Mazalovu kariéru ukončil schovaný fotoaparát

15. 3. 2013

Redakce

Brno /ZBROJOVÁK STOLETÍ/ - Jeho pravé jméno bylo Otakar Škvajn, ve fotbale však používal místo svého příjmení přezdívku Mazal. Byl vynikající útočník, který ve své době patřil k evropské špičce. Nejčastěji nastupoval na levém křídle, popřípadě na levé spojce.

Otto Mazal. | Foto: archiv

Do Židenic přišel v roce 1919 z Kladna a po necelých dvou letech zamířil do pražské Sparty. Odtud byl však v roce 1922 na hodinu propuštěn za poskytování informací o zájezdu Sparty do Španělska redaktorovi deníku Prager Tagblatt, později proslulému rozhlasovému reportérovi Josefu Lauferovi. Poté se ještě krátce vrátil do Brna, kde nastupoval v barvách Moravské Slavie. Z ní záhy odešel do Slavie Praha.

Při angažmá v Židenicích se nejvíc proslavil při památné výhře 6:2 nad Slavií Praha z 8. května 1920, kdy na hřišti v Zábrdovicích vstřelil sám pět branek a byl největší hrdina zápasu. V té době byl členem skvělého vnitřního útočného tria Štapl Křenek Mazal, které Židenicím záviděla celá republika.

Hrál v prvním oficiálním zápase českého národního týmu, jímž byla výhra 7:0 nad Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách 1920. V semifinále s Francií při výhře 4:1 dokonce vstřelil hattrick. Z olympijské medaile se však neradoval, protože Češi byli diskvalifikovaní poté, co ve finále s domácí Belgií odstoupili ze zápasu na protest proti výkonu rozhodčího. Mazal odehrál v národním týmu šest utkání, v roce 1919 navíc reprezentoval Československo na vojenských hrách v Římě.

Kariéru musel předčasně ukončit už v šestadvaceti letech po těžkém zranění kolena, k němuž přišel za kuriózních okolností na vlakovém nádraží v německém Karlsruhe při jednom ze zájezdů Slavie.

Po přestupu si uvědomil, že v předchozím vlaku zapomněl drahý fotoaparát a chtěl se pro něj vrátit. Při skoku z rozjíždějícího se rychlíku dopadl na protější koleje tak nešťastně, že si zlomil a pochroumal nohu tak, že už do konce života kulhal. V lednovém mrazu tam tehdy ležel u kolejí několik hodin, než ho našli dělníci od železnice. Měl vlastně štěstí. Fotbal už sice nikdy nehrál, ale přežil. Proslýchalo se, že celá tato sportovní tragédie vznikla z původně nevinného žertu, protože fotoaparát údajně Mazalovi schovali jeho spoluhráči…

Později u fotbalu zůstal jako trenér mimo jiné Prostějova, Pardubic, I. ČsŠK Bratislava, Užhorodu, Žatce, Kladna, Pogoně Lvov, Wisly Krakov a krátce vedl dokonce i reprezentační mužstvo Polska.

Zemřel mladý, když ho 12. září 1941 ranila mrtvice. „Za celou svoji kariéru jsem neviděl lepší levé křídlo," vysekl mu kdysi obrovskou poklonu dlouholetý kapitán československé reprezentace Karel Pešek-Káďa.