Přesto osmnáctiletý vyškovský záložník lákavé nabídky odmítl. Aspoň prozatím. „Musel bych se vrátit zpátky k dorostencům, což se mi nechtělo. I táta mi řekl, ať ještě s přestupem vydržím," přibližuje Jeřábek náročné rozhodování.

„Bylo těžké odolat, protože jsem měl hodně telefonátů, ve kterých mi tvrdili, že je to možná moje poslední šance. Bylo těžké vysvětlit, že nejde o nezájem, ale chci ještě počkat. Nerad bych totiž udělal neuvážený krok směrem, kterého pak budu litovat," dodává fotbalista.

Svou kariéru mezi dospělými odstartoval teprve v zimě, kdy si jej vyškovský trenér pozval do přípravy divizního A mužstva. „Šance mě potěšila, ale moc jsem prosazení nevěřil. Přesto jsem si dal za cíl usadit se v týmu. Nakonec to vyšlo, ale vše jsem si musel vydřít. Na změnu jsem si zvykl překvapivě rychle," přibližuje.

Největší problémy při přechodu z dorosteneckého fotbalu mezi muže mu dělalo malé sebevědomí. „Trenér mi říkal, ať se nebojím chodit víc do soubojů jeden na jednoho," popisuje.

Zatímco v mládežnických týmech nastupoval jako jistota ve středu obrany, mezi dospělými si kvůli výšce pouhých 176 centimetrů zvyká na ofenzivnější role. „Mezi chlapy jsem na obránce moc malý, takže jsem se posunul do zálohy, což mi ale nevadí. Můžu hrát kdekoli, jsem spíš univerzál," dodává obdivovatel španělského záložníka Barcelony Xaviho Hérnandeze.

Pohled trenéra

„Je to určitě velký talent, ale já vždycky připomínám, že sebevětší talent na sobě musí tvrdě pracovat."

kouč žáků Vyškova Valdemar Horváth

VELKÉ TÉMA O FOTBALOVÝCH TALENTECH NA JIŽNÍ MORAVĚ ČTĚTE V PÁTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST.