Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Proč v Brně končíte?

Určitě to není z důvodu nějakých špatných výsledků. Prvního listopadu to budou přesně čtyři roky, co jsem do Zbrojovky přišel. Dělat pořád jen fotbal není jednoduché, rozhodnutí skončit ve mně uzrávalo delší dobu. Zašel jsem tedy za vedením a domluvili jsme se.

Odcházíte ve zlém?

Rozhodně ne. Pracoval jsem tu velmi rád. Potkal jsem zde jak dobré, tak i špatné lidi. Ostatně jako všude jinde.

Jak na čtyři roky na jihu Moravy budete vzpomínat?

Fotbal je krásná věc, pracuji v něm už pětadvacet let a něco zažil. V Brně je práce extrémně náročná. Myslím, že se za mě klub podařilo stabilizovat a posunout ho trochu výš. Samozřejmě by si zasloužil ještě víc, ale zatím k tomu nejsou podmínky. V tomhle skládám čest Kometě a Liboru Zábranskému. Svou práci dělá moc dobře. Fotbal vedle hokeje trochu skomírá. Zbrojovka také doplácí na to, že má pouze jeden mistrovský titul.

Jaké překážky jste překonával?

Pocházím z Kladna, což leží ještě za Prahou. Za rodinou jsem dojížděl domů 280 kilometrů, to nebylo úplně ideální. Ale v každé práci je námezdní vztah stejný. Dostanete úkol, který musíte splnit. Já se vždy snažil pracovat naplno.

Na kterou věc jste za období ve Zbrojovce pyšný?

Myslím, že se mi klub podařilo stabilizovat v první lize. Nejsou zde podmínky na to, aby Brno patřilo mezi chrty nejvyšší soutěže. Je na tom podobně jako zhruba osm až deset klubů v první lize. Troufám si také tvrdit, že jsem oddíl stabilizoval i po personální a diplomatické stránce. Samozřejmě prohra 0:4 v minulém kole s Teplicemi je katastrofa, ale Brno má po devíti odehraných kolech stejně bodů jako ambiciózní Slovácko nebo Peltův Jablonec, který má rozpočet někde jinde. Něco se povedlo, něco zase ne. Nemám se za co stydět.

Co si naopak teď zpětně vyčítáte?

Mrzí mě konec loňského ročníku. Do posledních zápasů jsme nasadili kluky, kteří měli smlouvy i na další roky. Jenže oni zklamali. Díky tomu se nám nepovedl úplný závěr ligy a ze slušného umístění byla rázem poslední nesestupová příčka.

Potěšil jste koncem v dalekém Brně aspoň rodinu?

Jeden syn žije v Plzni, druhého možná můj konec trochu mrzí. Žena mi řekla, že zase po čase budu otravovat doma. (úsměv)