VYBERTE SI REGION

Dělám černou práci, která je vidět jen mikroskopem

BRNO - V neděli začíná v Nizozemsku mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let. Brněnský záložník Mario Holek u toho však nebude

9.6.2007
SDÍLEJ:

Mario Holek (uprostřed) v brněnském dresu.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

V předposledním ligovém kole si přetrhl vazy v kotníku a na šampionát mohl zapomenout. Vzhledem k jeho talentu je však téměř jisté, že se v budoucnu na nějaké velké mezinárodní akci ještě objeví.

Zranit se takto na poslední chvíli, to asi zamrzí, že?

Štve mě to, je to pech. Na takový turnaj se člověk nedostane každý den. Ještě víc jsem si to uvědomil, když jsem v televizi viděl anglickou jednadvacítku, jak nasázela Slovákům pět gólů. Právě s Angličany do turnaje vstupujeme. Proti nim bych si rád zahrál.

Byla alespoň teoretická šance, že byste do Nizozemska odcestoval?

Kdyby šlo všechno dobře, tak bych možná stihl poslední zápas ve skupině. Samozřejmě bez tréninku. S trenérem jsme se domluvili, že by to asi nemělo smysl.

Možná i díky vašemu zranění se do nominace dostal váš brněnský spoluhráč Martin Kuncl. Závidíte mu?

Závidím. A moc. Hned jak se to dozvěděl, tak mi volal. Přeju mu to, ale teď bych si s ním nejraději vyměnil kotník.

Budete mít vůbec chuť sledovat zápasy českého týmu v televizi?

Budu na dovolené v Egyptě, takže nevím, jestli tam chytnu nějakou stanici, kde by to vysílali. Každopádně ale klukům držím palce. Kdyby postoupili na olympiádu, tak by to bylo krásný. Tam bych už pak nechtěl chybět.

Přijdete nejen o zápasy, ale také o možnost předvést se skautům z celé Evropy. Nebo vás zahraniční angažmá zatím neláká?

Určitě bych si jednou chtěl vyzkoušet nějakou lepší ligu, ale ne za každou cenu. Klidně můžu ještě sbírat zkušenosti v české lize.

V souvisloti s vámi se mluvilo o zájmu Anderlechtu Brusel a Lokomotivu Moskva. Který z těchto klubů by se vám víc zamlouval?

Ten Anderlecht by nebyl špatný. Je to hodně kvalitní mužstvo a přitom by tam byla reálná šance na základní sestavu. V Rusku je to výborné po finanční stránce, ale to je tak asi všechno. Tam mě to moc netáhne.

Vy máte v poslední době docela smůlu na zranění. Není to tím, že jste na fotbalistu trochu křehký?

To si nemyslím. Spíš je to jen smůla.

Ale přece jenom hrajete na místě defenzivního štítu, kde většinou nastupují hodně důrazní fotbalisté, kteří mají úplně jinou figuru…

Většinou to tak je. Ale třeba takový Makelele z Chelsea taky není žádný kulturista. Pravda, to je trochu jiná třída.

Na defenzivního hráče minimálně faulujete. Jak je možné, že jste byl letos v lize dokonce vyloučen?

Červenou kartu jsem nikdy předtím nedostal, v dorostu jsem snad neměl ani žlutou. To vyloučení přišlo v Liberci po druhé žluté, ale bylo to neoprávněné.

V brněnském týmu máte na starost hlavně špinavou práci při bránění. Netáhne vás to víc dopředu?

To je jasný, že bych chtěl být u balonu častěji. Jenže každý má v týmu svoje místo. U nás tvoří hru Tomáš Polách a s ním se mi hraje dobře. I trenér jednadvacítky Škorpil mi říká, že mám velké štěstí, protože se můžu od takového hráče hodně naučit.

Co vám do něj zatím chybí?

Asi všechno. Hlavně musím zlepšit zakončení. Jeden gól za sezonu, to není nic moc.

Odborníky jste považován za obrovský talent. Přesto se o vás média tolik nezajímají. Čím to?

Asi je to tím, že na hřišti moc nevynikám, protože dělám spíš tu černou práci. A ta je vidět jen mikroskopem.

Na fotbalistu jste až moc velký slušňák. Drží vás rodiče zkrátka?

Hlavně táta docela jo, ale ono to není zase tolik potřeba. Já se pohlídám sám. Vím, čeho chci v životě dosáhnout.

Prý vám otec ještě nedávno chodil zhasínat po večerce do pokoje…

No, to je pravda. Ale teď už to nedělá.

Štvalo vás to?

Ani ne, já nejsem konfliktní typ. S tátou jsem nikdy neměl žádný větší problém.

Sledují vaše výkony i matka se sestrou?

Debaty o zápasech máme samozřejmě nejvíc s tátou, ale dá se říct, že fotbal je v celé rodině hodně sledovaný. Máma chodí celkem pravidelně, už se dokonce naučila nadávat na rozhodčí. Občas chodí i ségra. Vezme nějakou kámošku, nebo jde společně s mojí přítelkyní.

U špičkového fotbalisty není také příliš obvyklé, aby zároveň zvládal vysokou školu. Vy se toho nebojíte?

Ještě tam nejsem. Přijímačky na fakultu tělesné výchovy a sportu jsem dělal na Masarykově univerzitě nedávno, tak to snad dobře dopadne. Jednoduché to určitě nebude, ale dálkově se to snad zvládnout dá. Budu se prostě muset donutit.

Co dostane přednost, když to nebudete stíhat? Fotbal, nebo škola?

Na prvním místě je u mě pořád fotbal, takže bych spíš asi trochu ošidil školu. Tu si můžu dodělat kdykoliv, třeba ve čtyřiceti.

Váš spoluhráč Luděk Zelenka se kdysi vsadil, že vás zláká alespoň na jedno pivo. Už se mu to podařilo?

Ani náhodou. Ale on to zase tak moc nezkoušel, vzdal to docela brzy. Pivo jsem si nedal ještě nikdy, jenom jsem si doma párkrát cucl od táty. Ale nechutnalo mi to. Když už, tak si dám spíš vínko. Četl jsem, že je dobré na krvinky. Anebo slivovičku na rýmu, ta vypálí červa.

Od malička jste ve fotbale přeskakoval věkové kategorie, takže jste byl všude nejmladší. Nebýváte terčem vtípků starších spoluhráčů?

Nějaký srandičky v kabině vždycky jsou, bez toho by to snad ani nešlo. Troubu ze sebe ale dělat nenechám. V Brně s tím každopádně problémy nejsou, žádná šikana tady neprobíhá.

Do první ligy jste nakoukl už v osmnácti. A byl to pořádný křest - doma proti Liberci a hned v základní sestavě. Byl jste hodně nervózní?

Od trenéra Kotrby jsem to tehdy věděl tři dny dopředu. Už jsem na tu šanci čekal docela dlouho, pár zápasů předtím jsem odseděl na lavičce. Hlavně jsem se strašně těšil, hrát ligu byl vždycky můj sen. Už kdysi za Lužánkami, když jsem tam jako žáček podával balony.

Ty jste podával třeba i Wagnerovi se Sieglem. To jste asi netušil, že se s nimi za pár let potkáte v jedné šatně…

Tak to by mě nenapadlo ani ve snu. Já je tehdy všechny hrozně obdivoval.

Co říkali na vaši prvoligovou premiéru rodiče?

Když šli na zápas, tak vůbec nevěděli, že budu hrát v základní sestavě. Já si to nechal pro sebe. Říkal jsem si: Co kdyby se na poslední chvíli ještě něco změnilo? Takže naši byli asi dost v šoku. I když tehdy se zranili oba střední záložníci, tak možná něco tušili.

Zažil jste v Brně trenéry Kotrbu a Mazuru. V čem jsou odlišní?

Pan Mazura nás dokázal dobře namotivovat. Pořád nám opakoval, že musíme jít do každého souboje hlava nehlava. Trenér Kotrba byl zase takový puntičkář, podrobně si o všem vedl záznamy. Jinak ale výrazné rozdíly nebyly, možná i proto, že oběma dělal asistenta pan Soukup, který se na přípravě výrazně podílí.

Co víte o novém trenérovi Petru Uličném?

Trénoval Brno už v době, kdy jsem podával míče. Takže si ho dobře pamatuju. On mě ale asi ne, od té doby jsem trochu vyrostl. (smích) Každopádně jsem na něj zvědavý. Asi to bude pohodář jako pan Škorpil v jednadvacítce.

9.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Kamery ve městech? Pozor na ztrátu soukromí, varuje expert

Jižní Morava - Pomáhají policistům v chytání zločinců, strážníkům v ochraně lidí před kapsáři a třeba i brněnskému dopravnímu podniku a Brněnským komunikacím při rychlém řešení kolapsů. Zároveň ale vyvolávají otázky ohledně možnosti jejich zneužití. Řeč je o kamerových systémech, které čeká modernizace ve většině velkých jihomoravských měst.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies