemi lety přišel o pravou nohu, třiačtyřicetiletý Aleš Eger se své lásky k motorkám nevzdal a jezdí dál. Vozí s sebou batoh, který měl při nehodě. „Je to takový můj talisman. Připomíná mi, že už se nemusím vrátit domů," říká Eger. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.

Děti neponižuji. Nabádali je proti mně, oponuje učitelka. Někteří rodiče ji hájí

Brno - Po stížnosti rodičů na učitelku základní školy Labská se Brněnskému deníku Rovnost ozvali jiní, kteří ji naopak hájí. Pochybení odmítá i dotyčná vyučující.

Největší obavy důchodců? O zdraví i z migrantů, ukázal dlouholetý výzkum

Brno – Jak vnímají lidé odchod do důchodu a z čeho mají největší starosti? Na podobné otázky i mnoho dalších hledali odpověď výzkumníci z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Několik let analyzovali pomocí dat z evropských šetření, dotazníků i hloubkových rozhovorů kvalitu života českých důchodců. Ve středu představili výsledky.

Bez přepychových přístrojů. Polní nemocnice přibližuje práci Lékařů bez hranic

Brno – Jak chutná roztok proti choleře, proč mají podvyživené děti nafouklá břicha nebo jak se chirurgům operuje ve válkách, mohou lidé zjistit od čtvrtka 27. dubna až do středy 3. května na brněnském náměstí Svobody. Začala tam totiž výstava s názvem Polní nemocnice Lékařů bez hranic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies