Brněnští sportovci? Slaví jinde

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Vážení čtenáři, hlasujte v pravidelné anketě v pravém sloupci. Konečné výsledky ankety, která skončí v pátek ve 20:00, najdete v sobotním vydání jihomoravských deníků Rovnost.

Sportovní hrdost v Brně? Fotbalová Zbrojovka i hokejová Kometa sice příznivce zklamaly, o fanouškovské tradici a patriotismu však ve městě nikdo nepochybuje. Oba kluby se hrdě hlásí k bohaté historii. Přesto za ně v nejvyšší soutěži nastupuje minimum odchovanců.

Brnu tak alespoň zvedají renomé sportovní „emigranti“. Hokejový útočník Jiří Polanský slaví extraligový triumf v Třinci, kouč Rostislav Čada obhájil s Košicemi titul ve slovenské extralize a brněnský fotbalový patriot Petr Švancara pomáhá Slovácku k záchraně. „Jsem v Hradišti nadšený. Ale kdyby Zbrojovka spadla do druhé ligy, šel bych jí pomoct,“ prohlásil rezolutně třiatřicetiletý fotbalový útočník. Ten má s bývalým zaměstnavatelem dobré vztahy, přesto patří k zástupu odchovanců, s nimiž se Zbrojovka rozloučila „podivně“.

Brno dříve platilo za bezednou zásobárnu talentů, jenže teď se projevuje kolaps výchovy z konce devadesátých let. Sportovní ředitel a do čtvrtka kouč A týmu Karel Večeřa sice nastavil nový systém přípravy mládežnických týmů, ale ten se zúročí až za pár roků. „Brno bylo vždycky známé jako bašta mládeže. Z toho důvodu možná došlo k uspokojení a útlumu. Nepodařilo se vychovávat tolik talentů i proto, že mladých dětí ve sportu ubývalo. Situace se ale pomalu obrací k lepšímu,“ uvedl bývalý fotbalista Jan Maroši, který pracuje jako ředitel základní školy v Janouškově ulici. V ní mladé talenty vychovávají.

V sestavě tápajícího prvoligového týmu se prosazují mladíci Simerský či Pernica. Velkou část fotbalového osudu s Brnem spojil kapitán Dostálek. Oproti Ostravě nebo Olomouci, které oplývají mužstvy nabitými odchovanci, je to však obrovský rozdíl.

Zbrojovku tak zachraňují především hráči, které s klubem pojí pár měsíců a smlouva. Pejič, Migliorini, Brdarovski, Mitrovič či Husár. „Ze svých zkušeností se obávám, že by byli první, kteří Zbrojovku v případě sestupu opustí,“ přemítal Švancara.

Švancara: Brno ve druhé lize? Když bude zájem, vrátím se

Uherské Hradiště, Brno /ROZHOVOR/ – Střílí branky, hraje na hranici možností. Útočník a brněnský rodák Petr Švancara odvádí cenné služby, jenže v dresu fotbalového Slovácka.

I přesto, že jeho srdce bije pro „konkurenční“ Zbrojovku, kde místo odchovanců bojuje o udržení v první lize mužstvo spoléhající i na cizince. „Pokud vím, že hraji o záchranu, není dobré je do toho motat, protože nemají takové nadšení. Kdyby Brno spadlo, budou první, kteří zvednou ruku a odmítnou hrát druhou ligu,“ tvrdí třiatřicetiletý hráč.

Zbrojovce chybí v týmu kromě Dostálka nebo Simerského brněnští odchovanci. Je to problém?
Když takoví hráči nejsou v klubu, musí fantasticky fungovat skauting. Díky němu si pak týmy mohou přivést hotové hráče, kteří si nemusí zvykat, hned se zapojí a budou platnými posilami místo vlastních hráčů.

Nedává jim tedy žádnou šanci na adaptaci?
Kdybych přišel na Slovácko a měl bych si tam nejprve zvykat, hned mi řeknou: Hele, běž pryč. Tvrdím, že když se přivede hráč, musí se hned zapojit. Pokud je to zahraniční posila, může být ze začátku problém s komunikací, ale na hřišti si musí rozumět.

Brno vyrazilo touto cestou…
Asi ano, ale moc se to nepovedlo. Jako odchovance mě mrzí, že nesází na odchovance, ale asi vedení ví, jakým směrem chce jít. Přesto beru situaci pozitivně. Věřím, že se zachrání.

Je správné v tak kritické situaci sázet na hráče, kteří k jihomoravskému městu nemají žádný vztah?
Pokud vím, že hraji o záchranu, není dobré do toho motat cizince, protože nemají takové nadšení. Kluci z ciziny spíš zavolají manažerovi, že je situace špatná a že by bylo lepší, aby šli jinam. Kdyby Brno spadlo, budou první, kteří zvednou ruku a odmítnou hrát druhou ligu.

Bojovali by odchovanci více?
Kluci se vztahem k městu jako Patrik Siegl, Jarda Černý nebo Luděk Zelenka měli klub rádi, měli mu pořád co dát. Hodně jich odešlo a když si vzpomenu, kdo místo nich přišel, je to smutný. Takový ale je fotbalový život.

Odpovídá výkon týmu snaze o udržení?
Těžko říct. V zápase s Kroměříží se mi zdál mrtvý, nikdo nemluvil, chyběly narážečky, kombinace. Očekávám proto nějaký impuls. Nepřeji si pád do druhé ligy.

Pokud by se to stalo, uvažoval byste o návratu do rodného města?
Klidně. Přišel bych pomoci, ale jen v tom případě, když budu platný. Pokud ne, nebudu hledat výmluvy a raději odejdu. Každý hráč podpisem smlouvy zodpovídá za svoje výkony. Nemyslím si, že po mém příchodu bude vše jinak. Bylo by dobrý, kdyby se pár kluků vrátilo a pomohlo Zbrojovce, ale to je věc vedení. Osobně se bojím, že hodně kluků to neustojí a druhou ligu hrát nebude, protože nejsou odchovanci.

- Večeřa končí jako trenér. Přichází Wagner

Polanského týden: trofej a porod

Brno - Životní týden. Tak nějak přemýšlí hokejový útočník Jiří Polanský o sledu posledních dní. V úterý si společně s třineckými spoluhráči při bouřlivé oslavě užíval zisk historického titulu. Teď už zase v poklidu vyčkává doma. „S klukama teď nikam nechodím. S přítelkyní každým dnem očekáváme narození potomka. Týden může být opravdu výborný,“ usmívá se odchovanec brněnského hokeje.

Přestože dělal první krůčky na bruslích na jižní Moravě, má podobný osud jako další brněnští hráči, kteří dorůstali na konci devadesátých let. Aby uspěl, musel odejít. Jako sedmnáctiletý mladík zamířil do Slezska a před pár dny s Oceláři završil životní úspěch. „Třinec je docela malé město. Většina lidí slavila už při postupech v play off. Klub takový úspěch potřeboval. Panuje tady výborná atmosféra,“ pochvaluje si devětadvacetiletý Polanský, který má v Třinci víceletou smlouvu. „Těším se na další roky. Udělali jsme velký úspěch a máme motivaci do další práce,“ povídá člen kostry zlatého týmu.

O návratu na jih Moravy zatím vůbec neuvažuje. „Brno si vybavím jako rodné město a bydliště. Hokejové vazby mám daleko menší,“ přiznává oddanost současnému zaměstnavateli. „Návrat do Brna? Nic se nedá v hokejovém životě vyloučit, ale jsem věrný Třinci. Pokud to půjde, z mé strany nebude impulz, abych odtud odcházel,“ má jasno.

Podle Polanského neznamená nedostatek odchovanců v áčku Komety velký problém. „V extralize fungují kluby, které odchovance dlouhodobě vypěstovaly. Třeba Zlín, Pardubice nebo Slavia. V Brně k tomu také časem dojde. Je vidět, že tam byl výpadek. Kometa má kvalitní tým. Není problém, že by neměla vlastní odchovance. Ti musejí dorůst,“ říká Polanský.

Ten má o nejbližších plánech jasno. Povalování někde u moře mu teď určitě nehrozí. „Čekáme na termín, pak udělám přítelkyni servis v porodnici a až bude malý schopný převozu, určitě se taky vypravíme za rodinou na jižní Moravu. Většinu času ale trávíme v Třinci. To je náš výchozí bod,“ usmívá se Polanský.

TOMÁŠ SVOBODA
TOMÁŠ VALAŠKOVČÁK