VYBERTE SI REGION

Měl jsem v Moskvě vydržet a bojovat o místo, říká Kalouda

Brno /ROZHOVOR/ – Na jeho přestupu vydělala fotbalová Zbrojovka nejvíc peněz v historii klubu. Když před víc než pěti lety odcházel talentovaný ofenzivní záložník a vicemistr světa do dvaceti lety Luboš Kalouda do ruského velkoklubu CSKA Moskva, zinkasovalo za něj Brno podle tehdejších informací 130 milionů korun. Jenže i vinou vleklých zranění se neprosadil ani v ruském gigantu, ani po hostováních v druholigové Astrachani a celku ukrajinské nejvyšší soutěže Oleksandriji.

17.5.2013 2 AKTUALIZOVÁNO 19.5.2013
SDÍLEJ:

Luboš Kalouda.Foto: GetPhoto/Mar­tin Sidorják

Před letošní sezonou se domluvil na rozvázání smlouvy a v tichosti podepsal pražské Dukle, s níž v úterý porazil Zbrojovku 3:2. „Víc jsem vnímal podzimní zápas v Brně, kdy mě mrzelo, že jsem nešel na hřiště. Nejvíc jsem prožíval, když jsem hrál ve Spartě a nastoupil na Srbské. Bylo to na stadionu, kde jsem zažil nejhezčí chvíle kariéry, dařilo se týmu a hráli jsme hezký fotbal. Na Brno mám jen dobré vzpomínky, je to můj druhý domov, i když teď žijeme v Praze," povídá v rozhovoru pro Deník Rovnost zanedlouho šestadvacetiletý Kalouda.

Sledujete brněnskou Zbrojovku i z Prahy?

Můj tchán trénuje brněnskou šestnáctku, takže se bavíme o každém zápase. V brněnské kabině je Petr Glaser, se kterým se znám ze Sparty a rozebírám s ním fotbal často. Výsledky v úvodu jara nebyly ideální, ale pak se Brno zvedlo a v nejtěžších chvílích udělalo body. Přeju si, aby v Brně nejvyšší soutěž zůstala, patří sem.

Proti Zbrojovce jste nastoupil na poslední čtvrthodinu. Jak jste snášel, že vás brněnští fanoušci vypískali?

Hned po mém nástupu jsem slyšel jejich pískot a moc ho nechápu. Jako hráč jsem pro ně udělal maximum a vydělal brněnskému fotbalu nejvíc peněz v historii. Že jsem nešel zpět do Brna, ale do Dukly, bylo čistě ze sportovního hlediska.

Zvažoval jste návrat do Brna?

Chtěl jsem tady po příchodu z Ruska trénovat a sportovní ředitel Kudela se mě ptal, jak to se mnou vypadá. Jenže Brno tehdy bylo ve druhé lize, jeho situace nevypadala kdovíjak růžově. Nevěřil jsem, že se zničehonic zvedne a díky nějakým okolnostem postoupí do ligy. Ani jsem nad tím moc neuvažoval, protože jsem měl možnost trénovat s Duklou. Na prvním místě pro mě byla první liga.

Kdyby Zbrojovka byla v nejvyšší soutěži, uvažujete jinak?

Chtěli jsme se s rodinou přestěhovat do Prahy. Nemůžu být na jednom místě, zakrněl bych. Mám raději výzvu, která mě může nakopnout. V Brně už jsem nějaké výkony předváděl a pro klub jsem jako nejdražší přestup v historii maximum udělal, víc už vytěžit nešlo. Motivovalo mě jít jinam.

Jaká je vaše pozice v kádru Dukly?

Nedávno jsem se bavil s trenérem, že jde o posun oproti podzimu, kdy jsem nenaskočil skoro vůbec. Už mi věří. Vidí, že i já na hřišti týmu pomůžu. Abych na svém postu nastupoval pravidelně, musím se dostávat víc do zakončení, být víc vidět ve finální fázi. S Petrem Malým a Mirkem Podrázkým jsme tři na jeden post a nejlepší hraje.

Cítíte na sobě posun po téměř kompletní sezoně v Dukle?

Pro mě je pozitivní, že jsem na jaře začal hrát. Už mám na čem stavět, protože jsem do té doby v sobě neměl ani základní věci. Mají být automatické, ale když kvůli zraněním pravidelně nehrajete, není to ideální. Neztrácet balon, vybojovat plno míčů, na těchto věcech hodně pracuju s mentálním koučem, abych na ně v zápase nemyslel a bral je jako rutinu. Je to základ, ke kterému se přidává nadstavba. Ta vás udrží v sestavě.

Jak dlouho spolupracujete s mentálním koučem?

Známe se už několik let z doby, kdy jsem byl ve Spartě. Tehdy jsem byl mladší a spíš jsem dělal, co jsem chtěl. Nevěřil jsem tomu. Teď děláme věci jinak a naše spolupráce funguje, jak má. Potkali jsme se osobně, beru ho jako kamaráda a řekneme si, co mi vyhovuje. Fotbal je opravdu z pětadevadesáti procent o hlavě. Nejsem rychlejší, dynamičtější, vytrvalejší, jen jsem se zaměřil na základní věci a už za tři čtvrtě roku jsem úplně někde jinde.

Vaši slibně rozjetou kariéru poznamenaly tři operace pravého kolena a dvě operace třísel. Mohou za to, že jste se neprosadil?

Jednoznačně. Teď jsem rád, že jsem zdravý, což je základ. Můžu na sobě každý den pracovat a výkonnost jde rapidně nahoru. V Dukle jsem se taky vymanil z toho, jak jsem pořád chodil po hostováních. Člověk někam dojde z velkého klubu a tým na něj klade velké očekávání. Došel jsem nerozehraný, přišly dva špatné zápasy a klub se ke mně stavěl tak, že tam za rok nebudu a nejsem žádaný.

V pražské Dukle jste z počátku taky nehrál…

Taky to nebylo kdovíjaké, ale přišel jsem už jako hráč Dukly a vycítil, že když se pro klub odevzdám, dostanu víc příležitostí. Záleželo i na mě, mohl jsem předvádět bídné výkony jako na podzim a rozloučí se se mnou i Dukla, ale dostal jsem příležitost a věděl, že když máknu, bude to dobré. Protože jsem podepsal smlouvu na tři a půl roku, ne na rok.

I když Brno nemohlo nabídku CSKA odmítnout, litujete odchodu do Ruska?

Je pravda, že jsem po čtyřech letech zase v Dukle začínal od nuly. Lítost však necítím, spíš jsem poučený. Takový je život. Aspoň vím, jak se příště zachovat v situacích, které byly, abych je řešil lépe v můj prospěch.

Co si na Rusku vyčítáte?

Že jsem tam nesetrval. Mohl jsem vydržet, bojovat o místo a pak se domluvit na rozvázání jako teď před Duklou. I hostování ve Spartě vyšlo z mé iniciativy, protože jsem měl po dlouhém zranění, bylo mi dvaadvacet a chtěl jsem hrát. Měl jsem počkat a zkusit to za dva roky. Pro mou kariéru by bylo daleko lepší domluvit se, že skončím a půjdu do menšího klubu jako jeho hráč. Vše vybouchlo na tom, že jsem měl smlouvu s CSKA a kluby na hostování mi nechtěly pomáhat s výplatou, těžko se hledaly. Musel jsem jít s penězi dolů, ale i přes velký ústupek jsem byl skoro nejdražší.

Co vám schází ze života na východě Evropy?

Nejvíc mi chybí asi sushi, které mají v Rusku hodně kvalitní. S manželkou jsme si ho oblíbili a s naším nejde moc srovnat. Gastronomie je v Rusku na velké úrovni.

Zvykl jste si na život na východě?

Ve větších městech se dá žít normálně, v menších je to horší, nejde o ideální místa pro rodiny. Zdravotnictví tam je na špatné úrovni, máte strach o dítě. Třeba Oleksandrije je dvakrát větší než Olomouc, ale úroveň života je tam o padesát let zpátky. Jde přesně o ten východ, jaký si u nás představujeme, jezdí tam autobusy s bombami na střeše, chudobu vidíte všude.

Co pro vás bylo zpočátku nejtěžší?

Rozhodně jazyk. Říká se, že ruština je podobná češtině, ale není. A navíc ta azbuka. Taky jsem došel z Brna do dvacetimilionového města, na silnicích jsou pořád zácpy a všude moc lidí. Na první dojem jsem si i v Moskvě připadal, že jsem dvacet let zpátky, když jsem viděl budovy, jaké rostly u nás. Postupně jsem si zvykl, poznal toho víc a naučil se jazyk.

Jak jste teď na tom s ruštinou?

Už ji sypu v pohodě, navíc už na ni nyní narazíte skoro všude, v restauracích se používá ruské menu, což je pro mě super. Pořád si ji obnovuju, abych nezapomněl.

Proslavené báze vám nechybí?

Zažil jsem je na hostováních. Trenéři tam jsou nejraději, kdyby hráči zůstali na bázi od oběda, i když je trénink večer. Nedokázal jsem to pochopit a s trenéry jsme měli odlišné názory. Říkal jsem, že nikam ven nechodím, jsem profesionál a báza je pro mě jedině horší, když nemůžu být v klidu doma s rodinou. Není tam co dělat. Báza mi na hřišti nijak neprospívala, cítil jsem se spíš svázanější než uvolněnější.

Vrátil byste se do Ruska?

Láká mě jít tam zpátky hrát fotbal, ale jen tehdy, kdybych mohl jít do lepšího klubu, na který doopravdy mám a hlavně do města, které bude v pohodě vůči rodině.

Jak často býváte v Brně?

Teď sem jezdím jen kvůli mateřské školce, kterou manželka otevírá v bohunickém kampusu. Zařizujeme vnitřní prostory, protože 18. května na den otevřených dveří musí být vše hotové. Jsem rád, že makám rukama, v životě se to neztratí. (smích)

Autor: Jaroslav Kára

17.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies