Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Letošní sezonu přitom zahájil doma v divizní Spartě, která ho vykoupila ze Zbrojovky. Pak ovšem vyslyšel volání slunné Malty. „Byli jsme se Spartou domluvení, že mě v případě zahraničního zájmu uvolní. Odehrál jsem jedno utkání a pak mi volal Martin Hrubša (brněnský fotbalista, který hraje na Maltě – pozn. red.), zda to chci zkusit. Odletěl jsem na test a po prvním přáteláku mi vedení klubu řeklo, že o mě stojí,“ vysvětluje ráz událostí čtyřiadvaceti­letý hráč.

Na Maltě zatím strávil dva měsíce a tamní pobyt si pochvaluje. „Nejde o krok zpátky ani po fotbalové, ani po životní stránce. Je to skvělá zkušenost, poznávám jinou kulturu i řeč. Navíc jsem tu s přítelkyní, která si našla práci v kavárně. Nelituju,“ povídá Schneider.

Tým Birzebbuga St. Peter´s v uplynulé sezoně postoupil do druhé nejvyšší soutěže, po dvou výhrách a jedné remíze se po třech kolech drží na pátém místě tabulky. „Po třech zápasech vždy následuje dvoutýdenní pauza. Cíl je udržení v soutěži. Máme slušné mužstvo, v němž smí hrát jen tři cizinci, se mnou Nigérijec a Srb. Tréninky zažíváme náročné, i když teď jenom běháme. Začínáme až večer, protože ostatní chodí do práce,“ přibližuje Schneider.

Ačkoliv jde o středního záložníka, v Birzebbuze se přeškolil na post stopera. „Myslel jsem že budu mít problémy, ale sedí mi to,“ hlásí.

Zatím obrana pod jeho taktovkou dostala jen čtyři branky. „Druhou maltskou ligu řadím mezi naší třetí a divizi. Jenže tamní hráči jsou jinak naučení i lépe techniky vybavení. Nenakopnou zbytečně balon. Nemají takovou disciplínu, ale vše se snaží řešit fotbalově, což mám rád,“ těší borce, jenž za Brno a Příbram odehrál 13 utkání v nejvyšší české soutěži.

Smlouvu v Birzebbuze má do 10. května. „V klubu všechno funguje, co mi slíbili, všechno dodrželi, výplata chodí včas. Kontrakt je poloprofesionální, mám se však dobře. Druhou ligu nyní beru jako odrazový můstek, chci si na Maltě zahrát nejvyšší soutěž,“ objasňuje.

Bydlí ve městě Sliema a postupně se sžívá i s maltskou povahou. „Lidi tady mají na všechno čas, věčně chodí pozdě. Ale jsou přátelští, vůbec se nenervují, zatímco my se pořád za něčím honíme, “ popisuje Schneider. „Peníze neřeší, což lze vidět na jejich autech. Jezdí v rozhrkaných plechovkách a je jim to jedno. Na druhou stranu nepotřebují rychlá auta, stejně se nemají kde rozjet,“ směje se.

A jak se český fotbalista popasoval s maltštinou? „Umím jenom nějaké blbosti. Ovšem anglicky jsem se hodně zlepšil, před odletem jsem neuměl skoro nic,“ uzavírá.