VYBERTE SI REGION

Kroupa: Fotbal i hokej patří k sobě. A do srdce města

Brno /ROZHOVOR/ - Legenda brněnského fotbalu Karel Kroupa slaví ve čtvrtek šedesáté narozeniny. Jeho přáním je návrat na lužánecký stadion, kde Zbrojovka vyhrála mistrovský titul.

15.4.2010
SDÍLEJ:

Legenda brněnského fotbalu Karel Kroupa.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Brněnský fotbal prožil nejkrásnější okamžik v roce 1978. Tehdejší Zbrojovka vyhrála první a zatím také poslední titul mistra ligy. Mezi hráče, kteří se nesmazatelně podepsali pod jeho zisk, patřil legendární útočník s devítkou na dresu Karel Kroupa. Bývalý československý reprezentant, dvojnásobný nejlepší kanonýr nejvyšší soutěže a Fotbalista roku 1977 slaví šedesáté narozeniny. „Na hřiště už nevyběhnu, chodím si jen zaplavat,“ vykládá Kroupa, který vlastní obchod se sportovními potřebami.

V pondělí jste uspořádal předčasnou oslavu vašich narozenin. Sešli se vaši spoluhráči z mistrovského týmu v roce 1978. Jaké to bylo?
Chyběli snad jenom dva nebo tři, byl to příjemný večer. Za kulturní program chci ještě poděkovat Miloši Bernátkovi. Potkal jsem se se spoustou kamarádů, napočítali jsme okolo sto sedmdesáti hostů. Přijel i trenér Josef Masopust, který nás dovedl k titulu. Přivezl ho Josef Pešice, jenž kvůli tomu vynechal derby Sparty se Slavií.

S Josefem Masopustem už si asi tykáte, že?
Jako hráč a trenér jsem mu samozřejmě vykal, ale když jsme se potkali v brněnském klubu v devadesátých letech jako funkcionáři, nabídl mi tykání. Vrátil se do Brna jako záskok za Karola Dobiáše, který po postupu do ligy odešel do Sparty.

Měl jste vůbec čas si s každým z tolika hostů promluvit?
Bylo tam opravdu plno. (úsměv) Ne se všemi jsem si povykládal, ale chystám ještě několik akcí a 16. května se v Bosonohách uskuteční narozeninové utkání mezi Bolkovou jedenáctkou a pražskou Amforou. Nastoupí také Stará garda Zbrojovky proti domácím.

Vy sám už se na hřišti vůbec neobjevíte?
Už ne. Při jednom utkání Bolkovy jedenáctky jsem si poranil kotník. Léčil jsem ho jako výron a měl jsem ho zlomený. Od té doby už nehraju ani tenis, pouze si dojdu zaplavat.

Vzpomínáte si ještě, jak se upekl váš přestup do Brna? Během vojny v Táboře jste podepsal přestupní lístky do Sparty…
Můj kamarád Pepík Pešice odešel z Tábora do Sparty, která se mi ozvala ještě během vojny. Zbrojovka se přihlásila až později. Dohodla se však s Královopolskou, v níž jsem byl od šestnácti let, i se Spartou. Podepsala jejich gólmana Poštulku, a tak si nějak naše lístky prohodily.

Jste nakonec rád, že jste místo do Sparty zamířil do Zbrojovky?
Byl jsem raději, že zůstanu v Brně. Sparta v těch letech nebyla zrovna na výsluní. Těší mě, jak moje kariéra dopadla. Jen mě mrzelo, že jsem potom nedostal šanci odejít. Měl jsem nabídku od Josefa Masopusta, který tenkrát vedl Molebeek v Belgii, když odešel z Brna. Minulý režim mě nepustil ani do AEK Atény, kam jsem měl podepsaný přestup. Nakonec jsem mohl jít do zahraničí až v roce 1985, kdy jsem v pětatřiceti letech zamířil aspoň do nižších soutěží v Rakousku a strávil tam posledních šest let kariéry.

S AEK Atény už jste byl na všem domluvený. Proč angažmá nakonec nevyšlo?
Tenkrát jste musel mít odehraných buď pětadvacet utkání za národní mužstvo, nebo tři sta ligových. Chybělo mi třiadvacet duelů v nejvyšší soutěži. Za reprezentaci snad čtyři, protože jsem se nedostal do Bělehradu. Byla holt taková kritéria.

O zlato z mistrovství Evropy vás připravila zahozená tutovka v kvalifikačním zápase se Sovětským svazem.
Pořád mi to někdo připomíná. (smích) Kdyby to nebylo proti tomuto soupeři, ale Švýcarsku nebo Německu, tak si na to nikdo nevzpomene. Z malého vápna jsem překopl bránu, šlo o nejhorší moment mé kariéry. Tím jsem určitě přišel o zlato z Bělehradu, nenominovali mě ani k odvetě do Sovětského svazu. Byl jsem přesvědčený, že jsem do mužstva patřil. Jenže tenkrát jezdilo na turnaje šestnáct sedmnáct hráčů, ne dvaadvacet jako dnes.

Střelecky se vám vždycky dařilo. V první ligové sezoně jste dal šest branek, při jediném startu za olympijský výběr na jaře 1974 hned dvě Polákům…
Reprezentačních startů jsem posbíral jedenadvacet, ale tehdy fungovalo ještě B mužstvo nebo výběr do třiadvaceti let, které už nejsou. Pořád jsem někde nastupoval a těch startů i gólů bylo ve výsledku víc než jen za áčko.

Dvakrát jste se stal králem ligových střelců. Mnohem větší pocty se vám však dostalo při vyhlašování Fotbalisty roku 1977. Je to tak?
To vyhlášení je samozřejmě víc než titul nejlepšího střelce ligy. Prvenství je o to cennější, že jsem ho získal rok po mistrovství Evropy v Bělehradě, kde byla zlatá generace československých hráčů.

V roce 1978 jste se Zbrojovkou vyhrál jediný mistrovský titul. Připomínáte si ho v době, kdy se vašim následovníkům příliš nedaří?
Musíte si uvědomit, že tenkrát nebyla fluktuace hráčů tak velká, protože jsme byli pohromadě třeba osm devět roků. Nikam se nepřestupovalo. Když chtěl Kroupa nebo Jarůšek jít do zahraničí, tak prostě bez souhlasu nemohl. Nebývaly žádné profesionální smlouvy.

Vzpomínáte ještě na předposlední utkání mistrovské sezony v Trnavě, kam za vámi jelo deset tisíc fanoušků?
Když už jste vzpomněl naši generaci, nájezdy fanoušků na venkovní hřiště jako třeba na Baník byly běžné. Na předposledním kole v Trnavě bylo odhadem osm až deset tisíc našich příznivců, takže jsme měli plný stadion. Pamětníci si vybaví, kdy na Dózsu Újpest nebo Krakov cestovalo dvanáct tisíc fanoušků. To už je dnes nepředstavitelné. I na ligu jely obrovské davy lidí.

Na Srbskou se vejde přes deset tisíc lidí, ale návštěvy jsou sotva poloviční. Myslíte si, že je to prostředím?
Stále tvrdím, že fotbal se musí vrátit za Lužánky. A teď by tam měl být znovu také hokej. Dneska nemá cenu stavět stánek pro třicet tisíc diváků. Jděme cestou Slavie, která za miliardu postavila stadion pro dvaadvacet tisíc fanoušků. A za dvě miliardy postavme vedle ještě zimní stadion pro dvanáct tisíc. Vždyť oba kluby patří k sobě a do srdce města, což byly a jsou Lužánky.

Takže Srbská podle vás nevyhovuje?
Do Králova Pole fanoušci především z venkova nechtějí. Nevědí, kde Srbská je, nemají kde zaparkovat. To jsou věci, které neustále omíláme a politické garnitury pořád slibují. Je jedno, jestli se kloní vpravo nebo vlevo, nic konkrétního se ovšem neděje.

Věříte, že se ten stav změní?
Jsem přesvědčený, že se fotbal za Lužánky musí vrátit. Potom přijde lepší výkonnost i umístění v lize. S novou atmosférou se objeví noví sponzoři, protože fotbal je přece jenom o penězích.

Tušíte, kdy se fanoušci stadionu dočkají?
Ono se to hýbe, vždyť už sundali osvětlení. (smích) Samozřejmě trošku zlehčuji. Jak už jsem řekl, existuje levnější cesta, protože dvě a půl miliardy už dneska nikdo neposkytne.

Nemrzí vás, že už u fotbalu nejste alespoň jako funkcionář?
V roce 1991 si mě po konci kariéry v Rakousku zavolal tehdejší generální ředitel Trnka. Zeptal se mě, jestli budu dělat fotbal ve Zbrojovce Brno a dal mi veškeré pravomoci. Tenkrát platila hráče i funkcionáře fabrika. Přišel jsem však do klubu, který byl ve druhé lize, béčko neexistovalo a na stadionu za Lužánkami jsem našel nemocného Františka Haraštu, legendárního mládežnického trenéra.

A pak?
Začali jsme od píky a za rok jsme s Karolem Dobiášem postoupili do ligy. Samozřejmě nám začátky usnadnilo spojení s doktorem Hrstkou a areálem Bobycentra. Sehnali jsme peníze a odtrhli se od tělovýchovné jednoty. Jako jeden z prvních fotbalových klubů jsme se stali akciovou společností. Od sezony 1992–93 je Brno v první lize.

Proč jste ho pustil?
V roce 2000 přišel na doktora Hrstku konkurz, došlo ke stěhování na Srbskou, protože stadion za Lužánkami nevyhovoval. Post manažera jsem zastával patnáct roků a musím přiznat, že jsem svým způsobem byl už taky unavený. Potom se vztahy s určitými lidmi vyčerpaly a rozešli jsme se. Osobně si myslím, že jsem s brněnským klubem dokázal víc jako hráč. Funkcionářský život nebyl lehký a není ani teď pro současnou generaci.

Odchodu z klubu v době majitele Vlastimila Sehnala jste litoval?
Spíš mě mrzel postup některých lidí. Mohli jsme si sednout ke stolu a všechno si vyříkat z očí do očí, než abych se o svém odvolání dozvídal z novin.

Teď už nemáte ambice na fotbalovou politiku?
Od prvních okamžiků jsem věděl, že jsem v brněnském klubu funkcionářsky skončil a nikdy už není cesta zpátky. Ještě jsem potom asi rok zdarma pomáhal Honzovi Gottvaldovi v Drnovicích, i když už to bylo také v době, kdy klub pomalu končil. Na závěr jsem také poznal, jaké to je, když peníze dojdou.

Trénování vás nelákalo?
Koučem jsem nikdy nechtěl být, vždy mě to táhlo spíš k funkci manažera.

Nejenom novináři, ale také fanoušci a možná i hráči si pokládají otázku, proč pravidelně každou půlsezonu přichází po dobrém začátku tristní konec. Napadá vás logické vysvětlení?
To samozřejmě nevím. Asi vám neodpovím přesně na otázku, ale atmosféra na Srbské v podobě dvanáctého hráče nikdy nebyla a nebude. Na otázku, proč už počtvrté za sebou přichází po dobrém začátku horší konec, musí hledat vysvětlení zodpovědní lidé. V poslední době se na výkonech samozřejmě podepsaly půlroční absence tvůrce hry Polácha a skoro roční pauza kapitána Trousila, který je pro mužstvo nenahraditelný a zadním řadám dodává klid. Myslím si, že současný brněnský kádr je potřeba především o tři jména posílit.

Týká se to všech řad?
Nejspíš ano. Hráči z týmů okolo třináctého čtrnáctého místa jsou příliš mladí a zatím na nejvyšší úroveň výkonnostně nemají. Poslední zápas v Příbrami, který Brno hrálo bez Trousila, je toho jasným příkladem. Obrana nepracuje, jak by měla.

Přivítal byste tedy hotové fotbalisty namísto perspektivních, leč nezkušených?
Určitě se pokusit získat dva tři hotové hráče, kteří půjdou do základní sestavy.

Sportovní ředitel 1. FC Brno Karel Večeřa říká, že noví hráči si označení posila získají až výkony na hřišti. Co říkáte na fotbalisty, kteří v zimě přišli?
To je velmi dobrý názor Karla. Jsou pro mě příjemným překvapením. Myslím si, že Kalabiška se ukázal ve velmi dobrém světle, stejně jako levý obránce Husár. Je vidět, že také ve druhé lize se dají najít kvalitní hráči, pokud tedy nastupují stabilně.

Jaké konkrétní nedostatky vidíte momentálně v brněnské hře?
Chybí mi především širší kádr. Pokud vypadne Trousil, Dostálek nebo předtím Polách, nejsou náhrady tak kvalitní.

Za jak moc smělé vzhledem k současné situaci považujete plány o účasti 1. FC Brno v evropských pohárech?
Několikrát jsme četli názory funkcionářů, že mužstvo na taková umístění má. Například před dvěma lety to mělo Brno rozjeté slibně a ve hře byly eventuálně i poháry. Podle mě však do sestavy zasáhly zbytečné odchody hráčů jako Černý, Besta nebo Pavlík. Nevím, koho bych ještě jmenoval. To byli fotbalisté, kteří pravidelně nastupovali a jejich přestupy kádr oslabily.

Karel Kroupa

Narozen: 15. 4. 1950 v Brně-Bosonohách
Hráčská kariéra: Sokol Bosonohy, Spartak Královopolská, Dukla Tábor, Zbrojovka Brno, TJ Gottwaldov, nižší soutěže v Rakousku
První liga: 277 zápasů, 118 gólů (vše Brno + II. liga: 21/7)
Reprezentace: 21 zápasů, 4 góly (1974–79). ČSSR B: 1/0. Olym〜pionici: 1/2. U-23: 11/5
Největší úspěchy: Fotbalista roku 1977. Mistr ligy 1978. Král ligových kanonýrů 1978 a 1979.
Oblíbený post: střední útočník
Číslo dresu: 9
Přezdívka: Krupica, Sova

Autor: Jaroslav Kára

15.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Chovatelé představili netradiční mazlíčky. Lužánky zaplnilo 120 potkanů

Brno – Asi 120 potkanů zaplnilo v sobotu lužánecké centrum volného času. Nikdo z přítomných z nich ale nepanikařil. V čistých klecích a většinou odpočívající v jejich pelíšcích je tam na osmý ročník vánoční výstavy potkanů donesli jejich chovatelé.

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies