VYBERTE SI REGION

Kapitán Kohlík dostal Zbrojovku za Lužánky

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Nejstarší žijící prvoligový brněnský fotbalista Karel Kohlík odehrál v nejvyšší soutěži 178 utkání, ale na tribuně neseděl přes čtyřicet let.

10.12.2011 1
SDÍLEJ:

Nejstarší žijící prvoligový brněnský fotbalista Karel Kohlík a jeho žena Daria..Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Dnešní hokej bez Kohlíka je jak kafe bez rohlíka, pokřikovali na přelomu padesátých a šedesátých let brněnští fanoušci za Lužánkami. Nevzývali však hokejové eso Rudé Hvězdy, nýbrž borce z rezervy. Její dres totiž oblékal také vynikající fotbalový obránce Karel Kohlík. „Hrál jsem jenom za béčko, které nastupovalo po utkání prvního týmu. Nebyl jsem žádný skvělý hokejista, ale ta hesla mě povzbuzovala. Ještě dnes mi je někteří lidé připomínají,“ usmívá se.

Kohlík v březnu oslavil třiaosmdesáté narozeniny. Jak se cítí nejstarší žijící prvoligový fotbalista Zbrojovky? „Trochu hůř slyším a vidím, ale to je úměrné věku. Na fotbal už to není, žiju poklidný rodinný život. Jdeme s manželkou na procházky, staráme se o vnoučata, díváme se na sport v televizi, na fotbal, atletiku, tenis,“ popisuje.

A také sází na své recepty k dlouhověkosti. „Můj nápoj je víno, sklenička neublíží. Když jsme hráli, kamarád nás někdy po zápasech čekal ve sklípku,“ usmívá se čiperný Kohlík.

Elán mu stále dodává spokojené manželství, se ženou Dariou se vzali před pětačtyřiceti lety. „Už je to automat. Nesekýruje mě, doma ani nemá proč. Manželka se o mě dobře stará, nezlobí mě ničím a výborně vaří. Radujeme se z dětí a vnoučat,“ mluví Kohlík o pevném svazku s bývalou basketbalistkou. „Chodili jsme z tréninků okolo hloučku tehdy ještě dívek. Párkrát jsme se viděli, pak už přišlo držení za ruce a najednou se všichni divili, že Kohlík chodí na basket,“ směje se někdejší obránce, který ve Zbrojovce několik sezon nosil kapitánskou pásku.

Kohlík se narodil v Olomouci, kde začínal s fotbalem i hokejem, ale v dětství se s rodinou přesunul do Brna. „Otec byl po válce přeložený na osidlování jihu Moravy po odsunutých Němcích. Táhlo to sem hodně lidí, možná i kvůli vínu,“ vtipkuje velká postava zbrojovácké historie přezdívaná Kotlík.

Studoval gymnázium v Husovicích s bratrem slavného útočníka Karla Nepaly, který ho přivedl do staršího dorostu tehdejších Židenic. Psal se rok 1946 a za necelé dva roky už Kohlík seděl v kabině áčka, za které ještě stihl sedm zápasů před sestupem.

Vykopal ligu

Ve druhé nejvyšší soutěži se Zbrojovka soužila šest ročníků, jeden dokonce ve třetí. „Rozdíl v ligách byl patrný stejně jako dnes. Záleželo, na kterém místě se v nich klub pohyboval. Když jsme v Trenčíně vykopali ligu, lidi to hodně prožívali, za Lužánky i tehdy chodily desetitisícové návštěvy. Přijížděli jsme do Brna a spoluhráč Zdeněk Placheta napsal na papír, že vezeme ligu. Ještě teď potkávám lidi, kteří mě zastaví a připomínají mi to. Někdy jen otevřu hubu a čučím, kdo mě zdraví,“ vykládá stále dobře naladěný Kohlík.

Brněnský celek se vrátil do ligy už jako Rudá hvězda. Silný armádní tým vyhrál Československý pohár a také se probojoval do čtvrtfinále Poháru UEFA či Poháru vítězů pohárů. Kohlík nastupoval po boku legendárních borců jako Vlastimil Bubník, Bronislav Danda, Ján Popluhár nebo Ladislav Přáda. „Měli jsme výbornou partu, pod hlavičkou Rudé hvězdy jsme stahovali skvělé fotbalisty. Když pořádáme sleziny, pořád je hodně veselo, i když už se historky opakují,“ culí se někdejší skvělý pravý bek.

Díky fotbalu se podíval do Afriky nebo Asie, což tehdy znamenalo něco nemyslitelného. „Spadali jsme pod ministerstvo vnitra a na zájezdy jsme mohli za odměny. Pamatuji si, že jsme zašli na oběd do restaurace v čínském Pekingu. Dali jsme si pekingskou udku, jak nazývali tamní kachnu. Obsluhovalo nás tolik číšníků, kolik bylo hráčů. Přišlo procesí, které se vzápětí otočilo, zmizelo a hned po něm šlo další,“ vykládá Kohlík, jenž nosil číslo 2.

V brněnské sestavě neodmyslitelně patřil na pravý kraj defenzivy v tehdy praktikovaném systému dvou obránců, tří záložníků a pěti útočníků. „Fotbal vypadal úplně jinak než dnes. Padalo víc branek a pět útočníků se především proti slabším celkům gólově projevovalo. Při bránění nám s jejich obsazováním pomáhali záložníci,“ vysvětluje rozdíly Kohlík.

Na pravém kraji dvoučlenné obrany si vydobyl respekt protihráčů i obdiv fanoušků. „Společně s Navrátilem či Slámou jsme vytvořili pevnou obranu. Byli jsme tvrdí hoši, ale všichni féroví, říkali nám Parta brusiče Karhana,“ připomíná titul budovatelské divadelní hry z padesátých let.

V nejvyšší československé soutěži nastřádal 178 startů a v nich si připsal jedinou branku. „Zato padla skoro z půlky, když jsem se trefil ze vzduchu. Nevěděl jsem, co s míčem, takže jsem pálil. Už nevím, proti komu jsem gól dal, ale byl vítězný,“ vybavuje si někdejší zbrojovácký kapitán. „Několik sezon jsem pásku nosil, spíš kvůli charakteru, v týmu byli i starší hráči. Občas se stalo, že jsem zařval, to už však muselo být,“ mávne rukou vyhlášený kliďas.

Zařídil Lužánky

Právě s jeho vůdcovskou rolí v týmu je spojená zásadní událost z historie brněnské Zbrojovky. V roce 1962 po zrušení Rudé hvězdy měli podle původního plánu zamířit hokejisté za Lužánky a fotbalisté do Králova Pole. „Jenže z nás tam chtělo sotva pět, zatímco zbytek do Zbrojovky. Tak jsem se jako kapitán nechal objednat u nejvyššího tajemníka krajského výboru komunistické strany,“ vzpomíná Kohlík.

Vyjednávat vyrazil se spoluhráčem Karlem Komárkem. „Nejhorší bylo vůbec se k němu dostat. Všichni najednou zmizeli, když jsem vstoupil do budovy. Přesto jsem správné polstrované dveře našel a ten potentát vypadal hodně překvapeně, když mě viděl. Přesto mě nevyhodil, dal mi dvacet minut a já ho asi přesvědčil, abychom šli za Lužánky. Úplně sám jsem se o to však nezasadil,“ vypráví fotbalista, který nastoupil k 17 zápasům v evropských pohárech.

Nejvyšší soutěž hrál téměř do devětatřiceti let. Skončil na začátku zimy 1967 jako nepotřebný. Hned na jaře tehdejší Spartak sestoupil. Následující podzim se Kohlík brněnského klubu ujal jako trenér, brzy však přešel do funkcionářské role. „Tehdejší ředitel fabriky Řehola ze mě udělal tajemníka fotbalového oddílu, což byla na tu dobu slušně placená funkce. Jenže ředitel zanedlouho zemřel, já jsem dostal výpověď a na místo se vrátil předchozí komunistický tajemník. Zrovna jsme čekali rodinu, neprožívali jsme jednoduché období,“ zamrzí jej i po letech.

Po nedobrovolném odchodu pracoval jako dělník v podniku Jiskra a do důchodového věku vydržel v obchodě se sportovními potřebami. „Mrzelo mě, jak se ke mně zachoval klub, který jsem za celou kariéru neopustil. Nedá se však nic dělat, člověk musí jít vlastní cestou. Nezabývám se už tím, co bylo tenkrát,“ přesvědčuje Kohlík.

Přesto už víc než čtyřicet let neviděl žádný fotbalový duel naživo. „Nebyl jsem ani na jednom utkání, což můžu odpřisáhnout. Zařekl jsem se. Podívám se v televizi, jednou týdně se scházíme s partou a pobavíme se také o současné situaci Zbrojovky. Všichni na ni nadávají,“ dodává fanoušek Barcelony, který až do pětasedmdesáti let nastupoval za fotbalový výběr osobností Bolkova jedenáctka.

KAREL KOHLÍK

Narozen: 19. března 1928 v Olomouci
Sport: fotbalový obránce
Kariéra: ASO Olomouc, Zbrojovka Židenice, RH Brno, Spartak Brno ZJŠ
Největší úspěchy: vítěz československého poháru 1959/1960, čtvrtfinalista UEFA 1963/1964, čtvrtfinalista PVP 1960/1961
První liga: 178 zápasů/1 gól (všechno za Brno)
Rodina: manželka Daria, dcera Karin (44) a syn Robert (42)
Zajímavost: po zrušení Rudé hvězdy Brno se jako kapitán zasadil o stěhování klubu za Lužánky, místo do Králova Pole

Autor: Jaroslav Kára

10.12.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies