VYBERTE SI REGION

Komunikátory pomáhají sudím i nevidomým

Brno - Zařízení, které usnadňuje spolupráci nejen fotbalovým, ale třeba ragbyovým rozhodčím, přišlo do České republiky před dvěma lety.

19.6.2009
SDÍLEJ:

Hod mincí, který přisoudí týmům strany před začátkem utkání fotbalové Gambrinus ligy, o budoucím vývoji na hřišti příliš nenapoví. Ale komunikační zařízení, které arbitři mají na uších (vlevo Radek Kocián), může pomáhat v řešení sporných situací.Foto: Jaroslav Hoffmann

Francie, Španělsko, Anglie, Korea, Mexiko a dva roky už také Česká republika. Tak dlouho už používají fotbaloví rozhodčí v Gambrinus lize neocenitelného pomocníka.

Komunikátor, kterým jsou navzájem propojení všichni čtyři arbitři, a pomocí sluchátka s mikrofonem si během utkání předávají informace a spolupracují.

Komunikační zařízení pro rozhodčí s označením rf-37 vyvinula francouzská firma v roce 2005 na požadavek Evropské fotbalové federace UEFA. „Komunikátory se nejprve rozšířily ve Francii a Španělsku, postupně je zaváděly národní svazy a UEFA je testovala s mezinárodními rozhodčími, kteří o nich psali hodnocení. K nám první komunikátor donesl Jaroslav Jára před dvěma lety jako rozhodčí UEFA skupiny Elite, což je druhá nejvyšší skupina na UEFA listině. Komise rozhodčích jej dala rozhodčím na otestování a svaz později objednal na další sezonu osm zařízení, která se používají na všech utkáních Gambrinus ligy,“ popisuje začátky v Česku brněnský sudí Radek Kocián.

Komunikátor tvoří pás, který mají rozhodčí omotaný pod dresem okolo těla a na něm je přístroj v podobě vysílačky. Ten je propojený se sluchátkem a mikrofonem. „Chvíli jsme si zvykali, ale po pěti zápasech už to nikomu nepřišlo. Ze začátku jsem měl problém s tím, že když jsem si pás příliš utáhl, hůř se mi pak dýchalo,“ zmiňuje peripetie Kocián.

Zařízení má od nadcházející sezony propojit nově až šest rozhodčích v začínající Evropské lize. Jeho službu si arbitři pochvalují. „Stále jde jen o přístroj, na který se nesmíme stoprocentně spoléhat. Pouze jím přijímáme informaci, primární jsou naše zažité signály. Funguje stále jako doplněk, ale prospěšný a důležitý,“ potvrzuje třicetiletý sudí, který využívá komunikátor od jeho zavedení v české nejvyšší soutěži.

„Pomáhá už jenom tím, že když běžím od jednoho pokutového území k druhému, mohu pomezního upozornit, jaký si má hlídat prostor. Pomáhá nám především při nepřehledných situacích v šestnáctce. Domlouváme se také o délce nastavení,“ pokračuje Radek Kocián. „Za penaltu zodpovídá vždycky hlavní sudí, ale už mockrát mi asistent pomohl. Třeba tím, zda byl faul uvnitř pokutového území, nebo venku,“ nabízí příklad.

Zařízení za sto padesát tisíc korun až s kilometrovým dosahem má ovšem své drobné neduhy. „Jsou to maličkosti jako kapacita baterie. Když stadion bouří, také není všechno optimálně slyšet. Nebo pokud na mě někdo pokřikuje a ve sluchátku slyším, jak ještě hráč mluví s mým asistentem, nedokážu vnímat oba naráz. Přece jen nejsem žena, abych zvládal více věcí najednou,“ směje se Kocián.

Hlavní rozhodčí a oba asistenti jsou během utkání nepřetržitě v kontaktu, čtvrtý sudí musí před komunikací stisknout tlačítko. „To je proto, abych neslyšel, když umravňuje střídačku nebo připravuje střídání a komunikuje s funkcionáři,“ vysvětluje.

Komunikátor vedle fotbalových využívají také ragbyoví rozhodčí, nevidomí lyžaři či běžci se svými vodiči. Nebo personál v některých luxusních restauracích. „V Anglii ho mají doktoři, když ošetřují hráče na hřišti, aby mohli ihned informovat lavičku o jeho zdravotním stavu. S hlavním trenérem je takto spojený i asistent, který sleduje zápas z tribuny, kde má větší přehled o pohybech hráčů na hrací ploše,“ doplňuje brněnský sudí Kocián.

