VYBERTE SI REGION

Pacandův pád: místo Serie A divize

Brno – V roce 1999 mu vážné zranění zhatilo přestup do Itálie. Bývalý talent hledá formu v Rosicích.

4.5.2010
SDÍLEJ:

Fotbalista Pacanda (vpravo) si za Dostu Bystrc nezahraje.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Nadání a talent? To jsou synonyma pro fotbalového útočníka Milana Pacandu. Brněnský odchovanec měl našlápnuto ke skvělé kariéře. Místo dobývání srdcí fanoušků třeba v italské Serii A ale získává přízeň diváků v divizních Rosicích. Dvaatřicetiletý útočník nestraší Milán nebo Řím, teď má být postrachem obran Boskovic a Konic ve čtvrté nejvyšší domácí soutěži.

Redaktor Deníku Rovnost se byl v sobotu podívat, jak se Pacandovi daří v osmém týmu divize D.

Do Rosic odešel dvaatřicetiletý fotbalista v zimě na hostování z 1. FC Brno. „V kabině mě spoluhráči přijali naprosto v pohodě. Partie a kolektiv je tady super,“ popisuje Pacanda.

Loni na podzim přitom ještě hrál o soutěž výš ve třetiligovém Znojmě. „V prvním kole jsem si těžce zranil koleno a musel jsem na operaci. Až do zimy jsem se z toho dostával, takže jsem zůstal bez angažmá,“ vysvětluje borec, jehož kariéru lemují také problémy se životosprávou.

V létě kývl na nabídku Rosic. „Dostal jsem šanci a rád jsem ji využil,“ děkuje vedení jihomoravského týmu. „Po půlročním marodění jsem rád, že hraju,“ usmívá se.

Zranění Pacandu limitují téměř celou kariéru. Před jedenácti lety byl brněnský útočník téměř na odchodu do italské Boloni, která se na talentovaného hráče přijela podívat na zápas proti Žižkovu. Pacanda se ale vážně zranil. Diagnóza: přetržené zkřížené vazi v koleni. „Takový je fotbal, s tím se nedá nic dělat. Někdo má štěstí, že se mu zranění vyhýbají po celou kariéru. Já jsem spíš rád, když se mi povede jedna sezona ve zdraví. Asi něco dělám špatně,“ kroutí hlavou.

K herní spokojenosti v Rosicích má zatím daleko. Z osmi jarních zápasů vyšel se spoluhráči vítězně jen jednou. „Chybí výsledky, nejsem spokojený. Ani mně to moc nestřílí,“ říká Pacanda, který se trefil zatím jen dvakrát. „Je to určitě míň, než jsem čekal. Ale není to nic jednoduchého, jak si někdo myslí. Jít do nižší soutěže a hned se stát nejlepším střelcem, to není jen tak,“ konstatuje.

Podle něj ho stále ještě limitují následky zranění z prvního podzimního kola. „Šest měsíců jsem byl mimo. Po tak dlouhé době se nedá hned dostat do formy, jakou jsem měl předtím,“ myslí si.

Díky spoluhráči a kapitánovi týmu Petru Malatovi si ho navíc soupeři i méně všímají. „Je nejlepší střelec soutěže a vynikající fotbalista, takže si všichni hlídají především jeho. Na mě se tím pádem až tak moc nezaměřují,“ směje se. Pacanda je v Rosicích jen na hostování do konce sezony, kdy mu skončí smlouva s 1. FC Brno.

Co bude dál? To zatím fotbalista neřeší. „Budu volný hráč, ale konkrétní plány zatím nemám. Uvidí se, co bude,“ povídá.

Výkony mateřského klubu poctivě sleduje, ale jako divák se na Srbskou nedostane. „Nevychází mi to, protože tou dobou většinou hrajeme zápasy. Na jejich utkání koukám jen v televizi, pokud mi to vyjde,“ naznačuje.

Čemu se věnuje kromě fotbalu, ale neprozradil. „Nic konkrétního. Nerozebíral bych to,“ uhýbá v odpovědi Pacanda, který má podle informací Rovnosti stále problémy se životosprávou.

A jak se mu dařilo v sobotním zápase proti Šardicím? Při porážce 0:2 ohrozil branku soupeře jen jednou z přímého kopu. Jinak se kdysi jeden z nejtalentova­nějších brněnských fotbalistů trápil na hrotu rosického útoku.

Pacandův příběh
Podzim 1995 – první krůčky
Brněnským divákům se poprvé představuje nadějný útočník.
Jaro 1999 – smolné koleno
Na Pacandu se přijeli podívat z Boloni. Hráč se v zápase s Viktorií Žižkov ale zranil a jeho plánovaný přestup do Itálie zroskotal.
Léto 2005 – konečně venku
Dočkal se a odchází do Innsbrucku, kde vydržel pouze sezonu.
Jaro 2009 – poslední záblesk
Hraje ve Znojmě o postup do 2. ligy. Po zranění kolene letos vynechal půl sezony a v týmu skončil.
Jaro 2010 – vzestup, nebo pád?
V divizních Rosicích se snaží dostat zpátky do formy. Pokud se mu to nepodaří, skončí v zapomnění nižších fotbalových soutěží.

Autor: Tomáš Valaškovčák

4.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nemocní z léčebny se přestěhují do Úrazové nemocnice. V březnu

Brno – Pětadvacet lidí z Léčebny dlouhodobě nemocných na Červeném kopci přesídlí vedení města do Úrazové nemocnice v Brně. Současné budovy totiž podle náměstka primátora Petra Hladíka nevyhovují dnešním potřebám. „Pacienti si zaslouží prostředí, které odpovídá jednadvacátému století," vysvětlil.

Ideální teplota pro výrobu čokolády? Patnáct až dvacet stupňů

Kuřim /ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI/ – Žena v bílém oblečení s čepicí na hlavě obsluhuje stroj, ve kterém se čokoláda nahřívá, aby se z pevných kuliček stala tekutina pro nalévání do forem. K přístroji si musí vylézt na štafle, odkud kousky belgické čokolády sype dovnitř. Hmota se musí neustále míchat. Další zaměstnankyně obsluhuje stroj s mnoha tryskami, ze kterých neustále v intervalech asi třiceti sekund vytéká čokoláda. Umisťuje pod ně formy a poté dává na váhu. Ve formě je podle velikosti vždy několik stejných tvarů. Třeba stromky se vyrábí po dvou, zato malá autíčka po patnácti. Výrobě čokolád ve firmě Fikar se věnuje další díl seriálu Rovnosti nazvaného Za zavřenými dveřmi.

AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies