VYBERTE SI REGION

Odchod ze Sevilly mě mrzí, přiznává Kukleta

Brno /ROZHOVOR/ – Jedna z největších postav brněnského fotbalu. A také hráč, který se svým talentem mohl dokázat mnohem víc. Jedněmi milovaný za nezapomenutelné gólové kousky, druhými zatracovaný za přestup do „nenáviděné“ Sparty. To vše je Roman Kukleta.

4.1.2010 3
SDÍLEJ:

Legenda brněnské Zbrojovky Roman Kukleta.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Legendární útočník, jenž má ve sbírce dvě sezony ve službách Betisu Sevilla, tři mistrovské tituly a čtyři reprezentační starty. „Nevymýšléte tam, déte mně to a běžte se na půlku vobjímat,“ pokřikoval v dobách své největší slávy na brněnské spoluhráče nedávno pětačtyřicetiletý Kukleta.

Kdy jste naposledy mluvil s novinářem?
Tak to už si ani nepamatuju. (úsměv) Minulý rok jsem v silvestrovském derby za Spartu nějaký rozhovor dal, ale novináři už se mě ptají minimálně.

Poznávají vás ještě lidé na ulici?
Někdy si mě ve městě všimnou. Hlavně lidé, co chodili na fotbal a hokej. Nedávno jsem byl přihlašovat plyn a paní v okénku se mě ptala, jestli jsem nehrál hokej, že mě kdesi viděla. Usmál jsem se a řekl, že jsem hrával fotbal. Takové situace stále potěší.

Ze zářivé fotbalové hvězdy je řidič. Jak se to stane?
Je to práce jako každá jiná. Když člověk skončí s fotbalem, musí něco dělat. Zadarmo nikdo nic nedostane. Roman Svoboda, bratr brněnského odchovance Zdeňka Svobody, založil firmu s autodopravou a pro něj už jezdím čtyři roky.

A na fotbal jste nezanevřel?
I když jsem skončil na vrcholové úrovni, pořád jsem se pohyboval okolo fotbalu. Šel jsem do druhé ligy, divize, ale s přibývajícími lety jsem hrál stále v nižších soutěžích. Tak jsem si udělal druhou trenérskou třídu a vedl jsem Hodonín, Velké Meziříčí, Kohoutovice. Teď jsem zakotvil ve Slavkově u Brna.

Jak se vám daří jako trenérovi?
Hlavně mě to baví. Sice při ježdění nemám moc času a z práce chodím rovnou na trénink, ale v I.A třídě jej máme maximálně třikrát týdně.

Před rokem jste ještě hrál v Jaroslavicích I.B třídu. Proč jste přestal?
Měl jsem problémy s bolavou patou. Myslel jsem, že jde o achilovku, podcenil jsem to a najednou mám třímilimetrové ostruhy. Chodím na léčbu laserem a přišel jsem kvůli tomu také o silvestrovské derby Sparta-Slavia. Musel jsem vypustit utkání internacionálů, brněnské staré gardy nebo Bolkovy jedenáctky. Jsem hodně zvědavý, jestli svou kariéru ještě oživím.

Na podzim jste oblékl dres Řícmanic ve třetí třídě.
V Řícmanicích jsem se narodil, bydlím tam, hřiště mám padesát metrů od baráku. Kvůli ostruhám kulhám a ty zápasy byly z mé strany hrozné.

Jak dlouho ještě na trávníku vydržíte?
Mě hrozně baví, když se se staršími pány po delší době sejdeme, pokecáme, najíme se a něco odehrajeme. Už to není fotbal o běhání, ale balon nám nevadí. Když hrajeme proti mladším, přihráváme si a běhají oni. (směje se)

Stále platíte za neomylného kanonýra?
Přestože mám nějaký ten křížek, snažím se za staré pány hrát dobře. I ve srandamačích chci pokračovat ve výkonech, jaké jsem předváděl za mlada.

Přál byste si návrat do prvoligového kolotoče?
Hned zítra, nejde to? Bral bych opět jedenadvacet let. Fotbal mě vždycky bavil a myslím, že lidi se chodili dívat na hráče, jako jsem byl já, Karel Kroupa nebo Honza Berger ve Spartě.

Rád jste pro diváky přidal něco navíc?
Určitě. Podobně jako nyní Petr Švancara. To jsou typy hráčů, na které se lidi chodí dívat. Nechtějí vidět jen nakopávané balony, skluzy a fotbalisty, kteří si nedokáží přihrát.

Nejvyšší soutěž jste si zahrál až po přestupu do Sparty, kterou většina Brňanů nenávidí.
Měl jsem z toho strach, ale chtěl jsem zkusit ligu. Sparta v té době byla a ještě pořád je jedním z nejlepších klubů u nás. Lákaly mě podmínky, které jinde u nás nebyly. Kluci mě tam přijali a proti Spartě nemůžu říct jediné špatné slovo. Nastupoval jsem se skvělými hráči jako Stejskal, Chovanec, Hašek, Bílek, Němeček, Skuhravý, Griga, Lavička, Novák, Novotný, Siegl. Nerad bych na někoho zapomněl… (přemýšlí) Měli jsme výbornou partu a myslím, že jsme i předváděli dobrý fotbal.

Předhazuje vám ještě někdo, že jste „zradil“?
Tehdy se v novinách objevovaly články, které se do mě navážely. Když jsme do Brna se Spartou přijeli, sem tam někdo zapískal, ale většinou lidé tleskali. Horší to bylo, když jsem dal dva góly a Sparta vyhrála 4:2. Všude jsem prožil krásná léta a na Brno ani Spartu nedám dopustit.

Co ve vaší sbírce předčí tři mistrovské tituly se Spartou?
To asi nic, ale výbornou sezonu jsem zažil po mém návratu ze Španělska. Pod trenérem Uličným jsme s Brnem uhráli třetí místo.

Připomene vám někdo legendární nůžky ve druhé lize proti Slušovicím, o kterých fanoušci ještě dnes zasněné vypráví?
Branku jsem měl natočenou, ale už nevím, kam se záznam poděl. Nedávno mělo 1. FC Brno závěrečný večírek po podzimní sezoně, kde se na plátně promítaly šoty z historie a ta střela mezi nimi nechyběla. Byl to krásný gól a takový se povede jednou za život. Sice padl ve druhé lize, ale tehdy chodilo za Lužánky až padesát tisíc diváků.

Vzpomenete si na váš nejpovedenější zápas?
Ve druhé lize jsem jednou dal šest nebo sedm branek v jednom utkání. Rád si vzpomenu také na Pohár mistrů evropských zemí, kdy jsme se Spartou doma porazili Marseille.

To jste se na hřišti potkal s hvězdným francouzským útočníkem Jeanem­-Pierrem Papinem?
Z toho jsem si dělal srandu.

Povídejte.
Jeli jsme na zápas s Marseille, kde jsme první zápas prohráli 2:3. Blížili jsme se k Letné a všichni seděli jako zmoklé slepice. Vystoupil jsem a říkám klukům: Pánové, jste nějací posraní. A můžete mi říct, kdo to vlastně je ten JPP? Odpověděli, že Jean Pierre-Papin. Tak jsem se jich zeptal, jestli ví, kdo je RKK? Kroutili hlavou a já jim povídám, že Roman Kukleta Kanonýr.

Účastí v evropských pohárech se mnoho brněnských fotbalistů chlubit nemůže.
Jsou to nádherné zážitky. Hrát na narvaném Nou Campu nebo v Marseille je nesrovnatelné s Brnem či Spartou. Pamatuji si, jak jsme byli vyjevení v Barceloně. Rozcvičovali jsme se na suchém trávníku, takže jsme si nachystali lisovky. A mezitím, co jsme byli v kabině, pořadatelé hřiště postříkali. Tak jsme potom na sebe koukali a přemýšleli, jestli bude rychlejší se přezout, nebo zůstat.

Býval jste trémista před takovými zápasy?
Trošku nervózní jsem byl, někdy mě bolel žaludek, ale že bych se vyloženě bál… (přemýšlí) To ne. Jak se písklo, všechno ze mě spadlo.

Mrzí vás, že jste v reprezentaci posbíral jenom čtyři starty?
Měl jsem velkou smůlu na zranění. Většinou jsem přijel na sraz nároďáku a udělal jsem si výron kotníku. A když jsem byl výjimečně v pořádku, seděl jsem pouze na lavičce. V té době jsme měli Luhového, Daňka či Skuhravého. Mám jen jedno kvalifikační utkání v Albánii, kde jsem nastoupil v útoku s Pavlem Kukou, a pár přáteláků.

Na kterého spoluhráče nejraději vzpomínáte?
Ve Spartě jsem trávil čas s těmi mladšími jako Jirka Novotný, Horst Siegl nebo Ivan Hašek. Velkou osobností byl Pepa Chovanec. Super kluk i fotbalista je Tomáš Skuhravý. V Brně jsme také měli výbornou partu se Standou Schwarzem, Ludem Grmelou, Liborem Zelníčkem. Těžko se vybírá jeden z nich. Měl jsem rád všechny a oni snad mě.

A co oblíbený trenér?
Každého kouče jsem měl rád, ale také mě všichni vytáčeli. (smích) Zažil jsem výborné trenéry, Uhrina staršího, Jarabinského, ve Spartě Ježka. Dobrý byl Petr Uličný, i když měl své nálady. Když jsme prohráli, tak nás nechával běhat v Soběšicích.V Brně mě trénoval Miroslav Táborský, na kterého také nemůžu říct půl slova.

Koho si vybavíte z řad soupeřů?
Když jsme se Spartou hrávali tehdejší Pohár mistrů evropských zemí, setkal jsem se s velikány jako Andoni Zubizarreta nebo Michael Laudrup. V Betisu jsem hrál s obráncem Rafaelem Gordillem, který dlouhá léta působil v Realu Madrid.

Zahrál jste si španělskou ligu, o které spousta českých fotbalistů jenom sní…
Šel jsem do Betisu v době, kdy tam trénoval pan Jarabinský. Odletěl jsem do Sevilly ještě s Bílkem a Grussmanem, kteří zůstali o něco déle. Začátek byl složitý. Neuměl jsem řeč, neuměl jsem nic. V současnosti se všichni učí anglicky nebo německy, my jsme uměli akorát rusky. První půlrok byl těžký, fotbal jiný. Po zápasech se hodně běhalo bez balonu. Trvalo mi, než jsem si zvykl.

O vašem talentu se toho napsala spousta a ještě víc o jeho mrhání. Jak se ohlížíte za svou kariérou?
Souhlasím s těmi tvrzeními, že jsem mohl být ještě výš. Kdybych měl dřív svůj nynější rozum, přistupoval bych k fotbalu určitě jinak. Slyšel jsem však názory, že jsem nechtěl trénovat, což není pravda. Měl jsem talent, některé věci mi šly samy, a proto jsem nic nepřeháněl. Jít sám běhat pro mě bylo za trest. Na druhou stranu mi nikdy nevadil balon.

Co si zpětně vyčítáte?
Nejhorší byl můj odchod ze Španělska. Měl jsem smlouvu na tři roky, ale po dvou letech jsem se nepohodl s trenérem a řekl jsem, že chci zpátky. To byla velká blbost. Vrátil jsem se do Brna, kde začaly problémy s Karlem Kroupou. Hrůzostrašné období jsem zažil také pod trenéry Masopustem a Václavíčkem. Byl jsem tvrdohlavý, nenechal jsem si nic říct a od té doby jsem šel jenom dolů. Místo toho, abych sklopil hlavu, jsem všem říkal, ať mi vlezou na záda. Měl jsem zvláštní povahu.

Stále litujete?
Mrzí mě, že jsem nezůstal. Holt jsem tak rozhodl. Už je to pryč a ten čas nevrátím. Zůstaly pěkné vzpomínky, které někdy s bývalými spoluhráči oživíme.

Mluvilo se o vašich potížích se životosprávou…
Vždycky jsem se smál, když jsem si v novinách přečetl, že Kukleta měl problémy s alkoholem. Kdo mě zná, ví, že jsem žádné problémy s alkoholem nikdy neměl. Když jsem se v novinách našel společně s Bergrem či Skuhravým, myslel jsem si, že se všichni zbláznili. Vyčítat mi můžou jen kouření. Začal jsem v osmnácti a kouřím doteď. I když je to blbost.

Je současná česká liga víc svázanější taktikou než za vaší kariéry?
V lize jsou stále dobří hráči, mužstva i zápasy, ale jsou potlačené odlivem mladých kluků do zahraničí. Za nás se odcházelo, až když fotbalista něco odsloužil. Kvalita zůstávala. Mladí kluci zahrají pár utkání a jdou pryč. To je třeba příklad Luboše Kaloudy, i když chápu, že za sto milionů ho majitel musí pustit. Je přece obchodník. Mladí přestupují příliš brzy, v zahraničí si nekopnou, a ti další nemají kvalitu. Někteří z nich by si za naší éry nezahráli.

Ani v Brně se nerodí prvotřídní fotbalisté?
Brno vždycky mělo talenty, ale teď to vypadá, že nám někde ujel vlak. Proto jsou brněnské mládežnické týmy ve svých soutěžích až vzadu.

Sledujete vůbec vaše následovníky v 1. FC Brno?
Sem tam se na zápas zajdu podívat, za Lužánky jsem však chodil pravidelně. Tam by na nový stadion přišlo mnohem víc lidí. Na Srbské se špatně parkuje, hůř se tam dostává, je daleko.

A co říkáte na současné dvanácté místo Brna v Gambrinus lize?
Je to špatné. Chvilku hráli dobře, potom přišel jakýsi útlum a… (odmlčí se) Nelíbí se mi to. Momentálně se v brněnském týmu není na koho dívat. Lidé chtějí zhlédnout dobrý fotbal, i porážku lze omluvit kvalitním výkonem. Ale ten Brno nepředvádí.

Kde je podle vás příčina?
V nákupech hráčů a jejich kvalitě. Nechápu, proč klub pustil například Jaroslava Černého nebo šikovného gólmana Lejsala. Možná za to mohly vzájemné rozbroje, to nevím. Jsem Brňák a klukům nepřeju nic zlého, ale po posledním domácím zápase s Českými Budějovicemi (Brno prohrálo 0:3 – pozn. red) jsem se musel zasmát.

Té porážce?
Klub udělal velkou reklamu, návštěvníkům rozdal šály a hráči slibovali, jak se budou rvát. Místo toho předvedli hrůzostrašnou šaškárnu. Ať raději nic nevykládají a odvedou něco na hřišti. Ukázali jen křeč, chybělo nasazení, s fotbalem to nemělo nic společného. To ať se na mě nikdo nezlobí.

Co se musí v Brně změnit?
Klub má dost času, aby zkvalitnil kádr. Dvanácté místo není žádná sranda, prohrají dva tři zápasy a budou na sestup. Záleží jen na vedení, jak se k situaci postaví, koho nakoupí a koho naopak uvolní. Možností je hodně, ale ani já, ani vy nic nezmůžeme. Od řešení jsou v klubu placení lidé.

Spekulovalo se o odvolání trenéra Beránka. Do jaké míry padá krize na jeho vrub?
Jde hlavně o kvalitu hráčů a jejich sebevědomí. Mužstvo oslabují zbytečné odchody a náhrada za ně není tak kvalitní. Trenér může ovlivnit pouze výběr sestavy z kádru, který má k dispozici.

ROMAN KUKLETA

Narozen: 22. 12. 1964 v Brně.
Hráčská kariéra: Řícmanice, Zetor Brno, Zbrojovka/Boby Brno, RH Sušice, RH Cheb, Sparta Praha, Betis Sevilla, Pelikán Děčín, Zeman Brno, Mutěnice, Hodonín, Velké Meziříčí, Bavory, Jaroslavice.
I. liga: 159 zápasů, 58 gólů (Brno: 49/8 + II. liga: 70/66).
Reprezentace: 4/0 (1991). Olympionici – 1/1. U21 – 8/2. U19 (ME 1983 – 2. místo).
Oblíbený post: útočník.
Přezdívka: Kuki.
Je rozvedený, přítelkyně Petra, syn Roman.

Autor: Jaroslav Kára

4.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Místo oříšků dovážel muž do obchodů jen krabice. Aby si udržel přítelkyni

Brno – Majitel si objednal dodávku oříšků, tvrdil prodavačům podvodník. Místo nich však dovážel do cukráren a jiných obchodů v Brně a dalších městech jen prázdné krabice. Pětačtyřicetiletého muže, který byl dříve již několikrát trestaný, zadrželi brněnští policisté.

Rezidentní parkování v Brně se odkládá. Město nestihlo přípravy

Brno – Několik desítek minut objíždí každý večer Petr Bednář okolí svého bydliště v brněnské Grohově ulici, když hledá parkovací místo. Už v dubnu příštího roku mu mělo pomoci rezidentní parkování. Představitelé města jeho start ale odkládají až na září.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies