Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V zimě si jej kouč Petr Čuhel vytáhl do druholigového kádru a mladá kometa se svými výkony prosadila do základní sestavy, ve které při jarním neporazitelném tažení nechyběla. „Je to pro mě příjemné překvapení. Nečekal jsem, že můžu mít velký přínos, spíš jsem počítal, že budu naskakovat na několik desítek minut a sbírat zkušenosti," povídá brněnský talent.

V počátku jarní části sezony přes jeho kopačky chodilo velké množství útočných akcí, v posledních duelech ovšem tak viditelný není. „První zápasy možná byly o štěstí, soupeři třeba nepočítali, že bych je pozlobil. Taky jde o formu a výkonnost, což v posledních duelech není ono. Snažím se a věřím, že v útočné fázi ještě zlepší," přeje si Lutonský.

V základní sestavě by neměl scházet ani v neděli proti Jihlavě. „Pokud nastoupím, Jarda Blažek bude chytat a mně se třeba povedlo dát gól, byl by to pěkný pocit," ušklíbne se mladík.

Ačkoliv mimo hřiště působí skromně až plaše, na trávníku si dovolí drzé kousky. „Už od dorostu jsem rád vyhledával osobní souboje, chodil jeden na jednoho a mazlil se s balonem na noze. Sebevědomí mi na hřišti nechybí, i když mnohdy je o štěstí, že klička vyjde," přiznává fotbalista, který nastupuje na levém kraji brněnské zálohy.

V kabině Zbrojovky se setkal s vlídným přijetím i od starších spoluhráčů. „Mile mě překvapilo, jak mě kluci vzali dobře. Jsem za to rád, pomáhají mi na trénincích i v zápasech. A že na mě Petr Švancara zakřičí? Snaží se mě spíš vyburcovat, když něco zkazím, abych další situace vyřešil líp. Myslí v tom dobrém," objasňuje Lutonský.

Zpočátku si zvykal na tisícové návštěvy v Srbské ulici, které z dorostu či juniorky neznal. „Měl jsem trochu obavy, ale na trávníku už mi to pak nepřišlo. Fanoušci na domácích i venkovních utkáních vytváří perfektní atmosféru, povzbuzují nás, což nám v závěrech utkáních pomáhá, proto dáváme góly," uzavírá.