VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Švancara: Beru za svou povinnost přinést kvalitu

Brno /ROZHOVOR/ - Na tento okamžik čekal téměř čtyři měsíce. Brněnský fotbalový útočník Petr Švancara nastoupil v sobotu v zimní Tipsport lize proti Ostravě poprvé od konce září, kdy si ze střetu s Pavlem Dreksou odnesl zlomené kůstky v bederní oblasti páteře.

29.1.2013
SDÍLEJ:

Petr Švancara.Foto: DENÍK/Attila Racek

Prohře 1:3 s Baníkem nezabránil, ale za poločas stihl branku, když proměnil penaltu. „Konečně návrat na hřiště se zbrojováckým dresem na sobě, z čehož jsem byl nadšený, chuť jsem měl velkou," radoval se pětatřicetiletý brněnský kapitán.

První utkání po čtyřech měsících jste si očividně užil.

To ano, ale ještě to není ono, jsem pomalý. Zasekávačka musí být rychlejší, jinak nebudu mít výhodu. Spíš mě mrzí, že zápas skončil 1:3, výsledek mohl být naopak. Nějaké šance jsme měli, ale nemůžeme dostat takhle tři branky. V obou poločasech jsme Baníku nabídli šance, a to musíme zlepšit. Byl to trochu průchoďák, což si všechno v Turecku vyříkáme.

Vzpružila vás branka hned v prvním zápase po zranění?

To je logické, pro každého útočníka je gól po pauze dobrý, ale víc mě mrzí, že jsem nepřidal druhý, jednu situaci jsem mohl řešit lépe. S přibývajícími zápasy kvalita přijde, tomu věřím. Vím, co potřebuju, a musím být hlavně zdravý. Myslím, že mě všichni znají. Jde o to, abych trochu zrychlil a budu těžit z kvality přihrávek, které dostanu od kluků. Chce to, abych vše vyřešil co nejlépe.

Traduje se, že postižený hráč nemá penaltu kopat, přesto jste na ni i po zranění šel…

Toto nepsané pravidlo určitě existuje, ale ne ve Zbrojovce. Když jsem na hřišti já, kopu penaltu, ať se děje, co se děje. (úsměv) Ve druhé lize jsem kvůli bolavému kotníku střídal asi v šedesáté minutě a ve čtyřicáté jsem kopal penaltu po faulu na mě, kdy už jsem měl napuchlý kotník a blbě se mi chodilo. Důležité je, aby se hráč na penaltu zkoncentroval. To je celé.

Na hřišti jste se někdy na spoluhráče vztekal. Co vás štvalo?

Hraju impulzivně a mrzí mě, když ztrácíme laxně balon, zvlášť u druhého gólu. Dostaneme branku na 1:2, bohužel hned na 1:3 a je po zápase. Jestli to někoho nemrzí, já jsem hodně naštvaný. Zbytečné ztráty nás v boji o záchranu můžou mrzet. Vím, co nás čeká, hraju o udržení takřka celý život. Jasně, každý ztratí balon, ale mrzelo mě, že se na to pak někteří hráči vykašlali a už tolik nebojovali. To je hrozné. Když se hraje o místo, nechápu, že se takové věci stanou. Ale to si s hráči vyříkám v kabině, nechci nic řešit mediálně.

V jakém stavu jsou vaše záda?

Jsem rád, že jsem utkání přežil ve zdraví a záda drží dobře, ale hrál jsem trochu alibisticky. Do některých soubojů a šprajců jsem vůbec nechodil. Přiznám se, že jsem tím mančaft nepodržel, což není dobře, ale byl to ode mě opravdu záměr. Bál jsem se, aby se mi nestalo něco jiného. Hrál jsem spíš čisté balony a efektivně dopředu. Podvědomě jsem záda šetřil.

To už na soustředění v Turecku nepůjde…

To ne. Šlo o první seznamovací poločas a jsem rád, že mě nakopl pozitivně v tom smyslu, že jsme si vytvořili šance. Věřím, že když si je mančaft vytváří, prostě to přijde a branky budou padat. Horší by bylo, kdybychom prohráli 1:3 a měli jen penaltu. To by mě štvalo víc. Teď je pro mě důležitý můj zdravotní stav a pomoc týmu. Mančaft na mě aspoň ze začátku bude hodně spoléhat. Myslím, že jsem byl prospěšný tak z padesáti procent.

