Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jste nervózní, co vám doktoři řeknou?

Bohužel už jsem si na to za kariéru zvykl. Pokud se něco stane, nezbývá nic jiného než čekat na výsledek, který nebývá hned. Je to nepříjemné, ale nějaká urychlovací metoda bohužel ještě neexistuje. Člověk musí čekat, i když někdy delší dobu.

Bolí vás lýtko při pohybu?

Dá se říct, že teď mě neomezuje vůbec, jde spíš o vyšetření, abych nezačal s dřív, než se má. Na kontrolu jdu i z toho důvodu, aby nedošlo k předčasnému zatížení a potom třeba k znovuobnovení problému. Můžu mít lepší subjektivní pocit, ale nevím, co se uvnitř děje, pokud se na to někdo nepodívá. Právě proto se obnovují úrazy, nebo se stane vedlejší problém. Tomu chci předejít.

Takže nechcete návrat uspěchat?

Nechci. Nejhorší zranění jsem měl přetržený křížový vaz, kdy člověk ví, že musí být šest měsíců v klidu, někdy to trvá déle. Nějak jsem to vydržel, následuje hodně dřiny, tréninku a vůbec to ani po šesti měsících neznamená, že se dostanete na zápasový level. Teď jde hodně o trpělivost a čekání, než o nějakou dřinu.

Kvůli zranění vypadl i druhý defenzivní záložník Matúš Lacko. Zvládnou spoluhráči duel se Slavií i bez vás?

Beze mě hráli minulou sezonu i předchozí, na těch jsem se ani nepodílel. (úsměv) Klukům věřím, vypadali dobře, i když se teď prohrálo se Stuttgartem. Tam nastal problém úplně v něčem jiném, soupeř nás nepřestřílel, ani nepřehrával. Sice víc držel míč, ale výkon nebyl špatný. Za stavu 2:0 se hra trochu víc otevře. Myslím, že to bude dobré, pokud přijde plný stadion a lidi kluky podpoří, pak se hraje v zápasech úplně jinak. Přáteláky bývají o jiné motivaci než mistráky, záleží i proti jakému soupeři hrajete. Věřím, že to bude sto a jedna, že se ukážeme proti Slavii v dobrém světle.

Na soustředění v Rakousku jste většinu času trávil s dalším marodem Pavlem Zavadilem. Rozuměli jste si?

Dělali jsme s Pavlem, co jsme mohli, jezdili jsme hodně na kole, pár kilometrů jsme najezdili a za ten týden jsme se poznali ještě víc. Samozřejmě jsme spolu hráli třeba v jedenadvacítce, ale to už je taky pár roků, dlouho jsme se neviděli. Myslím, že jsme na stejné vlně, co se týče humoru či fotbalových názorů, i když nejsme žádní experti, budeme si rozumět. Teď doufám, že se oba dáme co nejdřív do kupy, i když u Pavla návrat samozřejmě asi potrvá déle, pokračuje však u něho dobře.

Jak vás přijali spoluhráči v kabině?

Nemám potíž se začlenit, jsem taky poněkolikáté jinde. Myslím, že ani kluci se mnou problém neměli, vždycky jsem dobře zapadl, dokážu se všude přizpůsobit, ale musíte se na mě zeptat jich. (úsměv)

Vykali vám někteří mladší spoluhráči?

Jenom možná jednou mě někdo z juniorky či mladších pozdravil dobrý den. Tak jsem mu řekl, že to ne, že ještě nejsem tak starý. Na druhou stranu i když se tomu zasmějeme, je pěkné, když člověk vidí od toho kluka respekt. Nikdy bych netrval na tom, aby mi někdo ze spoluhráčů vykal, ale možná to je dobře. Hned jsem ho však poopravil, abychom nebyli na nějaké špatné vlně. (úsměv)