Co si také rozhodčí vyslechnou

„Počkej, ty odsud neodjedeš!“
„Pane rozhodčí, vy nám ani trochu nepomůžete!“
„Teď se tlemíš, ale až sundáš dres, tak uvidíš!“
„Vždyť to je hra na zemi!“ (v pravidlech neexistuje)
„Abyste věděli, tak za ten váš výkon nedostanete ani klobásu!“
„Víme, kde máš auto!“
„Kup si brejle, hlupáku!“

Sudí: Už jsem dostal i slivovici

Šestadvacetiletý brněnský rozhodčí Karel Mach se pohybuje na opačné scéně než jeho ligoví kolegové. Jeho pracovištěm jsou Tuřany, Viničné Šumice, Prace nebo Chrlice. Píská okresní soutěže od II. po IV. třídu. „V Chrlicích je to divoké, stánek s pivem je tam hned u vchodu do kabin. Z delegace do Chrlic nikdo velkou radost nemá,“ směje se Mach, který s píšťalkou začínal před pěti lety ještě v Kardašově Řečici na Jindřichohradecku.

Právě v nižších soutěžích si sudí často vyslechne peprné nadávky. „Diváky už nevnímám, i když první rok jsem z toho býval zdrblý. Už jsem si zvykl, vždyť pískám, jen co vidím. Teď už nemluvím ani s hráči, remcání je tak přestane bavit,“ nabízí recept.

Potíže mu někdy způsobuje jeho vizáž. „Je těžké si zjednat respekt, když vypadám mladší a k tomu jsem hodně hubený. Ale už si to umím ukočírovat. Několik zápasů jsem měl vyhecovaných jen proto, že jsem si hráče nechal rozkecat. Teď už raději dávám žluté karty, kecálisty mám vytipované,“ doplňuje Mach.

K inzultaci však v „jeho“ utkáních doposud nedošlo. „Zatím se mi nestalo, aby na mě někdo vystartoval, i když to několikrát viselo ve vzduchu. Každý si to rozmyslí, zůstává jen u nadávek. Ale vyslechl jsem si už hodně,“ přiznává arbitr.
Přesto prožil chvíle, kde nevraživosti ani nezpozoroval. „Nedávno jsem pískal na Blanensku a po zápase mi říkali, že lepšího rozhodčího nikdy neměli. To potěší, ale slyším to všude, kde domácí vedou. Nejlepší výkon sudí předvede, když oba týmy nadávají stejně,“ směje se Karel Mach. „Ať pískám, jak pískám, rozhodčí vždycky bude ten špatný,“ uvědomuje si.

Prostředí v nejnižších okresních soutěžích neskýtá moc přepychu, ale situace se zlepšuje. „Už jsem párkrát na venkově skoro vymetal pavučiny, ale to už moc nebývá,“ potvrzuje sudí. A funkcionáři umí být i vstřícní. „Donesou nám do kabiny kofolu, pivo, už jsem po výhře dostal i slivovici. Ale jednou za námi po utkání, v němž domácí vedli o tři góly, a stejně prohráli, přišel hráč a oznámil nám, že za ten výkon nedostaneme ani klobásu,“ usmál se Mach.

Brněnský fotbalový rozhodčí Oldřich Racek se rád baví s hráči, arbitr podle něj nesmí postrádat cit a o pískání říká:

Žádné dvě situace nejsou nikdy stejné

ROZHOVOR - Pracuje na městském fotbalovém svazu, přednáší na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, trénuje. Oldřich Racek je však především fotbalovým rozhodčím se zkušenostmi z nejvyšší české soutěže. Třicetiletý rodák z Kuřimi nyní píská MSFL a figuruje mezi adepty na prvoligovou listinu.

Co nesmí chybět kvalitnímu rozhodčímu?
Musí být rozhodný a nesmí být alibista.

Co myslíte tím alibismem?
Nesmí za sebe nechat řešit situace asistenty, nebo čtvrtého rozhodčího. Odpovědnost má jenom ten hlavní. A správný sudí musí mít také cit pro hru.

Lepší cit mívají rozhodčí, kteří se rekrutují z bývalých fotbalistů a nemyslím jen prvoligové. Souhlasíte?
Určitě. Takový rozhodčí dokáže předvídat situace. Na hřišti je potřeba přemýšlet nad tím, co se může stát. Pokud rozhodčí něco nevidí, dá se podle odrazu a dráhy balonu usoudit, kdo a jak ho trefil.

Jaký je recept na to, aby rozhodčí nevnímal pokřiky hráčů či diváků?
Já s tím problém nikdy neměl. Pokřiky diváků nevnímám, mnoho z nich ani pravidla přesně nezná. Když udělám chybu, uvědomím si ji sám. Ale bouřlivou atmosféru mám rád, ta patří k fotbalu. Třeba když povzbuzují fanoušci Baníku Ostrava a Sparty.Vypjatější duely mám raději, víc diváků mě nabudí.

Tlak médií vám nevadí?
Noviny nečtu (úsměv).

Jakými testy musí rozhodčí projít, aby se dostali na prvoligovou scénu?
Absolvují šest sprintů po čtyřiceti metrech, mezi nimi je krátká pouza a všechny musí zaběhnout do 6,2 sekundy. A pak dvacetkrát stopadesátimetrovou trať, na níž mají třicet sekund. Pokud nesplní, byť jen poslední, na listinu se nedostanou.

A teoretické zkoušky?
Testy k tomu patří také. Jenže na hřišti je stejně hlavní cit a komunikace s hráči. Ne všechno může rozhodčí vidět, proto je důležité s hráči mluvit. Říct omlouvám se, ale nemohl jsem to vidět. Ta komunikace mě na tom baví.

Jaké instrukce dostávají rozhodčí třeba na předligových seminářích?
Hodně se připravujeme s videem, abychom viděli, jak se pohybujeme. Rozhodčí musí vědět, kam si stoupnout, aby se nepletl hráčům, ale přitom nebyl daleko od žádné situace. Říkáme si, jak by mělo všechno fungovat, aby jsme pískali jednotně a předcházeli sporným situacím.

Jak lze předejít dohadům na hřišti?
Hlavně pískat na obě strany stejně, ale každý si musí uvědomit, že žádné dvě situace nejsou nikdy stejné.

Dostane se ligový rozhodčí k pískání okresních soutěží?
Když máme po sezoně, chodíme pískat zápasy, kde jde o postup, záchranu. Každý rok chodím třeba na třetí třídu.

Je to pro rozhodčího hodně odlišné ve srovnání s první ligou?
Pořád je to fotbal, který mám rád. Ale jiné to je, musíte se přeorientovat, týmy z nižších soutěžích nesmíte pustit do větší konfrontace.

Jaké byly vaše začátky?
(smích) To mi bylo tak dvacet. Když jsem došel s taškou k utkání a zeptal se na šatnu, poslali mě do kabiny hostů. Byli překvapení, když jsem jim řekl, že jsem rozhodčí.

Máte vysněné utkání, které byste chtěl pískat?
To ne… (odmlčí se) Já chci každý zápas odpískat co nejlépe a je mi jedno, jestli jde o ligu, nebo okresní přebor. Baví mě, když se s hráči potkáme na ulici, podáme si ruce a normálně se pobavíme.

Autor: Jaroslav Kára

19.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kvůli sladkostem za 350 korun vyhrožoval nožem v pekárně

Brno – Svérázně si opatřil mikulášskou nadílku mladík v brněnské ulici Cejl. Minulý čtvrtek před sedmou hodinou večer přišel do pekárny. „Mluvil se slabým romským přízvukem a chtěl bonboniéry, kávu a čokolády," uvedla k případu až o týden později policejní mluvčí Andrea Cejnková. Když měl zaplatit, na obsluhu vytáhl nůž a s nákupem za tři sta padesát korun utekl.

Kometa hledá jednodušší cestu, na ledě omezí i žabičky. Zábranský nazul brusle

Brno – Na trénincích hokejové Komety v posledních dnech přibyl jeden hlas navíc. Ne, nejedná se o novou posilu. Na své svěřence dohlížel přímo na ledě i majitel klubu a zároveň hlavní kouč Libor Zábranský, který dosud přípravu nechával na svých asistentech. „Je to persona a ví, kdy má vstoupit do kabiny a na led," oceňuje přínos hlavního muže Komety asistent Kamil Pokorný.

AKTUALIZOVÁNO

Potřetí za sebou. Lezec Ondra opět vládne brněnským sportovcům

Brno  /FOTOGALERIE/ – Každý rok překvapuje odborníky i své soupeře, co všechno dokáže. Sbírá medaile na světových šampionátech, udivuje výstupy ve skalách. A jeho úspěchu si všímají i doma, v Brně. Sportovní lezec Adam Ondra se letos tak už potřetí v řadě stal nejlepším sportovcem města Brna. Cenu převzal ve čtvrtek večer při slavnostním vyhlášení v Hotelu Voroněž.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies