VYBERTE SI REGION

Manželka mi říká, že se chovám na dvacet let, směje se Sympaťák Rovnosti Malata

Rosice, Brno /ROZHOVOR/ – Než se pochlubil spoluhráčům, všichni už to věděli. Kapitán rosických divizních fotbalistů Petr Malata přebral na slavnostním vyhlášení ankety Sportovec roku 2015 okresu Brno-venkov ocenění pro největšího Sympaťáka roku vyhlašovaného Brněnským deníkem Rovnost. „Klukům to ještě přede mnou řekl Petr Čejka (ředitel Slovanu Rosice – pozn. red.), abych dal za cenu něco do kasy. Pokladník Jirka Huška všechno zaznamenává, takže se placení nevyhnu," směje se třiatřicetiletý kapitán a nejlepší střelec v historii Slovanu po galavečeru pořádaného jihomoravskou organizací České unie sportu v ivančickém Kině Réna.

1.2.2016
SDÍLEJ:

Fotbalista divizních Rosic Petr Malata (vpravo) přebral na slavnostním vyhlášení ankety Sportovec roku 2015 okresu Brno-venkov ocenění pro největšího Sympaťáka roku vyhlašovaného Brněnským deníkem Rovnost.Autor: Igor Zehl

Co říkáte na cenu pro největšího sympaťáka?

Jsem rád, že jsem konečně něco dostal i mimo fotbal, v životě jsem nedostal jinou cenu. Sympaťáků sportuje hodně, takže je to příjemné.

Jak si užíváte, když navléknete oblek a kravatu?

Oblek snesu, nevadí mi, ale s manželkou jsme nevěděli, co nás čeká, kdo na vyhlášení bude. Když jsme přijížděli ke kinu a viděli venku snad padesát lidí, překvapilo nás to. Nakonec jsme si užili příjemnou akci, nechyběl raut a víno, manželka byla taky spokojená. (směje se)

Rozhovory do novin vám nedělají potíže, ale co mluvení do mikrofonu při přebírání ceny?

Před tolika lidmi jsem nervozitu cítil, nevěděl jsem, co mám říct. Když se bavíme do novin i v normálním životě nebo v kabině, jsem přitom ukecaný. Jsem spíš takový otevřený flegmatik, pohodový a nekonfliktní.

Vždy jste v kabině byl slyšet?

Odjakživa. Už jako mladší jsem rád býval středem pozornosti, předváděl se, v kabině jsem si dělal srandu ze starých, kteří mi za to nadávali. Rád dělám vtipy.

Vydrželo vám to až do současnosti, když jsou kolem vás mladší spoluhráči?

Všichni jsou třeba o deset let mladší a když to řeknu blbě, můžu jim v kabině rozkazovat, ale nejsem takový. Nehraju na to, že jsem tady deset let. Jsem kamarádský a jdu klukům třeba pomoct s brankou, vezmu kužely. Na zápas v Bohunicích jsem nesl dresy, protože z Rosic nikdo nejel, i když jsem nemusel.

I proto vás mladší hráči berou?

Jasně, jsem úplně v pohodě se všemi. V dnešní době už to není jako kdysi, že mladí ani nepípli, jsou odvážnější. Nikdy jsme neměl problém s hráči ani s trenérem. Možná je to tím, že jsem si ani na nic nestěžoval. Udělám, co mi řeknou a hotovo. Zabrblu si sám pro sebe, když se mi něco nelíbí, ale nedávám to najevo.

Rýpnou si do vás spoluhráči jako do nejstaršího v kabině?

To ne, zvykli si. Asi ani necítí, že je mi třiatřicet, možná tak nevypadám. Spíš říkají, že se někdy chovám, jako by mi bylo dvacet, což mi říká i manželka. (smích)

Chodí si k vám spoluhráči pro radu?

Bavíme se s klukama, když třeba jdeme na hřiště, řešíme, jak si v nějaké situaci nahrát, ale pro rady vyloženě nechodí. V dnešní době jsou všichni hned ukřivdění. Hrají si stejně podle svého a neposlouchají ani trenéra.

Co pro vás znamená role kapitána?

Už bych pásku nejradši někomu předal. Pořád slyším od trenéra, že jsem kapitán a musím jít příkladem. A když někdo dostane červenou, půlhodinu čekám u rozhodčích, zatímco všichni ostatní jsou vysprchovaní. (rozesměje se)

Cítíte jako nejstarší hráč v kabině větší zodpovědnost za výsledky?

Naopak. V této době už tolik na výsledky důraz nekladu. Říkám si, že ve třiatřiceti už to na mně nemá stát, za výsledky mají vzít zodpovědnost mladší, mou rolí musejí přebrat Selinger nebo Huška. Hraju, na co mám a jak umím. Když prohrajeme, jsem naštvaný, ale už to neberu tak, jako když mi bylo třeba osmadvacet.

Takže se fotbalem víc bavíte?

Fotbal hraju odjakživa a baví mě, ale když prohrajeme, není konec světa, jde jen o sport. Už mám rodinu, manželku s dcerou, a fotbal vnímám jinak, než když jsem byl sám a neexistovalo nic jiného.

Od žáků hrajete v Rosicích. Proč jste nešel jinam?

Vždycky mě někam přemlouvali, už v žácích mě lákali, ať jdu do Zbrojovky, ale odjakživa jsem rád v Rosicích. Kdybych hrál ve Zbrojovce a měl lepší tréninky, možná byla kariéra jiná, jenže jsem od mládí asi lenošný a málo cílevědomý. (smích)

Jak dlouho vydržíte hrát?

Pokud budu zdravý a stíhat, chci hrát. Zatím to jakž takž jde.

Autor: Jaroslav Kára

1.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Výškařka Hrubá je juniorskou mistryní světa

Bydhošť, Brno – Brněnská výškařka Michaela Hrubá se stala juniorskou mistryní světa. V Bydhošti zvítězila osmnáctiletá česká olympionička výkonem 191 centimetrů a vylepšila předloňské stříbro z Eugene. Lada Pejchalová překonala 186 cm a obsadila čtvrté místo.

Nadhled mám. Otázka je, zda není klamavý, říká Milan Uhde ke svým osmdesátinám

Brno /ROZHOVOR/ - Je autorem mnoha divadelních a rozhlasových her, povídek i básní. Současně se Milan Uhde do paměti mnohých zapsal jako politik, ministr, poslanec. Příští čtvrtek oslaví osmdesátiny. A i když je osobností veřejně známou, pojme své výročí spíš komorně a narozeninový čas stráví s rodinou. „Mám to štěstí nebo neštěstí, že mými koníčky jsou pouze divadlo a má práce dramatika. Můj soukromý život je tím silně poznamenaný a pro lidi nezaujaté divadlem zajímavý není," říká skromně brněnský tvůrce.

Medička z Masarykovy univerzity ošetřovala uprchlíky v Aténách

Brno - Čtyřčlenný tým z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity se nedávno po týdnu vrátil z uprchlického tábora v řeckých Aténách, kde pomáhal se zdravotnickou péčí. Jeho členka byla i třiadvacetiletá medička Martina Žižlavská.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.