Záda už vás neomezují?

Záda jsou dobrá. Přiznám se, že kůstka ještě úplně nesrostla, ale doktor mi řekl, že už nás nemůže ohrozit, proto jsem do utkání šel. Nebolí mě nic, cítím se dobře, akorát vnímám, že ještě potřebuju nabrat kondici, kterou zlepšuju právě zápasy. I když se může někomu zdát, že tolik neběhám, duely se dostávám do své pohody. V utkáních získávám sílu, mám na to ještě čtyři přáteláky. Chuť a kvalitu přivést musím, to je povinnost. Kondici ještě potrénuju.

Doktoři vám start rozmlouvali?

Jednoznačně jej posvětili, není žádný problém. Doktor se naopak bál, aby se mi nenapnulo spíš něco jiného. Tělo je zaplaťpánbůh zhubnuté, nachystané, zpevněné. Musím zaklepat, že zatím drží. Záda jsou výborná. (klepe na zuby) Děkuji všem, kteří se o mě celou dobu starali. Hlavně klukům v šatně, kteří mě povzbuzovali a i díky nim jsem se zase vrátil na hřiště.

Co říkáte na pouze drobnou obměnu týmu před jarním startem první ligy?

Jsem nadšený z každého nového fotbalisty, ale musí být lepší a platnější než ti, kteří odcházeli. Stejně je pro mě důležité, aby byl charakterově dobrý do kabiny. Každý nový hráč znamená konkurenci, což mám rád. Musí však z ní těžit Zbrojovka. Není důležité, jestli hraje Švancara nebo kdokoli jiný, projevujeme se jako celek. Všichni si musejí uvědomit, že si místo v Brně mají zasloužit. Ne jen podepsat smlouvu a myslet si, že se nic neděje. To prostě nestrpím a snažím se, aby si to uvědomovali.

Autor: Jaroslav Kára

29.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Nanejvýš dva posty. Kouč Habanec má o zbytku sestavy jasno

Brněnské podzemí. Ilustrační foto.

Nové trasy v podzemí mají zpoždění

Brněnská trať je rychlá a zábavná, řekl český šampion Kulhavý

Brno /FOTOGALERIE/ – Absolutní špička se představila o víkendu na brněnské trati nad Anthroposem. Na závěrečný podnik Českého poháru a zároveň Mistrovství České republiky dorazili i olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý a Kateřina Nash, kteří vyhráli obě kategorie elite. „Areál v Brně se mi líbí, je to tady super,“ pochvaloval si Kulhavý, který obhájil domácí titul.

V autoškole neuspěje každý druhý. Na vině je i stres

Brno /ANKETA/ - Neuspěl. S tímto verdiktem odchází napoprvé od závěrečné zkoušky v autoškole víc než polovina Brňanů. Podle instruktorů je to kvůli stresu a neznalosti předpisů.

Memoriál Marka Těšíka v beachvolejbalu vyhráli nováčkové Starý a Hojgr

Brno /FOTOGALERIE/ – Sedmnáct dvojic zasáhlo do čtvrtého ročníku Memoriálu Marka Těšíka v beachvolejbalu. Na brněnských kurtech Sport Centra Srbská se nejvíc dařilo nováčkům turnaje Bořivoji Hojgrovi s Petrem Starým, kteří ve finále porazili 2:1 na sety Jakuba Šeráka s Tomášem Kubáskem.

Horu pojmenovali po Brně. Před šedesáti lety

Brno /FOTOGALERIE/ - Byla to trochu partyzánská akce. Když v roce 1957 vyjel do tehdejšího Sovětského svazu zájezd cestovní kanceláře, mezi účastníky bylo i devatenáct horolezců z Brna. Ti se po tajné domluvě s průvodci od zájezdu na dvanáct dní oddělili, aby s ruskými horolezci mohli lézt po Kavkaze. Zdolali několik štítů. V pondělí uplynulo šedesát let od chvíle, kdy vystoupili na do té doby bezejmenný vrchol. Pojmenovali jej Pik Brno. „Na vrchol jsme dosáhli v deset hodin dopoledne,“ říká člen výpravy Arnošt Mader (uprostřed).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení