Osobnost Deníku
Přečíst článek >
Online rozhovor s koučem brněnských fotbalistů ZDE

„Čas je pro mě nedostatkovým zbožím. Bohužel ho moc nemám ani na vnoučata. Snad to brzo napravím,“ posteskl si čtyřiapadesátiletý kouč. V pátek dopoledne si však našel hodinu na čtenáře Deníku Rovnost, kterým trpělivě odpovídal na jejich dotazy. O čem také mluvil?

O vině. „Za žádný výsledek nezodpovídá pouze jedinec, takže vinu za jedenácté místo v tabulce mají v Brně úplně všichni. I já, protože jsem v klubu od listopadu. Největší podíl ale nesou hráči a realizační tým.

O přestupech. „Nové fotbalisty hledáme hlavně na posty krajních obránců a pravého záložníka. Nehrajeme evropské poháry, proto je těžké sem přitáhnout nějakou hvězdu. Takoví fotbalisté budou preferovat Spartu, popřípadě Ostravu, Jablonec nebo třeba Plzeň. My se vydáme cestou nákupů typu Kalabišky či Křečka.“

O cílech. „Chci, aby mužstvo na Srbské předvádělo hru, která se bude divákům líbit. Na lavičku Brna jsem se vrátil, protože fotbal dělám především pro fanoušky. Není větší vyznamenání pro trenéra, když jeho tým hraje před plným stadionem.“

O zkušenostech v kádru. „Stačí se podívat na úspěch Jablonce. V týmu je spousta talentovaných fotbalistů, ti se ale opírají o zkušené třicátníky jako jsou Pavlík, Drsek nebo Špit. Nejde postavit tým jenom z mladých hráčů.“

O Poláchovi a Dostálkovi. „Nastupovat vedle sebe můžou, to několikrát dokázali. My se pokusíme kolem nich poskládat kluky tak, aby se hra zrychlila směrem dopředu i dozadu.“

O Doškovi a Dřížďalovi. „Oba dva rehabilitují, horší stav je u Tomáše Doška. Ten je doma v Plzni a dojíždí ke specialistům do Prahy. Franta Dřížďal může trénovat, otázkou zůstává, jak zvládne plné zatížení.“

O častých zraněních. „Je to jedna z věcí, na které se chceme v přípravě více zaměřit. Proto jsme do realizačního týmu přibrali fyzioterapeuta Ivana Jánského. Musíme hlavně zjistit, zda jde o zhuntovanost hráčů, nebo o jejich nedisciplinovanost a neprofesionalismus v životosprávě.“

O agentech. „Dostávám od nich spoustu DVD se sestřihy různých hráčů. Všem říkám, ať nám sem nevodí žebráky. V opačném případě s tím agentem už nepromluvím. Jsou dva až tři, se kterými už nikdy jednat nebudu.

O synovi. „Neměl jsem problém s Karlem spolupracovat, on naopak nechtěl pode mnou trénovat, a to z jednoduchého důvodu. Jako hráč nese zodpovědnost za kouče, což je nepříjemné především v okamžiku, kdy se nedaří.“