VYBERTE SI REGION

Kouč Barbuščák: Hladký se může jednou dostat do Ligy mistrů

Brno /ROZHOVOR/ - Kouč fotbalových brankářů brněnské Zbrojovky Kristián Barbuščák prošel stážemi v předních evropských velkoklubech. Nabyté poznatky přenáší do praxe.

25.1.2014
SDÍLEJ:

Trenér brankařů Zbrojovky Kristián Barbuščák.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Od návratu do nejvyšší soutěže jde po kapitánovi Pavlu Zavadilovi patrně o největší úlovek fotbalové Zbrojovky. I když ho leckterý fanoušek nezná, v šestatřiceti letech má málo vídané zkušenosti. V létě převzal brněnské gólmany trenér Kristián Barbuščák, který jako brankář prošel mládežnickou akademií Bayernu Mnichov. Vedl brankáře v německé reprezentaci do šestnácti let nebo v Kazachstánu. „Po jedenadvaceti letech jsem se vrátil zpět do rodného Československa a mám velký respekt k lidem, kteří se točí kolem fotbalu. Je neuvěřitelné, co všechno dokážou v českých podmínkách," hlásí Barbuščák.

Do Mnichova jste odešel v patnácti. Jak jste se tam dostal?

Byl jsem v létě na turnaji u Fürthu ve výběru Slovenska. Nám se moc nedařilo, ale dost utkání jsem vychytal. Hráli jsme i proti výběru Bavorska, který tehdy provázel Gerd Müller. V ten stejný rok dělala československá stavební asociace s bavorskou výměnu, že padesát studentů šlo do Bavorska. Chodil jsem na stavební průmyslovku v Mnichově, ale moje hlavní náplň byl fotbal.

Co jste prožíval po svém příchodu do Německa?

Bylo to šokující. Odjel jsem z malilinkého hlavního města komunismu do metropole kapitalismu. Porsche jsem znal jen jako angličáka a pak jsem najednou viděl, že to auto skutečně existuje. Když jsem hrál ve Slovanu a později v Interu, dostali jsme jedno tričko, trenky, šusťáky a to bylo všechno. Pak jsem přijel do Bayernu a dostal jsem dvě tašky, kufr plus oblek, osm párů kopaček a dvacet párů rukavic. Moje první myšlenka byla jet domů a každému něco rozdat.

Udělal jste to?

To ne, ale dostal jsem hodně dobrou školu do života. Člověk se učil šetřit s mate-riálními věcmi. Moji rodiče šetřili patnáct let na mikrovlnku, a když jsem dostal výplatu, mohl jsem si jich najednou koupit pět. To jsou věci, které jsou pro dítě hodně dobré, přeju to každému. Naučit se prát, žehlit, vařit, sám se donutit učit. V takovém věku člověka zajímají jenom holky. Nelituju žádnou vteřinu z té doby.

Kristián Barbuščák
Narodil se 20. února 1977 ve slovenské Bratislavě a trvale žije v Mnichově. Do patnácti let hrál v Bratislavě za Slovan a Inter. Pak odešel do fotbalové akademie Bayernu Mnichov. Trénovaly jej německé legendy Gerd Müller či Sepp Maier. Do prvního týmu se však neprosadil a kontakty tehdejšího kouče Bayernu Giovanniho Trapattoniho na italskou gólmanskou legendu Dina Zoffa jej přivedly do Lazia Řím, kde rok chytal za juniorku. Byl v Austrii Vídeň, Grasshoppers Curych a New York Metro Star. Ve 22 letech po těžkém zranění kolena ukončil aktivní kariéru bez zápasu v profesionální soutěži. Vrátil se do Mnichova, kde pracoval v gastronomickém servisu a studoval trenérskou licenci. Začal v páté lize, vedl gólmany Bavorska i národního týmu Německa do 16 let. V Al Wasl v Dubaji spolupracoval s Miroslavem Beránkem, s nímž šel i k reprezentaci Kazachstánu. Půl roku strávil ve Viktorii Žižkov a od července vede brankáře brněnské Zbrojovky, dostal roční smlouvu s opcí. Mluví anglicky, německy, italsky, rusky, maďarsky a česky.

Ve starším dorostu Bayernu vás trénovaly německé legendy Gerd Müller a Sepp Maier, třikrát týdně jste byl s Oliverem Kahnem. Co s vámi dělala ta jména?

První týden to pro mě bylo něco nového, ale pak to člověk bere tak, že je součást celého Bayernu a žije tím. Setkávali jsme se s lidmi jako Christian Ziege, Thomas Helmer, Lothar Matthäus, Mario Basler, později Steffan Effenberg. První týden jsem z toho padal na zadek, pak jsem dělal všechno pro to, aby jiní mohli padat na zadek přede mnou. Bohužel se mi to nikdy nepovedlo.

Vážné zranění kolena ve Spojených státech amerických ukončilo vaši kariéru už ve dvaadvaceti letech. Jak jste se dostal k trenéřině?

Dva roky jsem o fotbalu nechtěl nic vědět ani slyšet. Vrátil jsem se do Mnichova a nějak jsem se na osm let dostal do gastronomie, kde člověk nepotřebuje být vyučený a má dost peněz. Přitom jsem studoval trenéřinu. Když jsem dělal licenci C, měl jsem nejlepší známky ze všech cizinců v Německu. Tak mě vzal německý fotbalový svaz nejdřív na skauting, pak jsem dělal trenéra gólmanů v reprezentaci do šestnácti let.

Co vás přivedlo do Zbrojovky?

Loni v dubnu mi zvonil telefon a ozval se nějaký pan Kudela. Setkali jsme se v Praze, řekli si svoje filozofie, shodli se a já v létě přijel. Jsem mladý trenér, mám toho málo za sebou, ale hrozně moc před sebou. Pokouším se všechno, co jsem zažil a prožil, předat gólmanům tady. Pár hráčů v kabině vidí, jak se posunulo všech šest gólmanů, které ve Zbrojovce trénuju, takže se pokouší pracovat s námi.

Jaký jste vůbec trenér?

Moc náročný. Ale ne ten typický, který jde s gólmany na pětačtyřicet minut stranou, tam něco dělá a jde zpátky. Mě strašně zajímalo, jak udělat z brankáře top atleta po fyzické i mentální stránce. Beru si hodně i z jiných sportovních disciplín, jdu se dívat na atletický trénink, box, basketbal, volejbal, balet. Ze všeho složím filozofii a každému brankáři podám, co potřebuje. Můj trénink má úplně jiný dopad na Hladkého, Doležala i Petra.

Přistupujete ke každému zvlášť?

Úplně. Pro mě je důležité znát jejich rodiče, kde a jak vyrůstali, jak mají uložené kopačky. Podle toho poznám, jak s nimi mám pracovat. Vím, co je pro ně důležité, jak je můžu motivovat a jak z nich dostat maximum.

Při práci v gastronomii jste objížděl i různé trenérské stáže. Která vám nejvíc dala?

Podle toho, kvůli čemu tam člověk jede a na co se kouká. V Realu Madrid jsem znal tehdejšího trenéra Bernda Schustera, ale víc mě zajímala práce kouče gólmanů Pedra Jara. Ani ne tak technika tréninku, ale jak mentálně přichystá takového gólmana, jako je Iker Casillas, nebo jak pracovat s Jerzym Dudkem, který mu dělá pořád náhradníka a stále je motivovaný.

Pořád navštěvujete stáže?

Před Vánoci jsem byl v Hamburku přes Rafaela van der Vaarta. Tam jsem poznal Jardu Drobného. Povídal jsem si i s trenérem, jak dělá pedagogicky, že si pořád dvojku nechává nachystanou tak, aby byla okamžitě použitelná. V Brně mám taky třiadvacetiletého Hladkého, který momentálně chytá jako jednička, ale pořád nastraženého třiatřicetiletého Doležala jako dvojku a velice talentovaného Radka Petra, který bohužel momentálně ještě hledá cestu. Hodně mu pomáháme, aby ji co nejrychleji našel.

Poznatky přenášíte do své práce?

Ano. Někdy se nedívám vůbec na gólmany, ale na strukturu, marketing, organizaci a všechno kolem klubu. Proč hráči mají společné snídaně, pak trénink, oběd, nějaký odpočinek. Všiml jsem si, že v hodně věcech jde jenom o to, jestli člověk chce. Češi se většinou vymlouvají na peníze. Jenže dneska žijeme v jedenadvacátém století a dá se úplně všechno.

Jak si představujete ideálního gólmana?

Mám tady tři ideální gólmany. Každý ve svém levelu. Brankář je ideální podle toho, jaký má cíl. Když dám třeba Hladkému za cíl mistra světa s Českou republikou, bude to těžké. Nějakým způsobem hledám ideál.

S brankáři pracujete hodně také mentálně. Zajímal jste se o studium psychologie?

V Curychu na Mezinárodní fotbalové federaci jsem si sháněl materiály, navštívil jsem tam pár přednášek na univerzitě. Zajímám se třeba o to, jak si hlídat adrenalin. Jako gólman sleduju, co všechno kolem mi pomáhá a co ubližuje, abych měl výskok úplně maximální. Mám takové metody na tréninku.

Jaké například?

Zakryji brankáři páskou oko, tím vnímám, jak rychle pasivní a aktivní oko pracuje mezi mozkem, jak rychle vnímá balon, jakou stranou půjde, jak rychle letí a s jakým efektem. Impulz jde z oka do mozku, z mozku do ruky, do nohy. Snažím se gólmana někam dostat mentálně a vidím, jak se v těch situacích chová. Z toho vytěžím maximum.

Jaké máte cíle pro Václava Hladkého?

Těžko se to říká, chytá teprve půl roku. Je velice hodný, ctižádostivý, a pokud bude pracovat jako doteď, dokážu si představit, že za dva tři roky půjde z Brna někam, což bude most, a z něj do Bundesligy nebo anglické ligy. Když bude fit, zahraje si někdy Evropskou ligu či Ligu mistrů.

Před sezonou jste si dal cíl udržet v prvních pěti zápasech nulu. Naštvalo vás, že to nevyšlo?

Hodně moc. První branka, kterou jsme dostali s Bohemians 1905, padá maximálně na vrub Hladkého. Nejen pro-to, že přihrávku přes malé vápno nechytil, ale hlavně jeho navigace a organizace zadní části týmu ještě nebyla na takové úrovni, jako je například dneska, což je pochopitelné. Cítil jsem z přípravy, jak hráči strašně moc chtějí pracovat, abychom byli zezadu silní, betonoví. Byl jsem si stoprocentně jistý.

Jenže Zbrojovka to nezvládla…

Bohužel, ale do šestého sedmého zápasu můžu statisticky ukázat, že žádný gól nám soupeři nevstřelili jejich perfekcionismem. Byly to naše chyby, buď defenzivní práce hráčů, nebo gólmana.

Existuje nějaký gól, kdy je gólman úplně bezmocný?

Jsou určité branky, když hráč třeba nečekaně z pětadvaceti metrů vystřelí do šibenice. Vždycky se dívám nejen na postavení gólmana, ale kdy a v jakém místě ztratíme balon, proč pak přijdou přihrávky. Hráči nejsou pořádně koncentrovaní, aby předvídali situaci, a tím jí zabránili. Proto je můj největší vzor Petr Čech. Je to vynikající brankář. V umění nohama, rukama jsou sice mnohem lepší, ale strašně předvídá situace, perfektně si organizuje defenzivní tým, takže mnoha situacím zabrání.

To chcete po Hladkém?

Aby toto mohl splnit, potřebuje chytat možná ještě rok dva v nejvyšší soutěži.

Kdo je podle vás nejlepší gólman?

Top gólman planety je Gianluigi Buffon.

Autor: Jaroslav Kára

25.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

OBRAZEM: Nejvíce potíží v rozjezdech mají revizoři mezi druhou a třetí ranní

Brno – Až devět set lidí dokáží zkontrolovat revizoři brněnského dopravního podniku při rozsáhlém zátahu v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. Podobné akce dělají přibližně dva až třikrát měsíčně. Naposledy jízdenky cestujících kontrolovali v noci na neděli.

Divočina v lomu Hády. Studentka navrhla les místo odkladiště

Brno – Jako malá chodívala s rodiči na procházky přírodou. Záliba spolu s touhou měnit svět okolo sebe nakonec rozhodla při výběru oboru studia. Díky tomu se nyní sedmadvacetiletá Pavla Kratochvílová dostala k zahradní a krajinářské architektuře na Mendelově univerzitě. V závěru studia zvítězila v soutěži diplomových prací s tématy životního prostředí. Jako tu nejlepší z dvaceti přihlášených ji ocenila odborná porota minulý měsíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies