VYBERTE SI REGION

Ani hokej nerasuje tělo tolik jako fotbal, říká fyzioterapeut

Brno /ROZHOVOR/ – Od léta spolupracuje s fotbalisty Zbrojovky Brno pravidelně fyzioterapeut Ivan Janský. Zranění se týmu na podzim nevyhýbala, většinou se jednalo o těžké úrazy kolena.

14.1.2011 3
SDÍLEJ:

Fyzioterapeut Ivan Janský.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Většinou si stěžují, že jsou cviky nudné a nejspíš k ničemu. Ale když sportovci cítí problém, hned peláší za ním. Práci fyzioterapeuta do té doby nedocení. A ani po úspěšně pomoci ho nikdo neplácá po zádech. Fotbalistům Zbrojovky Brno teď pomáhá osmadvacetiletý Ivan Janský, který se vedle prevence stará také o to, aby se hráči bez následků vrátili na hřiště. „Někdy brblají, že znám pouze tři cviky, ale práce je s nimi dobrá,“ usmívá se absolvent Lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity.

Předně mě zajímá jedná otázka. Jaký je rozdíl mezi fyzioterapeutem, chiropraktikem nebo rehabilitačním pracovníkem?
Jde o to samé, název se akorát odlišuje od různé specializace. Chiropraktik dělá vyloženě mobilizace, takže manipuluje se zády, obratli, takové křupání tělem. Zaměřuje se na důsledek a nic jiného skoro neřeší. Kdežto rehabilitační pracovník, což je starší název, a fyzioterapeut jsou úplně stejné profese. Drobný rozdíl je třeba ve vzdělání. Lidé, kteří vystudovali za minulého režimu, neměli jinou možnost než studium na střední škole. Dneska musí fyzioterapeut na vysokou. Kurzy absolvují totožné, náplň práce je rovněž stejná.

Zaměřil jste studium na specifika sportovců?
U nás neexistuje studium sportovní fyzioterapie, když se někdo specializuje, pak jen během své praxe. Podle mě není úplně ideální věnovat se čistě jen sportovní fyzioterapii, protože i sportovci mají běžné problémy, třeba je bolí záda. Proto dělám i s normálními lid­mi.

Takže náplň vašeho pracovního dne je rozdělená mezi Zbrojovku a běžnou populaci?
Mám to půl na půl a jsem rád. Mario Holek se mě jednou ptal, jestli nechci dělat ve fotbalovém klubu, a já mu řekl, že se nikdy neupíšu jenom jednomu týmu. Potom chybí pohled do okolí. Na podzim jsem měl sice dost práce, protože jsme měli hodně zranění, a nenudil jsem se. Ale v minulých letech to s marodkou bývalo lepší, takže bych se věnoval čistě jen prevenci. Kluci v dorostu ji mají rádi, chlapi tolik ne. (smích)

Setkáváte se i s jinými sportovci než s fotbalisty?
Chodí za mnou hokejisté, baseballisté, basketbalisté, hlavně fotbalisté. Má to svou návaznost, protože pomůžete jednomu a za chvíli přijdou kluci z okolí, kteří hrají třeba v Olomouci nebo ve Znojmě. Kamarádi mě doporučí, protože reklama zprostředkovaná osobní zkušeností je vždy nejlepší. Nepotřebuju se zviditelňovat jiným způsobem, protože takhle to funguje dobře. Několik let spolupracuji i s lékaři, kteří mi důvěřují a některé sportovce mi pošlou. Mám práce hodně, víc jí ani nepotřebuju.

Chybí vám volný čas?
Spíš mi žádný nezbývá na základní věci, které chci dělat, třeba prevenci. Když nastane nějaký problém, většinou řeším jeho důsledek, například zlomenou nohu. Ale musíte se věnovat také zpevnění pohybového aparátu, na což někdy nemám čas.

Jaká je vůbec práce s vrcholovými sportovci, poslouchají víc než ostatní?
Jak s kterými. Velká výhoda je, že si spoustu věcí zapamatují. Když jim ukážu určitý cvik, nemusím už nad nimi stát a hlídat je, kolikrát ho mají dělat. Jen se starám o správnost provedení, jestli u cvičení nejsou nakřivo nebo nezatěžují jednu nohu víc a druhou míň. Prevenci moc nemusí, ale vždycky se jim snažím zdůraznit, aby aspoň trochu zpevnili záda. Proto si ze mě dělají srandu.

Proč?
Brblají, že znám jen tři cviky a s každým dělám to samé, i když jeden má zraněnou nohu a druhý záda. Jinak je s nimi práce dobrá, ale nemusel bych s jednou skupinkou dvaceti lidí trávit v týdnu sedm dní a osm hodin denně. Potřebuju načerpat sílu někde jinde.

Zbrojovka vás oslovila, protože měla hodně zraněných?
Začátek sahá až do mých studií, protože máma má rehabilitační ambulanci. Když si Milan Pacanda na Žižkově ošklivě poranil koleno, léčil se u ní, což byl prvopočátek spolupráce mezi naší ordinací a fotbalovým klubem. To bude skoro deset let a pokračujeme ve stále užším propojení. Někdo s těžším zraněním jako před časem Martin Kuncl chodil za námi.

A kdy jste se domluvili, že v klubu nastoupíte?
Zhruba před rokem jsme se setkali s panem Večeřou (trenér a sportovní ředitel Zbrojovky – pozn. red.), který mě oslovil s tím, že chce péči posunout na určitou úroveň. U chlapů tehdy působila jako fyzioterapeutka Lucka Němcová, která se k áčku přesouvala z dorostu. Domluvili jsme se, že se vrátí zpátky k dorostu, protože tam je práce taky hodně důležitá. Nastoupil jsem k A týmu a zároveň dohlížím na béčko. S Luckou spolupracujeme u dorostu a myslím, že všechno funguje.

Jen myslíte?
Byli jsme na setkání masérů a fyzioterapeutů na svazu, kde nám představovali šablonu, jak má prvoligový klub fungovat. Chtěli nám dávat novátorská doporučení, a tak jsem se přihlásil, že u nás to takhle jde. U mládeže máme fyzioterapeuta i maséra, u chlapů jsou dva maséři a fyzioterapeut, péče v Brně je na dobré úrovni.

Promiňte mi otázku, ale nezdá se mi, že se ve Zbrojovce podařila zranění eliminovat…
Vypadá to tak. Jenže statistiky říkají, že nejvíc zranění ze sportu odnáší kotníky, zatímco v Brně jsme za celý podzim měli jediného hráče, který měl vyvrknutý kotník. Lukáš Křeček jen lehce, ještě se k němu přidal Martin Jílek. Většinu zranění tvořila kolena a relativně těžší, takže se všechna řešila operativně. Zdravko Kovačevič, Rambus (Michael Rabušic), Pepa Dvorník, Došan (Tomáš Došek), u nich šlo o zkřížené vazy nebo menisky. To jsou věci, kterým se bohužel nevyhneme. Můžeme dělat cokoliv, ale když si hráč přisedne nohu, nepomůže ani každodenní dvacetiminutové cvičení na labilních plochách.

Počet ostatních obtíží se podle vás snížil?
Svalových zranění jsme moc neměli. Na své triko si můžu vzít Míšu Rabušice. Na jeho pauze se podepsaly i špatné výsledky. Když tým potřebuje co nejrychleji zdravé hráče do základní sestavy, neudělají se všechny procedury, jak by měly, něco se urychlí.

Takže to byl i Rabušicův případ?
Michael začal po operaci menisku běhat, trénoval a před zápasem si natáhl stehenní sval, čímž se jeho návrat oddálil o čtrnáct dní. Kdybychom byli ve středu tabulky, možná se takové věci nestaly, protože by nás nic netlačilo. Vyloženě těžké svalové zranění měl jen on a taky Došan. Natrhl si lýtko, které jsme pohlídali, ostatní kluci samá kolena. Problematičtější případ byl Honza Trousil, který si přetrhl vaz v rameni. Před pádem na ruku uděláte prevenci jen těžko.

Takže se podařila vymýtit zranění, která prevencí šla, a zvýšil se počet nepředvídaných ú­razů…
Bohužel je to tak. Na podzim jsem si všiml, že pár kluků je výrazně zkrácených, na fotbalisty až moc. A přitom právě ti žádné svalové potíže nemívají. To mě docela překvapilo. Strečink je dobrá regenerace, vhodný pro svalovou sílu, ale jako extrémní prevence před zraněním se nejeví. Ta otázka se teď hodně řeší i ve výzkumu a odpověď na ni bude asi jiná, než se hlásalo posledních deset patnáct let.

Když jste přišel k brněnskému týmu a hráče poprvé viděl, myslel jste si, že s nimi bude hodně práce?
Když jsme cvičili stabilizační věci na balančních pomůckách, mile mě překvapili. Jsou na tom velice slušně. Co se týče například rovnováhy, nemůžou se rovnat hokejistům, ale jinak jsem s nimi spokojený. Když jim některé věci ze začátku nejdou, mají vůli na tom zapracovat.

Zaskočil vás jejich přístup?
Je to individuální podle jejich zvyku a hlavně chuti. Když se třem nechce, mám z toho pocit, že celé cvičení je na prd, shodí ho. Ostatní vidí, že ho někdo nedělá pořádně. Když je pozoruje trenér, všechno jde mnohem jednodušeji než o samotě.

Lépe vaše požadavky přijímají starší hráči, nebo mladší?
Obecně mladší, ale třeba Ríša Dostálek je profesionál, jak má být. I když po obměně kádru nemůžu soudit.

Už vás hráči přijímají lépe než v létě?
Mám strach, aby to nebylo naopak, že v počátku to bylo lepší, zatímco teď se moje pozice zhoršuje. (úsměv) Nevím. S klukama vycházím dobře, neměl jsem s nikým žádný problém. Jde o to nedělat chyby jako u Rabušice.

Lze vybrat někoho z podzimního brněnského kádru, kdo je po tělesné stránce bez sebemenších potíží?
Ačkoli zdravotně nebyl v pořádku, z pohledu fyzioterapeuta určitě Franta Dřížďal. V rovnováze a stabilitě byl lepší než já. (úsměv) Ale měl vyhřezlou ploténku krční páteře, v závěru podzimu zase pochroumané koleno.

Dokážete mužstvo rozdělit podle toho, jestli se vám jednodušeji pracuje s běhavými záložníky, nebo s urostlými obránci?
Takhle ne, je to individuální záležitost. Každý má hluboký stabilizační systém nastavený jinak. A když ho má někdo dobrý, jeho vlastní přístup je třeba o něco horší. V tom možná někoho shazuju, ale někteří kluci, jakmile jim při cvičení nestojím za zády, nejraději nic nedělají.

Co všechno čeká fotbalisty, když mají na programu cvičení s fyzioterapeutem?
Ze začátku stabilizujeme celý pohybový aparát, oblast pánve, aby bylo tělo v centru pevnější. Potom následují kotníky, kolena a kluci jdou na normální trénink, já se věnuju zraněným hráčům. Po tréninku bývá pokaždé v plánu strečink. Když je zima, nastává maličko problém, protože na stadionu nejsou úplně ideální podmínky pro skupinová cvičení, takže to řešíme individuálně. Jsem i takový filtr, jaké poranění poslat k doktorovi a co naopak vyřešíme běžně u nás na stadionu.

Opravdu?
Spolupracuji s maséry Jurou Stejskalem a Radkem Nekulou, kteří se vyznají v lécích, do to moc nezasahuju. Když je něco potřeba, zavolá se doktorům. Má práce zahrnuje prevenci a druhotně se věnuju zraněným. Je toho docela dost, vždy záleží na přístupu. Když už je někdo zraněný, spolupracuje se s ním lépe než se zdravým jedincem, stejně jako v běžné populaci. (smích) Pokud vás bolí záda, chcete s nimi něco udělat. Když nebolí, necvičíte, začnete, až když je pozdě.

Místo soustředění do Luhačovic s vámi zůstali ještě Zdravko Kovačevič s Andrejem Hodkem. První jmenovaný naskočil na podzim pouze do jednoho utkání…
V Srbsku mu udělali replastiku kolena, protože se mu původní plastika jednou přetrhla a má sešívaný postranní vaz, takže s kolenem toho zažil dost. S ním bylo hodně práce, ale dělá pokroky. Doufejme, že na jaře počet jeho minut na hřišti naroste.

Kam fyzioterapeut řadí fotbalisty v porovnání s ostatními sportovci?
Co se týče umění v jiných sportovních odvětvích, byl jsem si s nimi shodou okolností zahrát hokej a i když jsem ho šestnáct let hrál na úrovni juniorské extraligy, dali mi docela zabrat. Viděl jsem starší hráče jako Ríšu Dostálka nebo Honzu Trousila při tenise a taky ho umí. S pohybovou stránkou na tom nejsou špatně. Fotbal ale vůbec není fyz〜iologický, zahrnuje samé změny směru, zasekávání, hokej podle mě tělo nerasuje tak jako fotbal. Jde samozřejmě o tvrdý sport na modřiny, ale jinak jen sklouznutí, brzda. Na kolena a kotníky nemá fotbal konkurenci.

Lze tedy říct, že po zdravotní stránce dostávají fotbalisté ze sportovců nejvíc zabrat?
Řekl bych, že ano. Existují samozřejmě sporty, kde dochází k jednostrannému přetížení jako tenis či baseball, ale když se člověk u nich věnuje prevenci, dá se přetížení slušně kompenzovat. U fotbalu jsou momentálně akutní poškozené chrupavky. Hráči chodí ve třiceti na plastiky chrupavek v koleni, protože jsou opotřebované.

Klouby nohou jsou pro fotbalisty jednoznačně nejrizikovější?
Kolena a kotníky určitě.

Předpokládám, že prevence poranění kolene je velmi složitá, pokud je vůbec nějaká…
Poranění jde lépe zamezit než dřív. Jestliže hráč myslí na svůj pohyb, dokáže se lépe pohlídat. Při cvičení totiž není nic nenadálého, takže se tělo zpevní, a pokud půjdu z boku a žďuchnu do někoho, náraz ustojí. Jenže na hřišti se fotbalista zničehonic otočí na jedné noze, nemá pohyb až tak pod kontrolou, protože zrovna ztratil balon a musí se vracet. Nebyl tak zpevněný jako na labilní ploše a vznikne problém. Navíc hrozí nečekaný skluz. Kdyby fotbal byl bezkontaktní sport, taky bych to měl jednodušší.

Zatímco na hokeji nárazy čekáte.
Ano. Jakmile se hráč zpevní, většinou bude bez problémů. Samozřejmě i v hokeji schytáte rány, na které nejste připravený, a potom vás sbírají z ledu, ale ve fotbale je nenadálých kontaktů hodně.

S jakým jste se setkal nejnepříjemnějším zraněním?
Asi v létě u Pepy Šurala na turnaji v Nové Včelnici. Kromě zlomeniny holenní i lýtkové kosti se problém projevil ještě u kotníku, z toho mám největší respekt. Kosti v bérci srostou, byly dobře operované, ale po úrazech kotníku se noha začne zatěžovat trošku jinak, což musíme hlídat. Zatím to vypadá slibně, hokej zvládal dobře, běhání jakž takž a uvidíme s míčem.

Ivan Janský
Věk: 28 let (12. dubna 1982 v Brně)
Profese: fyzioterapeut fotbalistů Zbrojovky Brno, dále fyzioterapeut na rehabilitační ambulanci v Brně, věnuje se také celotělové kryoterapii
Vzdělání: absolvoval magisterské studium na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor Fyzioterapie a léčebná rehabilitace, momentálně postgraduální studium Fakulty sportovních studií obor Kinantropologie
Rodina: přítelkyně Lucie, syn Adam (9 měsíců)
Zajímavost: dříve hrál hokej, za brněnský Ytong nastupoval v extralize juniorů a připsal si rovněž dva seniorské starty v první lize

Autor: Jaroslav Kára

14.1.2011 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Muž blokoval tramvaj. Dal hlavičku ženě, která mu chtěla pomoci

Ilustrační foto
1

Platy v kraji? I přes navýšení jsou stále podprůměrné

Rychle a zběsile v Brně. Provokoval strážníky, pak ujížděl i na červenou

Brno /VIDEO/ – Byla to honička skoro jako z akčního filmu. Před brněnskými strážníky ujížděl řidič, který předtím úmyslně zaparkoval na chodníku před ředitelstvím městské policie ve Štefánikově ulici a odmítal auto odstranit. Situaci po zadržení vysvětloval tím, že zákony jsou od toho, aby se porušovaly. „Dobrá honička," řekl zasahujícím policistům.

Ples jako Brno: Gejzír nápadů, hodnotí celebrity

Brno /REPORTÁŽ/ – Po červeném koberci v sobotu večer přicházejí do brněnské Fait Gallery první celebrity. V záři barevných světel se třpytí dlouhé šaty krásných dam, doprovázených pány ve smokingu s motýlkem. Pečlivě upravené stoly zdobí kytice bílých a růžových tulipánů. Nad nimi se starostlivě sklání číšníci a dohlížejí, aby skleničky nezůstávaly prázdné. Ples jako Brno začíná.

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Větší kontrola pohřebních služeb, důstojnější zacházení s mrtvými a ve výsledku větší komfort pozůstalých. Politici si od novely zákona o pohřebnictví slibují velké zlepšení. Podle majitele brněnské pohřební služby Pavla Cajzla jsou změny nadbytečné. „Většina věcí je jenom o domluvě, není třeba, aby je určoval zákon," vysvětlil majitel pohřební služby Cajzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies