VYBERTE SI REGION

Jarůšek: brilantní technik, který se bojí létání

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Fotbalový mistr ligy z roku 1978 Karel Jarůšek se proslavil gólem Dinu Zoffovi, měl respekt z Jána Popluhára a každé pondělí hraje hokej.

27.5.2010 3
SDÍLEJ:

Karel Jarůšek.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

To, že má obrovskou zásluhu na jediném mistrovském titulu brněnského fotbalu z roku 1978, je skoro notoricky známá věc. Jestlipak ale víte, že někdejší brilantní záložník Karel Jarůšek trpí panickou hrůzou z létání, jako benjamínek se bál legendárního Jána Popluhára a jeho nejslavnější trefa dva roky uváděla Branky, body, sekundy?

A neměl daleko k tomu, aby se místo špičkového fotbalisty stal vynikajícím hokejistou. „Všichni o mně věděli, že zbožňuji hokej, a někdy v patnácti jsem měl jít do Komety. Jenže jsem bydlel v Blansku, a tréninky byly brzy ráno, či pozdě večer. Fotbal vycházel lépe, a tak vyhrál,“ vysvětluje cestu ke kulatému nesmyslu Jarůšek.

Do prvoligového brněnského týmu nakoukl už v sedmnácti letech na soustředění ve Žďáře nad Sázavou. „Večer jsme měli ve trojicích fotbal v hale a já hrál s Jánem Popluhárem (nejlepší slovenský fotbalista 20. století a historicky první Fotbalista roku 1965 – pozn. red.). Byl jsem z toho úplně hotový, dřevěněly mi nohy. Vždyť jsem se ho bál i potkat na chodbě,“ usmívá se blanenský rodák. „Na pokoji jsem spal s Fero Miklošem, který se o mě staral,“ vybavuje si první zážitky.

Ligový debut si odbyl v roce 1974 v úvodním jarním kole proti Lokomotivě Košice. „Na ten si vzpomínám, vyhráli jsme 1:0 po penaltě na mě, kterou proměnil Krupica (Karel Kroupa – pozn. red.).“ Hned v první ligové sezoně vstřelil tři branky, tu první Ivu Viktorovi. O místo v sestavě však tvrdě bojoval. „Hrával jsem středního útočníka, kde vládl Krupica a nikdo neměl šanci. Nepoznal jsem ve vápně lepšího fotbalistu a myslím, že už ani nepoznám. Tak jsem nastupoval spíš zkraje, což můj post nebyl,“ popisuje nyní sedmapadesátiletý Jarůšek.

Paradoxně mu pomohlo zranění jeho „opatrovníka“ Mikloše, kterého vystřídal v utkání Interpoháru s Austrií Vídeň na podzim roku 1976. „Nastoupil jsem už v desáté minutě, vyhráli jsme 7:3 a od té doby jsem ho nahradil. Ale pořád jsme kamarádi,“ směje se populární „Kaca“.

Jenže hned v odvetě v Rakousku slavil svou branku na 1:0 tak vehementně, až nešťastně upadl na pravou ruku a zlomil si navikulární kost. „Řekli mi, že dostanu na tři měsíce sádru, což tehdy znamenalo nehrát. To jsem v žádném případě nepřipustil, nechtěl jsem o šanci přijít. A tak mi před každým zápasem sádru sundali, ruku zabandážovali a po utkání opět nasadili. V zimě jsem měl jít na operaci, jenže Zbrojovka jela na zájezd do Singapuru, Malajsie a Indonésie, což byla tehdy jediná možnost vycestovat. Tak jsem stejně jako podzim odehrál i jaro, a tím jsem si ruku definitivně dodrbal. Nehýbu s ní, ale už jsem si zvykl. Hlavní je, že už nebolí, jen ji cítím při počasí. Každý si myslel, že ta bandáž je talisman, doteď se mě na ni ptají na besedách,“ říká vyučený zámečník.

Jediný titul

Jarůšek má lví podíl na největším úspěchu brněnského fotbalu v historii. V roce 1978 vyhrál se Zbrojovkou jediný titul mistra republiky. Pod ním je podepsaná legenda českého fotbalu Josef Masopust. „Když něco vysvětloval, rovnou nám to ukázal na hřišti. Uměl věci, které bral jako samozřejmost, jenže my jsme nedokázali přenést na hřiště, za což nám dával v kabině třasky. Je to férový člověk, přirozenou autoritu neskrýval, ale snažil se ji zužitkovat ve prospěch mančaftu. Dbal na partu, abychom se jeden opřeli o druhého, dovedl nás podržet, když někdo ujel. Bral srandu a v případě potřeby uvolnil atmosféru,“ přibližuje nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1962, s nímž si už nyní tyká.

Titul si Zbrojovka zajistila v předposledním kole výhrou v Trnavě 1:0, ale v závěrečném utkání sezony podlehla doma Dukle Praha 0:1, kde Masopust působil jako hráč i trenér. „Všechny nás mrzí, že jsme poslední zápas nevyhráli a Krupica nedal penaltu. Oslavy byly bujaré, Pepa Masopust za dokonce námi chodil do hospody, ať už jdeme trénovat,“ směje se vynikající střední záložník, který vytvořil řadu s Josefem Pešicem a Vítězslavem Kotáskem.

V roce 1978 si brněnští fotbalisté zahráli Pohár mistrů evropských zemí. Nejprve vyřadili po domácí remíze 2:2 a výhře 2:0 maďarskou Dozsu Ujpest. Ve druhém kole nepřešli přes polskou Wislu Krakov. Oba zápasy skončily nerozhodně, v Brně 2:2 a v Polsku 1:1. „Doma jsme kopali dvě penalty. První nedal Petr Janečka, druhou Pepa Pešice proměnil. Nedávno jsme se na šedesátinách Karla Kroupy dohadovali, proč tu první nekopal on. Určitě by ji proměnil. Říkal nám, že ji rozhodčí nařídil po faulu na něj, proto nešel kopat,“ krčí rameny.

Rok nato zažil Pohár UEFA, v prvním kole dal tři góly dánskému Esbjergu, v dalším Brňané přejeli islandský Keflavík. Pak přišel Standard Lutych. V Belgii Zbrojovka zvítězila 2:1. V Brně od sedmnácté minuty prohrávala. „Myslím, že jsem odehrál svůj nejlepší zápas. Do půlky jsem vyrovnal a po přestávce jsem přihrál na další dva góly. Po zápase za mnou přišel Eric Gerets a ukázal na mě, jestli si vyměníme dresy. Měli jsme bílé a nesměli je dávat. Po pěti vteřinách přemýšlení jsem ho sundal, po mně celé mužstvo a klub kupoval nové,“ rozzáří se aktér 233 prvoligových utkání, v nichž dal 51 branek.

Ve čtvrtfinále Poháru UEFA ovšem Zbrojovka narazila na německý Eintracht Frankfurt, který celou soutěž vyhrál. Venku prohrála 1:4, doma zvítězila 3:2 a bitvu za Lužánkami sledovalo čtyřicet tisíc diváků. „Ve Frankfurtu jsme hráli výborně, vedli jsme 1:0 a doteď jsem přesvědčený, že nás zařízl irský sudí (Farell – pozn. red.),“ myslí si nynější předseda představenstva 1. FC Brno.

Koupený zápas

Na počátku osmdesátých let už se mužstvu příliš nedařilo a na jaře 1983 znamenalo patnácté místo v tabulce sestup do druhé ligy. V další sezoně bojovalo o postup, který vyfoukla Olomouc. O rok později sice Jihomoravané vyhráli, jenže kvůli ovlivňování zápasů museli o soutěž níž. „Někdo z Českých Budějovic udal Fera Mikloše, že chtěl asi za pětadvacet tisíc korun koupit utkání pro Brno. Trest zněl sestup o soutěž níž, takže jsme v posledním utkání museli vyhrát, jinak bychom šli do třetí ligy. Neschvaluji, že se klub snažil zmanipulovat zápas, ale těžce nesu udavačství. Fero dostal deset měsíců vězení, přitom nešlo o jeho nápad. A vyhráli bychom stejně,“ rozezlí se i po letech Jarůšek.

V roce 1985 dostal svolení k zahraničnímu angažmá a na tři roky zakotvil v řeckém klubu Panseraikos Serres. „Za jedinou sezonu jsem si tam vydělal víc než za celou kariéru v Brně. Řeky jsem si strašně oblíbil a rád se tam s celou rodinou vracím. Když jsme tam byli s Maršecem (Lubomír Maršálek, kustod 1. FC Brno – pozn. red.) na dovolené, objevil jsem ještě v obchodě moje plakáty,“ těší fotbalového internacionála, který kariéru uzavřel v nižších rakouských soutěžích.

V reprezentaci nastoupil k patnácti střetnutím a skóroval jedinkrát. Jenže branka stála za to. V listopadu 1978 se trefil už v první minutě duelu s Itálií a parádní bombou překonal legendárního Dina Zoffa. Záznam gólu skoro dva roky běžel ve znělce televizního pořadu Branky, body, sekundy. „Bylo to hned z výkopu. Ondruš nahrával Masnému, ten mi pustil míč mezi nohama a já ho z plného běhu trefil k zadní tyči. Hrdý jsem i na duel s Brazílií na stadionu Maracaná nebo na zápas v anglickém Wembley. Když nastoupila jejich modla Kevin Keegan, davy doslova šílely,“ popisuje atmosféru, kterou vytvořilo dvaadevadesát tisíc fanoušků.

Na přelomu tisíciletí se pustil do trenérského řemesla, v roce 1998 vystřídal už po dvou kolech současného brněnského lodivoda Karla Večeřu. „V klubu jsem začal jako správce stadionu za Lužánkami a Karel mě donutil, abych si dodělal trenérskou školu. Byl tehdy nesmyslně odvolaný po druhém kole, ale říkal mi, ať na lavičku jdu a hodně jsem se s ním potom radil,“ vysvětluje otec čtyř dětí.

V roce 2003 se objevil v senátu, do prosince 2008 byl sportovním ředitelem 1. FC Brno, momentálně je stále předsedou představenstva. Sport nadále zůstává jeho vášní. „Mám rád každé odvětví, zajdu na fotbal, futsal, florbal a aspoň trochu času se snažím strávit s rodinou. Aktivně už hraju jenom každé pondělí hokej,“ culí se Jarůšek

Co naopak nesnáší? Létání. „Odjakživa z něj mám hrůzu. Před třemi lety jsem se rozhodl, že už nikdy do letadla nesednu. Malé ruské Jaky byly hrozné, v nich to strašně házelo. Vždycky si ke mně sedával můj ochránce Jindra Svoboda, který měl u sebe slivovičku. Úplně nešťastný jsem byl, když jsem se dozvěděl, že v Řecku se létá skoro ke každému zápasu. Nikdo mě nedostane ani na parník,“ přidává Karel Jarůšek.

Karel Jarůšek
Narozen: 2. prosince 1952 v Brně
Sport: fotbalový záložník
Momentální profese: předseda představenstva 1. FC Brno
Kariéra: ČKD Blansko, Zbrojovka Brno, Dukla Tábor, Panseraikos Serres, Stockerau, FAC Vídeň, Wiener Neustadt
Trenérská kariéra: SA Brno, Drnovice, Opava, 1. FC Brno
Největší úspěch: titul mistra Československa se Zbrojovkou 1978
První liga: 233 zápasů/51 gólů
Reprezentace: 15 zápasů/1 gól
Rodina: manželka Jana, synové Karel (34) a Ondřej (17), dcery Gabriela (35) a Jolana (25), vnoučata Dominik (10), Damián (9 měsíců) a Anita (3 měsíce)
Zajímavost: první ligový gól vstřelil Ivu Viktorovi, jedinou reprezentační branku italské legendě Dinu Zoffovi

Autor: Jaroslav Kára

27.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Chovatelé představili netradiční mazlíčky. Lužánky zaplnilo 120 potkanů

Brno – Asi 120 potkanů zaplnilo v sobotu lužánecké centrum volného času. Nikdo z přítomných z nich ale nepanikařil. V čistých klecích a většinou odpočívající v jejich pelíšcích je tam na osmý ročník vánoční výstavy potkanů donesli jejich chovatelé.

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies