Jan Trousil: Těším se, až ukážu křišťálovou kopačku

Díky dobrému finiši přezimujete na slibném pátém místě. Proč to nebylo ještě lepší?
Ze začátku byl znát určitý tlak, který pramenil z toho, že tu byl od vedení jasný úkol hrát o poháry. Prvních šest kol dost ovlivnily dva úvodní domácí zápasy proti Zlínu a Plzni. Nehráli jsme v nich špatně, ale nedokázali dát gól.

Jak se to projevilo?
Dost se to odrazilo na naší psychice. Zlomilo se to až tím, když za náma trenér přišel s tím, že mu hrozí odvolání. Nechtěli jsme to tak nechat a začalo se dařit. Dost tomu pomohli i kluci z dvacítky, kteří najednou začali dávat góly.

Mohl počáteční nezdar ovlivnit i fakt, že nový trenér dlouho hledal ideální sestavu, hlavně v útoku?
Asi trochu taky. Dlouho přemýšlel co s Bestou, ve kterém neviděl záložníka. V jednu chvíli ho chtěl dokonce přeřadit do béčka. Pak jsme se shodli na tom, že by mohl být svojí rychlostí a důrazem platný vepředu. Nakonec se z něj stal nepostradatelný útočník.

Konzultoval jste s koučem v průběhu podzimu takové věci často?
Občas za mnou zašel , a když chtěl znát můj názor, tak jsem mu ho řekl. Rozhodně se nebojí otevřeně diskutovat i o sestavě. Musím říct, že spolu máme perfektní vztah.

Pan Uličný je známý bouřlivák. Nestalo se někdy, že by to přehnal?
Proti tomu co znám z vyprávění, už se krotí. Na to, že říká slova, za který se druhý den omlouvá, už jsme si zvykli. Třeba v Olomouci o poločase začal řvát a kopat do věcí. To vyplynulo z toho, že jsme hráli tragicky. Nakonec nás to nabudilo. Viděli jsme, že mu to není jedno a nechce doma prohrát. Všechno bylo v pohodě.

Sezonu jste zahájil s ortézou na zlomené ruce. Před zápasem jste dostával injekce na utišení bolesti. Nakolik vás to omezovalo?
Jediný, co mi vadilo, bylo když ke konci zápasu přestávaly injekce působit. Cítil jsem to hlavně v soubojích. Zlobit to přestalo někdy po Jablonci. Teď s Žižkovem už mě spíš otravovala ta ortéza, tak jsem si ji nechal ve dvanáctý minutě sundat. To byla známka toho, že už je to v pohodě.

V průběhu podzimu se taky objevovaly spekulace, že v kabině vše nefunguje tak, jak má. Jedním z problémů měl být Marek Střeštík. Uveďte to na pravou míru.
Šlo o to, že Marek zezačátku úplně nezapadl a on ví, že na tom měl svůj podíl viny. Občas totiž nerespektoval pravidla kabiny. Třeba nezaplatil pokutu nebo udělal na vlastní půlce nějakou tu svoji parádičku, v kterých je on jinak geniální, a dostali jsme gól. Pak jsme mu to dali sežrat. Vše bylo ale zbytečně nafouklý. Po Kladně jsem si ho vzal bokem a normálně mu to vysvětlil. Teď v neděli mi za to po zápase poděkoval. Nikdy to nebylo nic tak velkýho, jak se psalo.

Dali jste nakonec slušných šestadvacet branek. Ale taky dvaadvacet dostali. Co vy jako bek na to?
Trenér chce, aby se do útočení hodně zapojovali krajní obránci. Je jasný, že to pak máme vzadu při brejku těžší. Pro lidi je určitě atraktivnější vyhrát 4:3 na Žižkově, 4:2 se Spartou.

Co říkáte na to, že by si trenét přál dalšího vytáhlého stopera?
On s tou vizí přišel hned od začátku. Proto měl spadeno na Dvorníka. Myslím, že jsme to s Pavlasem i Švejnym (Pavlíkem a Švejnohou, pozn. red.) odkopali v pohodě. Záleží ale samozřejmě hlavně na něm.

Nakolik vás potěšilo, že vaši branku, kterou jste dal u vás doma na Kladně, vyhlásili gólem měsíce?
Bylo to hezký. Už se těším, jak tu křišťálovou kopačku ukážu klukům z útoku. Aby viděli, jak to vypadá (smích).

Střelecky se vám docela dařilo. Dal jste někdy za půl ligy tři góly?
To určitě ne. Teď jich mám na kontě osm, tak jsem si říkal, že bych chtěl do konce sezony deset. Navíc budu mít stý start za Brno. Cítím tu důvěru a jsem za to moc rád. Ještě bych chtěl jednou na sklonku kariéry zkusit zahraničí, ale v lize bych jinam už asi nešel.

Kam by vás to lákalo?
To je jedno, nebráním se ničemu. Klidně i Rusko. Chtěl bych se ještě naučit alespoň jeden jazyk, tak by se mi to hodilo. Nabídky jsem měl, ale vždy v době, kdy se hrálo o sestup a to nešlo.

A kdyby jste si měl vybrat?
Tak asi možná Holandsko. Anebo se na úplný závěr kariéry na dva roky vyplácnout v teple na Kypru (smích).