Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Téměř celý svůj fotbalový život nastupoval v záloze. Pak ho trenér Mazura jednou z nouze posal zaskočit na kraj obrany. Nakonec tam zůstal skoro tři roky. A možná by na beku hrál dodnes. Jenže v létě přestoupil Patrik Siegl z Brna do rakouského Kapfenbergu a už znovu si plní povinnosti ve středu pole.

Máte za sebou první dva zápasy v rakouské lize, získali jste jeden bod. Jak jste zatím s novým angažmá spokojený?

Spokojený jsem úplně se vším, jen právě těch bodů mohlo být víc. V prvním zápase proti Linci bylo hlavně v první půli na hráčích vidět, že mají zbytečný respekt. Teď s Austrií už jsme hráli výborně a všude v novinách nás chválili. Bohužel z toho byl jen bod.

Ten se ale jistě taky počítá. Vždyť jste ho zachránili až v nastaveném čase…

To jo, nakonec zaplaťpánbů za něj. Ale jak říkám, celý zápas jsme byli lepší, navíc jsme jeden gól dostali z metrovýho ofsajdu. To zamrzí, mohli jsme klidně 2:1 vyhrát.

V Brně jste poslední dvě a půl sezony odehrál na levé obraně. Teď jste v obou zápasech nastoupil v záloze. Jak vám to tam teď sedí?

V Brně to měla být na beku nouzovka na jeden zápas, nakonec se to trochu protáhlo (smích). Tady jsem se vrátil doprostřed, kde jsem hrával vždycky. Mám tam více balonů a vyhovuje mi to. Hraju defenzivního a na bránění už jsem si zvykl, takže je to dobrý. Začala mi nová etapa, nový post. Tak doufám, že na beka už se nevrátím (smích).

Jaké jsou nováčkovské ambice Kapfenbergu?

Je tady hlavně strašně ambiciózní trenér, který by chtěl hrát uprostřed tabulky. Já sám bych to viděl určitě hlavně se první rok zachránit. Je tu strašně mladý tým. Moc nad pětadvacet nás tu není. Vlastně jen gólman Susko, který hrál i v Ostravě, Milan Fukal, který teď přišel, ale kvůli zranění ještě tři týdny hrát nebude a já.

A ti ostatní?

Samí mladí kluci, někteří úplně bez ligových zkušeností. To ale vynahrazujou nasazením a bojovností. Jednou je zapneš a celej zápas jezdí po zadku. Přirovnal bych to u nás k Bohemce. Je na nich vidět, že chtějí vyhrát za každou cenu. Občas to musím usměrňovat a uklidňovat. Alespoň trenér to po mně chce.

Takže němčinu jste asi oprášil rychle…

Vrátil jsem se k tomu, co jsem se už naučil v Regensburgu. Už když jsem byl v Brně, tak jsem chtěl jít někam do školy, ale nedonutil jsem se k tomu. Teď jsem do toho skočil rovnýma nohama. Po večerech studuju knížky a jde to rychle, když jste přímo v tom.

Jak vás v přijali v kabině?

Vzali mě dobře. Taky věděli, že mám už něco odkopanýho, takže tam nebyl problém. Věřím, že to bude klapat i dál.

A co fanoušci?

Tak to musím říct, že výborný. Co se postoupilo, tak je to tu jedna fotbalová horečka. Všude po městě visí plakáty a gratulace k postupu. Na zápase řičí, i když jdete do předem ztracenýho balonu. Proti Austrii se hrálo poprvé od sedmašedesátýho. Takže to byl pro ně svátek a bylo to pořádně vyhecovaný. Po zápase nám lidi aplaudovali ve stoje.

To zní, jakoby jste přišel ve správný čas na správné místo…

Asi jo. Ani domů to nemám daleko, jen asi tři a půl hodiny. Teď mě to tam ale ani netáhne. Na léto přijela rodina za mnou, takže jsem moc spokojený. Manželka už si četla hodnocení v novinách a říkala, že to se mi to hraje, když mi vyvařuje a mám se teď s nima jako prasátko v žitě (smích). (mar)