Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Před rokem se dočkal vytouženého zahraničního angažmá. Odešel do nizozemského Heerenveenu, s nímž bojoval v Evropské lize. Jenže od února si fotbalový gólman Martin Lejsal do branky nestoupl. Natržené úpony v rameni stále léčí a smiřuje se s variantou, že ročním hostováním jeho nizozemská štace končí. Přípravu začne v 1. FC Brno, s nímž má smlouvu ještě na půl roku.


Jak se ohlédnete za rokem stráveným v Nizozemsku?
Cítil jsem se tam velmi dobře, ale dojem z mého hostování kazí poranění ramene, které mě ještě stále trápí. Naštěstí není nutná operace, ale v ruce mám zánět a budu rád, když stihnu první den přípravy.

Přitom jste po svém příchodu dostával velkou důvěru.
Začal jsem chytat a dařilo se mi. Nejprve jsem onemocněl něčím podobným slabší mononukleóze a vypadl ze sestavy. Když jsem se do ní opět na chvíli dostal, nedohrál jsem utkání kvůli natrženým úponům. Lékaři mi řekli, že nejde o žádný velký problém, po čtrnácti dnech jsem šel na hřiště znovu a ukázalo se, že bylo hodně brzo. Přetrhl jsem si úpony, vypadlo mi kloubní spojení, což dost bolelo.

Od února jste chodil pouze po doktorech?
Trénoval jsem dva dny a potom se rameno opět ozvalo. Šel jsem na další kontroly, kde mi zopakovali, že o nic nejde. Proto jsem odjel jsem do Itálie, kde jsem hrával, a vím, že tyto problémy léčí dobře. Ještě mám před sebou dva tři týdny rekonvalescence.

Sice vás ze sestavy vyřadilo zranění, přesto jste v šestnácti utkáních posbíral pouze čtyři vítězství. Nemyslíte si, že by vás o místo připravily výsledky?
Onemocněl jsem, když jsme tři zápasy v řadě prohráli. Trápili jsme se, ale výsledky byly ještě horší a cítil jsem, že by mě kouč nechal hrát. Potom se zranil také první brankář a věřil jsem, že budu chytat celou dobu. Jenže přišlo i mé zranění. V holandské lize se hraje hodně otevřeně, brankář je neustále v permanenci. Kolikrát dostane tři góly, přesto si zachytá. Soutěž slouží vyloženě pro pobavení diváků, z toho důvodu se mi líbí. Ale hodně jsem toho promarodil a šestnáct zápasů je bídná bilance.

Stojí o vás Heerenveen ještě?
Před mým zraněním panovala u mě i vedení klubu vzájemná spokojenost, takže jsem mohl zůstat. Teď je situace jiná, čekám až budu zdravý, a uvidím, jak vše dopadne. Spíš v Nizozemsku nezůstanu.

Takže přípravu začnete v Brně?
Ano. Dál bude jednat manažer. Se sportovním ředitelem jsme se ještě nebavili. Teď jsem v Brně, takže se v nejbližší době sejdeme a pobavíme o budoucnosti, jak ji vidí vedení klubu.

Máte chuť pokračovat opět v Brně?
Není to otázka chuti. Až se uzdravím, budu rád, že se někde postavím do brány. Za půl roku mi končí smlouva a myslím si, že se s klubem pokusíme najít jiné angažmá. Když se to nepovede, zůstanu v Brně.

Předpokládám, že to by pro vaši další kariéru bylo nejhorší řešení…
Nebral bych to vyloženě jako krok zpátky, ale když chytáte rok v cizině a pak se vracíte, není to ideální cesta.

Máte jinou nabídku?
Mám od jednoho klubu z české ligy a čekám, jak se domluvíme s Brnem. Preferoval bych angažmá v zahraničí, ale zase ne za každou cenu. Chci hrát a hlavně mít z fotbalu radost.

Jak jste se potýkal s nizozemštinou?
Holandština je strašně složitý jazyk. To jediné mi na angažmá v Heerenveenu vadilo. S hráči jsem se domluvil anglicky, ale nemohl jsem si přečíst místní noviny nebo poslouchat televizi. Používal jsem aspoň internetový překladač, který jakž takž funguje, ale bez něj jsem neměl vůbec šanci.

Nezvládáte ani základní slovíčka?
Když jsem přišel, byl trenérem Nor, obránci další dva cizinci a mluvili výborně anglicky. Po měsíci přišel holandský trenér, který vyžadoval holandštinu. To bylo horší. I když jsem na klubu využíval angličtinu, všude jinde se mluví holandštinou. Je ještě horší než němčina.

Líbil se vám v Nizozemsku mimofotbalový život?
Základní rozdíl je ve státním zřízení, protože Nizozemsko je monarchie. To je patrné všude, na přístupu lidí, organizaci. Národ je až moc tolerantní, což platí i ve sportu. I když se nám nedařilo, vedení nepodniklo žádné kroky. V Itálii nás třeba zavřeli na hotel, pozdrželi výplaty, dokud jsme nevyhráli. V Holandsku vše fungovalo, jako by se nic nedělo.

Sestava v kabině byla poměrně multikulturní…
To ano a vliv na to podle mého názoru má daňový zákon. Holanďané si z výplaty odvádí povinně pětadvacet procent na penzi, zatímco cizinec má za stejných podmínek víc peněz. Je tam hodně zahraničních hráčů a byli hodně věkově podobní, snad jen dva kluci starší. Tvořili jsme partu, i když se našly i skupinky, na jihu Itálie jsem zažil daleko horší a problémovější kabiny. Holanďané jsou opravdu klidní.

Když jste do týmu přicházel, setkal jste se také s Bonaventure Kalouem. Proč odešel?
Asi po měsíci se s klubem nedohodli, to mě mrzelo. Už něco dokázal, bratra má v Chelsea, rozumí francouzsky, italsky, španělsky, hodně jsme se spolu bavili. Navíc je zkušený, starší… Ten krok vedení jsem nechápal.

Pomohlo vám, že jste se v týmu setkal s českými hráči Michalem Švecem a Michalem Papadopulosem?
Určitě. Nejprve jsme byli čtyři, potom však odešel Milan Kopic na hostování. To se mu prý moc nevydařilo, jenže českou ligu jsem ani nemohl sledovat, čímž mě Holanďané naštvali.

Jak to?
Heerenveen je malé město, jeho půlku tvoří stadion. (smích) Dostal jsem nový byt, který mi přidělili přímo v centru. Jenže jsem si tam nemohl dát televizní parabolu, takže jsem sledoval pouze holandské a anglicky mluvící kanály. Když jsem se chtěl podívat na české programy, musel jsem jít ke klukům. Naštěstí fungoval internet.

V Nizozemsku jste zažil úplně odlišné návštěvy na fotbalové lize…
V nejvyšší soutěži jsou překrásné stadiony, které tam postavili nebo zrenovovali před Euro 2004. Heerenveen má velmi hezký stadion, pro sedmadvacet tisíc diváků, který bývá na domácí zápasy vyprodaný. Atmosféra je opravdu nádherná a fotbal se hraje otevřeně pro zážitek diváka.

Co jste tomu říkal jako gólman?
Kolikrát se nám nedařilo, našeho hráče faulovali a ten ihned rozehrál, místo aby počkal na vysoké fotbalisty, než se přesunou do vápna. A on se ptá: Proč? Že chce hrát. Kvůli jejich přístupu holandská reprezentace tápe. Když se podíváte do většiny špičkových evropských klubů, najdete spoustu top nizozemských jmen, podle nichž mají být těsně pod Argentinou nebo Brazílií.

Berete Nizozemsko jako ideální krok, který jste mohl zvolit?
Ještě v Česku jsem se díval na jeden holandský fotbalový kanál a jediné, co mi vadilo, byla řeč. Věděl jsem, že dávají šanci mladým, padá hodně branek a bral jsem to jako dobrý mezistupeň.

Ještě před rokem jste figuroval v širším kádru české reprezentace. Myslíte si, že vás zranění připravilo o šanci?
Když se utvářela reprezentace, v Brně se vyměnil trenér a v závěru jara mě poslal do béčka. Národní tým se skládal z české ligy, kam bych se asi dostal, jenže jsem v té době nehrál. Přišel jsem do Heerenveenu a trenér Bílek se tam přijel podívat na některé zápasy, jenže v tu dobu jsem byl nemocný. Zatím mi to není souzeno.

Štvalo vás, že vás trenér Beránek poslal na lavičku?
Sledoval jsem, kam klub spěje nejen po ekonomické stránce, a pochopil, že nešlo pouze o herní rozhodnutí. Akceptoval jsem jej, neřekl jsem jediné slovo, i když mě to mrzelo. Když jsem do Brna zadarmo přišel, domluvili jsme se na určitých podmínkách. Měl jsem nějaké nabídky, abych odešel ven, na které klub řekl ne. Když jsem pak zůstal, nenechali mě hrát a v létě jsem si měl hledat jiný klub. Držel jsem to v sobě a věděl jsem, že jenom na hřišti dokážu, jestli na to mám. Když ne v Brně, tak někde jinde.

Nebojíte se, že se léčba protáhne a v Brně skončíte?
Měl jsem roční hostování, zranil jsem se a skoro tři měsíce nehraju. Ta možnost existuje. Vím, že jsem hráčem Brna ještě půl roku. Teď mě zajímá, abych byl zdravý a v pořádku do přípravy. Jestli zůstanu, ukáže čas.

Kdy vám vyjde Anglie?
(smích) Už by bylo na čase. Je to můj sen a doufám, že se i jednou splní.