Neunavitelný Zúbek teď relaxuje u Kundery

„Na hřišti jsem se vždy nejlépe cítil s balonem přilepeným u nohy a moje tělesná stavba mi nadělila skvělou kondici. Bavilo mě, když jsem si neodpočinul a uprostřed hřiště byl neustále ve střehu,“ vystihuje svou roli na trávníku.

Zúbek jako malý kluk v Bedřichově u Jihlavy zkoušel tenis, ale spolu s ostatními vrstevníky propadl fotbalu. Už v žákovské kategorii se s rodiči přestěhoval do Brna a stal se hráčem Zbrojovky. „Trenéři mě znali z Jihlavy a bez rozmýšlení mě zařadili do sportovní třídy,“ vzpomíná na své začátky nedávno pětatřicetile­tý borec.

Datum prvoligového debutu si vybavil hned – 13. dubna 1994 naskočil v jedenadvacátém ligovém kole v brněnském dresu proti Ostravě, která zvítězila 1:0. „Trenér Táborský mě poslal asi po hodině hry na kraj zálohy. Ani jsem nebyl nervózní, protože jsme tehdy váleli za dorost a měli jsme sebevědomí. A na atmosféru jsem si zvykl už jako podavač míčů ve druhé lize, kdy chodily plné Lužánky,“ usmívá se Zúbek.

Tehdy osmnáctiletý mladík se v kabině posadil mezi matadory Kukletu, Šmída nebo Kobylku. „Dřív nebývalo zvykem, aby ligu hrávalo moc mladých fotbalistů. Jenže my jsme s dorostem vyhrávali, co se dalo, a do áčka jsme šli ještě s Vláďou Chaloupkou a Michalem Kolomazníkem. Když jsem vlezl do šatny, poslušně jsem pozdravil: Dobrý den,“ přiznává ostych.

Po prohře s Baníkem převzal mužstvo Zúbkův „životní“ kouč Karel Večeřa a posledních sedm kol sezony dohrál v základní sestavě. „Trenér Večeřa neustále prolínal mou kariérou a ovlivnil můj pohled na fotbal. Líbí se mi jeho názory, dám na něho,“ mluví zaníceně o současném lodivodu Zbrojovky.

Hned ve svém prvním kompletním ročníku v nejvyšší soutěži pomohl ke třetímu místu, největšímu novodobému úspěchu Brna. „Dostávali šanci mladí hráči a předváděli jsme nepříjemný agresivní běhavý fotbal. Přilákali jsme lidi a atmosféra byla taková, že jsme se ani nemuseli rozcvičovat, jak jsme si věřili,“ líčí uznávaný dirigent mužstva.

Zklamání v poháru

S Boby Brno okusil Pohár UEFA a vyřazení rakouským Rapidem Vídeň ve druhém předkole. Při venkovní porážce 1:6 strávil na hřišti kompletních devadesát minut. „Mockrát jsem se k tomu utkání vracel, protože se nestává často, aby někdo dostal v poháru šestku. Byli jsme mladí a nezkušení, i když jsem si tehdy výbuch nepřipouštěl. Potom se boom v Brně zadrhl, přišly finanční potíže, úroveň kádru se snižovala a už to nebylo ono,“ vykládá aktér 359 prvoligových bitev, v nichž vstřelil dvanáct branek.

Zúbek v lednu 2003 přestoupil do Lommelu, ovšem v dubnu se opět hlásil v Brně s pouhými pěti zápasy v belgické lize. Klub zkrachoval. „Nabídku jsem dostal už rok předtím, jenže to ji ještě Brno smetlo. Chtěl jsem zkusit zahraniční soutěž, ovšem v době mého příchodu měl Lommel obrovské finanční potíže, o kterých jsem nevěděl. Nevzpomínám na tuhle zkušenost moc rád,“ kroutí hlavou.

Na počátku tisíciletí Jihomoravané vyklidili přední pozice v tabulce české nejvyšší soutěže, nedařilo se jim ani v Intertoto Cupu. Jenže hned v nadcházejícím ročníku po návratu defenzivního štítu došli v pohárové soutěži až do semifinále, kde vypadli se španělským Villarrealem. Zúbek odehrál všech osm utkání. „Sešla se opravdová parta, která táhla za jeden provaz. Sice se to používá jako klišé, jenže takovou soudržnost jsem zažil jen párkrát, protože jsem narazil také na spoustu pitomců. Díky partě jsme vyprodali i Srbskou,“ vybavuje si momentálně hráč týmu páté rakouské ligy.

Po sezoně odešel do Baníku Ostrava, s nímž si zahrál třetí předkolo Ligy mistrů. Po domácím vítězství 5:0 a porážce 1:2 ovšem postupoval německý Leverkusen.

V prvním kole Poháru UEFA zase Ostrava nepřešla přes anglické Middlesbrough. Prohrála 0:3 a doma remizovala 1:1. „Baník už mě lákal před mistrovskou sezonou, ale dohodli jsme se až po titulu, liga mistrů byla dobrá motivace. Kádr jsme neměli špatný, ovšem tolik nových hráčů nedělalo dobrotu. Po odvolání kouče Komňackého jsme si nesedli s trenérem Jarabinským a setrvání se pro mě stalo nesnesitelné. Požádal jsem o uvolnění a Baník mě poslal na hostování do Brna,“ vrací se k nepovedenému přestupu.

Šesti jarními duely se v roce 2005 s Brnem definitivně rozloučil. Nastoupil v jeho barvách k 261 prvoligovým soubojům. „Žádná rozlučka nebyla, opět jsem odešel kvůli trenérovi (Jiří Kotrba – pozn. red.). Ale nostalgii necítím, vždyť pořád v Brně bydlím a vždycky pro mě znamenalo nejvíc,“ ujišťuje Marek Zúbek.

Další sezonu strávil ve Vysočině Jihlava a musel skousnout sestup. „Oslovil mě trenér Večeřa a poznal jsem fotbalisty z jiné strany. Postup vykopali hráči, kteří měli civilní zaměstnání, žádní profíci. Obrovská zkušenost, a navíc jsem se opět viděl s brankářem Branislavem Rzeszotem, s nímž jsem hrál za federální výběry,“ povídá.

V roce 2006 zakotvil na tři roky ve Zlíně. „Mám z něj rozporuplné pocity. Pod koučem Hoftychem jsme nastartovali skvělou sezonu, hráli jsme technický kombinační fotbal a změnili klišé, že Zlín dává góly jen vzduchem. Jenže v posledním roce jsme spadli a já vynechal spoustu utkání kvůli svalovým zraněním. Aspoň jsem si opět zahrál s Ríšou Dostálkem,“ jmenuje pozitivum v podobě někdejšího brněnského spoluhráče.

Původně měl smlouvu na dva roky, po nichž pomýšlel na zahraniční angažmá. Nakonec pobyt ve Zlíně prodloužil ještě o sezonu. „Snažil jsem se najít něco v zahraničí, které by mi zaručilo větší příjem. Jenže v nejnevhodnější dobu přišlo zranění. Se Zlínem jsem byl neustále v kontaktu a vzali mě zpátky. Na jaře jsem však hodně chyběl a neodehrál nic moc extra. Ani u diváků jsem to neměl dobré a po sestupu nemělo smysl zůstávat. Ze dne na den jsem ukončil prvoligovou kariéru,“ vysvětluje Zúbek.

Debut s Nigérií

K devíti startům za reprezentační jedenadvacítku přidal důrazný středopolař tři zápasy za áčko. V prosinci 1996 debutoval v marocké Casablance proti Nigérii v Poháru Hasana II. Češi před sedmdesáti tisíci diváky zvítězili 2:1. Zúbek nastoupil na devadesát minut a dostal žlutou kartu. „Proti nám hráli samí dvoumetroví pořízci a zápas byl hodně tvrdý. Kartu jsem dostal za tak ostrý zákrok, že v naší lize bych vyfasoval obrovský trest. Z plných tribun jsem si odnesl perfektní zážitek, i když na podobnou atmosféru jsme byli s Ríšou Dostálkem a Rendou Wagnerem zvyklí z Lužánek,“ sděluje otec dvou dětí.

Ve finále turnaje remizovala česká reprezentace s Chorvatskem 1:1, o triumf přišla až v pokutových kopech. „Škoda, že se rozhodlo tak brzy, šel bych na poslední penaltu. Chorvati nasadili skoro kompletní jedenáctku z Eura, ale nepřehrávali nás. Celé utkání jsem se střetával s velkou hvězdou Robertem Prosinečkim, který pak za mnou sám přišel, jestli si vyměníme dres,“ rozzáří se.

V únoru oblékl dres národního týmu naposledy v úvodním poločase přátelského duelu s Běloruskem (4:1). Pak už nikdy. „Měl jsem reprezentaci dobře rozjetou, dostal jsem ještě pozvánku na generálku s Polskem před kvalifikací mistrovství světa, jenže den před ní mě v ligovém zápase trefil protihráč do kotníku, nemohl jsem ani chodit, a tím jsem vypadl z vlaku,“ parafrázuje Zúbek.

S nejvyšší soutěží se rozloučil 30. května 2009 porážkou Zlína v Jablonci 1:6. Momentálně trénuje po boku Reného Wagnera ligový starší dorost Zbrojovky Brno. „Jsem rád, že zůstávám u toho, co jsem celý život dělal a co mě baví. Chci se podílet na lepší budoucnosti brněnského fotbalu, aby v áčku opět nastupovala polovina odchovanců, a věřím, že na ni nebudeme dlouho čekat. Navíc si ještě pořád na tréninku rád zahraju a zastřílím,“ směje se.

Na prvoligová střetnutí Zbrojovky se ještě v letošní sezoně nedostal, ale výsledky sleduje. „Zažil jsem období, kdy se mužstvu nedařilo, a v tu chvíli se potřebuje chytit vydřeným vítězstvím. Všichni víme, že situace Brna není dobrá, hlavně nesmí dostávat tolik gólů. Přesto věřím, že se odlepí ode dna aspoň do středu tabulky,“ doufá Zúbek, který ve volném čase sáhne po dobré literatuře nebo filmu. „V knihovně mám nejvíc Kunderu, Coelha nebo třeba Garcíu Márqueze. O určitý žánr nejde. Když mi někdo řekne, že knížka stojí za to, rád si ji přečtu,“ dodává ikona brněnského fotbalu devadesátých let.

Zdroj: nullMarek Zúbek
Věk: 35 let (narodil se 5. srpna 1975 v Bedřichově u Jihlavy)
Výška a váha: 181 cm a 76 kg
Post: defenzivní záložník
Kariéra: Brno (1983 – 2004), KFC Lommel (leden – duben 2003), Baník Ostrava (podzim 2004), Brno (jaro 2005), Vysočina Jihlava (2005 – 2006), Tescoma Zlín (2006 – 2009), nižší soutěže v Rakousku (2009 – doposud)
Nynější profese: asistent trenéra staršího dorostu Zbrojovky Brno
V české lize: 16 sezon – 359 utkání/12 gólů (v Brně: 261/8)
Reprezentace: A – tým 3/0 (debut 11. 12. 1996 v Maroku, Pohár Hasana II. ČR – Nigérie 2:1)
Reprezentace do 21 let – 9/0
Záliby: četba, filmy
Rodina: manželka Petra, syn Marek (10 let) a dcera Izabela (4)