Čím jste podle vás u hlasujících zvítězil?

Nějakým způsobem asi zafungovalo, že jsem byl vyhlášený fotbalistou roku a dvakrát jsem se stal nejlepším střelcem ligy. Jsem taky v klubu ligových kanonýrů.

Lidé si střelce vždy pamatují…

Spoluhráči vám potvrdí, že jsem byl týmový hráč. Nebylo to jen o gólech, měl jsem v lize taky přes devadesát asistencí.

Jak máte sportovní ankety v oblibě?

Ono se to těžko srovnává, je tu naše generace, generace před námi a pak po nás. Pro mladší je to složitější, protože nás možná ani neviděli. A o těch, co byli před námi, možná ani neslyšeli. Vybírá se těžko.

Jak máte rád oficiality spojené s vyhlašováním?

Zase tolik jich nebylo. (úsměv) Toto je pro mě asi největší ocenění.

Měl jste i vy mezi stovkou nominovaných nějakého favorita?

Já beru anketu tak, že ani nemusí být tolik o výkonnosti. Byly tady legendy, o kterých člověk řekne, že se asi vysoko neumístí. Chci zmínit Petra Křivánka, který odehrál v tomto klubu nejvíc ligových zápasů, přes čtyři sta, to je neskutečné. Rosťa Václavíček přes tři sta v jednom kuse. Takových veličin a klubových legend, které tady byly léta letoucí, se najde víc.

Mrzí vás, že se ze současného fotbalu ztrácí klubismus?

Trošku mizí, cirkulace hráčů je obrovská, vždyť si vezměte, kolik fotbalistů za posledních pět let přišlo a odešlo ze Zbrojovky. Fanoušek už dneska nechodí deset roků na jednoho fotbalistu. V poslední době to byl možná Petr Švancara, ale ten si také dvakrát z Brna odskočil a vracel se. Ale je to tak, klubismus se prostě vytrácí.

Švancara opouští klub spíš zadními dveřmi. Zaslouží si podle vás třeba rozlučkový zápas?

Nevím, jestli přímo rozlučkový zápas, ale zcela určitě si zasloužil, aby divákům zamával a oni ho odměnili potleskem. Myslím, že obě dvě strany, jak Petr Švancara, tak vedení klubu, měly v posledním období ubrat nohu z plynu. Už se to moc hrotilo.

Zbrojovka včera oslavila sto let od svého vzniku, mimo jiné také zápasem se Slovanem Bratislava. Co na jméno soupeře říkáte?

Víme, že Atlético Madrid bylo finančně neúnosné. Slovan je léta letoucí nejlepší slovenský klub. Mezi oběma celky panuje určité souznění fanoušků, takže má svůj význam, že přijel právě Slovan.

Jak byste popsal svůj vztah ke Zbrojovce?

Začal jsou chodit v šedesátých letech jako divák, když mi bylo deset let. Pak jsem ve Zbrojovce strávil dvanáct let jako hráč, dalších čtrnáct roků jako funkcionář. To je pomalu čtyřicet let. Vztah ke klubu musím mít.

Asi se i vám ulevilo, že klub neslaví výročí sestupem…

Sezona byla dramatická až do poslední chvíle. Máme ji ještě všichni v živé paměti. Spíš chci upozornit na tu nadcházející, protože ta bývá těžší než ta první.

Líbí se vám směr, jakým se Zbrojovka ubírá, tedy cestou hlavně mladých hráčů?

Nic jiného asi klubu ani nezbývá. Na zkušené a drahé hráče Zbrojovka ještě není stabilizovaná. Budou dostávat šanci hráči, kteří jsou domácí. O to víc si jí musí vážit a chytnout ji za pačesy. Musí se zkusit prosadit jako třeba Pernica nebo Lutonský.

Nebo třeba váš syn, který na jaře výraznou měrou přispěl k záchraně…

Tři roky hrával stabilně na Slovensku. Zkušenosti umí prodat, pokud mu to zdraví umožní. Věřím, že pokud bude pořádku, tak si na hrotu vždycky odvede svoji práci.