Nedávno ještě „bezstarostně“ pobíhal po trávníku. Teď už druholigovým fotbalistům Zbrojovky jen závidí zpoza okna kanceláře. Ikona brněnského klubu Richard Dostálek vyměnil v letní pauze kopačky za smlouvy, když přijal funkci sportovního ředitele. Aktivní kariéru si ještě prodlouží v MSFL, kde vypomůže Líšni.

Co je těžší, pracovat v kanceláři za stolem nebo běhat na hřišti?
Určitě to první. S pozicí fotbalisty se to vůbec nedá srovnávat. Starosti, které mám, jsou oproti klukům nesrovnatelné. Stále něco řeším, hlava musí myslet čtyřiadvacet hodin denně, práci si nosím i domů, což se dřív nestávalo. (úsměv) Ze začátku jsem kvůli tomu i špatně spal.

Oficiálně jste přijal funkci 7. června. Pamatujete si, jak jste se cítil první dny?
Bylo to hrozné, ohromný šok. Neměl jsem ještě ani po Karlu Večeřovi vlastní kancelář, takže jsem jednání vedl všude možně. Jakmile se o mé nové práci dověděli přátelé, začali se mě na to všichni ptát, ale já jim neměl co říct. Nevěděl jsem, co všechno to obnáší.

Jak vypadá pracovní den sportovního ředitele?
Ráno přijdu do kanceláře, z mailu na mě hned vyskočí hromada věcí, které je potřeba rychle vyřešit. Pak teprve se dostanu k něčemu jinému. Přitom mi ale stále někdo volá a všechny domluvené věci se tedy různě přesouvají. Někdy mám den dokonce tak našlapaný, že ještě večer sedím u telefonu a dodělávám, co jsem nestihl v kanceláři.

Dostával jste i hromadu nabídek na nové hráče?
V tomto ohledu máme s vedením úplně jasno. Nabídkami, které chodí mailem, se vůbec nezaobíráme. Vytipovávali jsme si jen hráče, které jsme znali.

Podle čeho jste je vybírali?
Vždycky nás nejvíc zajímalo, jestli má hráč k mužstvu nebo klubu nějaký vztah. Důležité pro nás byly i první reakce. Když se někdo začal hned bavit o penězích, ztratili jsme zájem. Takové nechceme.

Přes léto mužstvo opustilo devatenáct jmen. To je skoro celý jeden širší kádr.
V žádném případě jsem ale nebyl ten, kdo řekl: Ty skončíš. Důležité slovo měl trenér, který s každým vedl osobní pohovor. Asi šest lidí rezolutně oznámilo, že tady v žádném případě nechtějí pokračovat, i když měli podepsanou smlouvu. Proto jsou pryč. Bylo jasné, že s takovými hráči bojovat o postup nemůžeme. Nebudeme přece někoho nutit, aby v Brně zůstal.

Co na vaše větší pracovní vytížení říká rodina?
Ta je na tom všem samozřejmě nejvíc bita, neužije si mě tolik, jako když jsem hrál. Dovolenou jsem letos neměl, víkendy trávíme na fotbale. Když teď doma řeknu, že jedeme na výlet, všichni hned ví, že nás čeká fotbalové utkání. Rodina je ke mně ale velice hodná a já se jí to budu při nejbližší příležitosti snažit vrátit.

Kromě toho jste se rozhodl ještě nastupovat za třetiligovou Líšeň. Skloubíte vše dohromady?
Oznámil jsem jim, že pokud budou jejich zápasy kolidovat se Zbrojovkou, má vedení druholigového klubu přednost. Vyšli mi proto vstříc, změnili kvůli mně i začátky domácích zápasů.

Hned v prvním kole MSFL se proti sobě utká Líšeň s béčkem Zbrojovky. Nastoupíte?
Zúčastním se utkání, ale nebudu hrát. Je jasně cítit, že dochází ke střetu zájmů. (úsměv)