Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ani na chvíli jste nepochyboval?

Když jsem nastupoval, řekl jsem, že záchraně pevně věřím. Slyšel jsem pak kolem sebe plno řečí, že jsem blázen, když tak mluvím dopředu, že se mi to vrátí, ale já byl přesvědčený, že se to povede. Že jsme to zvládli se Spartou, už je bonbonek navíc. Tím utkáním jsme zdramatizovali boj o titul, zachránili se, po iks letech Spartu porazili. Vládla obrovská euforie jak v kabině, tak mezi fanoušky. Pro mě šlo o největší zážitek na lavičce v krásné atmosféře.

Jak moc vaši víru v záchranu podpořila úvodní výhra 2:0 s Olomoucí?

Dodala nám víru, že to půjde nahoru dál. Ale bez nějakých keců jsem v záchranu věřil od začátku. Věděl jsem, že to bude těžké, pro mě šlo o ještě větší skok než pro hráče. Nikdy jsem v lize netrénoval, nedělal jsem asistenta zkušeným trenérům. Skočil jsem z mládeže do juniorky a z ní hned jako hlavní trenér do ligy. Neměl jsem čas se něco přiučovat. Vletěl jsem do toho a dal jsem tam svoje já. Hráči asi kolikrát čuměli, že je to trochu jinak a vůči nim jsem až moc upřímný. Někdo si jim to možná nedovolil říct do očí.

Co vás první liga naučila?

V juniorce jsem si soupeřů v podstatě nevšímal, vůbec jsem je nesledoval. Kluci byli v kabině naučení, že je převálcujeme svojí hrou, a brali to automaticky. Ale v lize potřebujete soupeře nastudovat, sledovat karty, což jsou věci, které mě předtím nezajímaly. Tady je to nutnost. Plno věcí jsem se učil za pochodu, třeba jak vypadá program před zápasem.

V juniorce byl jiný režim?

S juniorkou jsme se sešli, odehráli zápas a šli pryč. S áčkem se sejdete ráno, máte rozcvičení, přípravu, DVD, oběd, odpočinek. Celý den jste spolu. Svým způsobem mě to zaskočilo, ale asi je to nejlepší řešení. Doma si sice odpočinete, jenže se nesoustředíte na zápas. K tomu jsem taky musel dospět.

Jak vidíte perspektivu týmu?

Určitě je tady hodně kluků, kteří jsou kvalitní, máme dost mladých v juniorce, ale samozřejmě je velký rozdíl mezi juniorskou soutěží a ligou. Chce to ještě nějaký mezikrok. Vy-užíváme farmu v Líšni, jenže klukům už někdy nestačí a potřebovali by vyšší soutěže. Aby se rozehráli ve druhé lize, získali zkušenosti, omlátili se. Poznali zase jiné prostředí, kde se s tím člověk pere jinak než tam, kde vyrůstá od žáků a zná fungování oddílu i trenéry. Ať se obouchají a pak se vrátí sem daleko připravenější a zkušenější. Budu rád, když někteří hráči odejdou na hostování, to jim hrozně pomůže.

Jsou v juniorce hráči, kteří mohou hned zvládnout ligu?

Liga je posunutá jinam. Kluci byli v euforii, hráli velmi dobře, dalo se na to dívat, ale v Juniorské lize vás za chyby z devadesáti procent nepotrestají, to není jako v lize. Chci vzít nějaké kluky do přípravy, aby poznali, jak to funguje, že fotbal na hřišti je trošku důraznější a rychlejší. Jsou tam určitě perspektivní a dobří hráči, ale když je hodíme do ligy, utopíme je a sobě nepomůžeme.

Pavla Zavadila v posledních zápasech hodně štvaly opakující se chyby. Co na ně říkáte vy?

Je to pravda, jenže kluci jsou nevyzrálí, nezkušení. Jestliže jim chcete dát možnost, tak kdy jindy než dvě kola před koncem s jistou záchranou. V nové sezoně to bude těžké a přáteláky jsou něco jiného. Jen ať si to mladí zkusí a poznají, že to není jen o mluvení. Pavlovi se nedivím, kdybych byl na hřišti, jsem stejný. Za deset dvanáct let budou zkušení jako Pavel a vyhnou se chybám, jen potřebují čas.

Co pro vás znamená kapitán Pavel Zavadil?

Je to taky vůdčí osobnost, někdy až moc emotivně prožívá zápasy a kousne se, ale je to dobře. Někteří se sice až leknou, když jim dá sodu na hřišti, ale to je prostě správné. Když kolem nich budeme chodit po špičkách, nikdo z nich se nezlepší. Tak to musí být a budu to jen podporovat.

Vidíte jako problém, že jste dostali nejvíc gólů v lize?

To byl problém už na podzim, ale jak jsem říkal, nerad bráním. Z osmi zápasů pode mnou jsme nedali gól jen v Liberci a v Příbrami. A to jsme hráli s Olomoucí, Boleslaví, Spartou, což jsou těžcí soupeři. Jedenáct vstřelených branek za osm zápasů není špatné. Obdržené branky souvisí nejen s obranou, ale s bráněním celého týmu. Těžko to změním za dva měsíce, přesto věřím, že přijdou jeden dva hráči na posílení a budou to typy jako Pavel Zavadil, kteří to budou chtít na hřišti lidově řečeno sežrat.

Na jaké posty chcete posílit?

Kdyby to bylo podle mé představy, budeme tady sedět dlouho. (smích) Určitě chci dva tři zkušené hráče, ať už do obrany, zálohy i útoku. Do každé řady bych vzal jednoho, ale kvalitního. Mladých a perspektivních máme hodně. Musí se s nimi pracovat, jenže za měsíc a půl začíná liga a čas na práci máme zúžený.

Chce starší hráče?

Třeba Luty (Milan Lutonský pozn. red.) odehrál dvacet osm zápasů za sezonu, což jsou pro něho obrovské zkušenosti ve dvaceti letech. Hráči těmi duely hrozně rostou, za rok budou zase zkušenější a lepší, ale to už tady nemusím sedět. Nebudeme čekat rok na výsledky, musím je mít teď, to je liga.

Od kterého trenéra jste si nejvíc vzal?

Asi od Cipráka. S Frantou Ciprem jsem byl dva roky i venku, poznal jsem ho víc i jako člověka. Chtěl hrát fotbal, což já taky. Ale bral to s nadhledem, nebyl zarputilý v nějakých mantinelech. A i když to vypadá divně, další učitel byl Petr Maléř, se kterým jsem byl u juniorky. Zažil hodně trenérů a hrozně moc věcí se od nich naučil. Pracoval jsem s ním přes rok a kolikrát jsme se neshodli. To jsou výhody toho, že každý je jiný, a když si najdete cestu, je to nejlepší pro tým.