Pacandův pád: místo Serie A divize

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Nadání a talent? To jsou synonyma pro fotbalového útočníka Milana Pacandu. Brněnský odchovanec měl našlápnuto ke skvělé kariéře. Místo dobývání srdcí fanoušků třeba v italské Serii A ale získává přízeň diváků v divizních Rosicích. Dvaatřicetiletý útočník nestraší Milán nebo Řím, teď má být postrachem obran Boskovic a Konic ve čtvrté nejvyšší domácí soutěži.

Redaktor Deníku Rovnost se byl v sobotu podívat, jak se Pacandovi daří v osmém týmu divize D.

Do Rosic odešel dvaatřicetiletý fotbalista v zimě na hostování z 1. FC Brno. „V kabině mě spoluhráči přijali naprosto v pohodě. Partie a kolektiv je tady super,“ popisuje Pacanda.

Loni na podzim přitom ještě hrál o soutěž výš ve třetiligovém Znojmě. „V prvním kole jsem si těžce zranil koleno a musel jsem na operaci. Až do zimy jsem se z toho dostával, takže jsem zůstal bez angažmá,“ vysvětluje borec, jehož kariéru lemují také problémy se životosprávou.

V létě kývl na nabídku Rosic. „Dostal jsem šanci a rád jsem ji využil,“ děkuje vedení jihomoravského týmu. „Po půlročním marodění jsem rád, že hraju,“ usmívá se.

Zranění Pacandu limitují téměř celou kariéru. Před jedenácti lety byl brněnský útočník téměř na odchodu do italské Boloni, která se na talentovaného hráče přijela podívat na zápas proti Žižkovu. Pacanda se ale vážně zranil. Diagnóza: přetržené zkřížené vazi v koleni. „Takový je fotbal, s tím se nedá nic dělat. Někdo má štěstí, že se mu zranění vyhýbají po celou kariéru. Já jsem spíš rád, když se mi povede jedna sezona ve zdraví. Asi něco dělám špatně,“ kroutí hlavou.

K herní spokojenosti v Rosicích má zatím daleko. Z osmi jarních zápasů vyšel se spoluhráči vítězně jen jednou. „Chybí výsledky, nejsem spokojený. Ani mně to moc nestřílí,“ říká Pacanda, který se trefil zatím jen dvakrát. „Je to určitě míň, než jsem čekal. Ale není to nic jednoduchého, jak si někdo myslí. Jít do nižší soutěže a hned se stát nejlepším střelcem, to není jen tak,“ konstatuje.

Podle něj ho stále ještě limitují následky zranění z prvního podzimního kola. „Šest měsíců jsem byl mimo. Po tak dlouhé době se nedá hned dostat do formy, jakou jsem měl předtím,“ myslí si.

Díky spoluhráči a kapitánovi týmu Petru Malatovi si ho navíc soupeři i méně všímají. „Je nejlepší střelec soutěže a vynikající fotbalista, takže si všichni hlídají především jeho. Na mě se tím pádem až tak moc nezaměřují,“ směje se. Pacanda je v Rosicích jen na hostování do konce sezony, kdy mu skončí smlouva s 1. FC Brno.

Co bude dál? To zatím fotbalista neřeší. „Budu volný hráč, ale konkrétní plány zatím nemám. Uvidí se, co bude,“ povídá.

Výkony mateřského klubu poctivě sleduje, ale jako divák se na Srbskou nedostane. „Nevychází mi to, protože tou dobou většinou hrajeme zápasy. Na jejich utkání koukám jen v televizi, pokud mi to vyjde,“ naznačuje.

Čemu se věnuje kromě fotbalu, ale neprozradil. „Nic konkrétního. Nerozebíral bych to,“ uhýbá v odpovědi Pacanda, který má podle informací Rovnosti stále problémy se životosprávou.

A jak se mu dařilo v sobotním zápase proti Šardicím? Při porážce 0:2 ohrozil branku soupeře jen jednou z přímého kopu. Jinak se kdysi jeden z nejtalentova­nějších brněnských fotbalistů trápil na hrotu rosického útoku.