Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na podzim se rozjel, v devíti zápasech v první fotbalové lize stihl pět branek, jenže pak si zlomil kůstky v bederní oblasti zad a od konce září nehrál. Proto kapitán brněnské Zbrojovky Petr Švancara vyhlíží jarní část sezony, v níž se opět vrátí na trávník. „Věřím, že uděláme rok 2013 ještě lepší. Že přesvědčíme lidi, aby na fotbal chodili aspoň v takovém počtu jako na Kometu," doufá pětatřicetiletý útočník.

Dostal jste letos nějaký překvapivý vánoční dárek?

Ponožky přišly od maminky, to bylo v pohodě. Jinak jsem jako zajímavost dostal dvě knížky. Přiznám se, že jsem totální nečtenář, čtu jenom noviny, knížky vůbec. Dostal jsem Tomáše Řepku a Pavla Horvátha, takže v novém roce začnu trochu číst, protože oba dva považuju za velké kapacity. Sám jsem zvědavý, co mě v těch knížkách čeká.

Kterou začnete?

Vypadá to, že určitě u Řepkovým Rebelem a pak přejdu do větší pohodovky, což očekávám u Horviho. I když Řepku jako za tak velkého Rebela nepovažuju, vždycky jsem měl raději hráče, co trochu v uvozovkách zlobí.

Čeká vás po Vánocích vážení a přísný výraz trenéra Čuhela?

Myslím, že Peťa Čuhel to moc neřeší, i když jako hlavní trenér nás za kila drbe. V každé kabině jsou jen dva tři typy, které mají k přibírání sklony. U nás jsem to já, Pavel Mezlík, možná Lojza Hyčka. Zbytek má spalování, že můžou sníst, co chtějí a nepřiberou. Odborník na váhu, jemuž neunikne ani deko, je Pepa Hron. Nezbývá nic jiného, než se na to zase nachystat a třeba den dva před vážením už jíst nějaké lehčí věci.

Jaké lahůdky jste si na Vánoce neodpustil?

U mě jsou největší hřích rauty, kde je toho tolik a já si prostě nedám jenom jedno jídlo. Jdu a oddělávám si od každého něco. Byl jsem předávat ceny v Městském divadle v Brně. Fantastický zážitek. A tam měli obrovský raut s haluškami a chlebíčky, což je pro mě největší smrt. Samozřejmě si do toho dám pivo, nejsem ten, co pije neperlivou vodu, zvlášť když je dovolená. Jinak si samozřejmě na Vánoce dávám smažené věci jako řízky, kapry a rybí polévku. To je pro mě úplně sen, na ni se těším celý rok.

Musel jste se přes svátky hodně hlídat?

Jsem zastánce toho, že dovolená je od slova dovolit si, takže si dovoluju dost. Sklony k váze sice opravdu mám, ale jsem takový, že když si mám vybrat mezi kuřecím steakem a svíčkovou, na Vánoce si prostě dám svíčkovou. A neřeším to. Nejsem úplně vyžranej.

Bojujete v jídle sám se sebou?

V pětatřiceti už vím, kde mám mantinel, co si můžu dovolit. Je mi jasné, že fanoušci chtějí, abych byl ve formě. Čeká se ode mě, že zase budu lídr ofenzivy a já to přijímám. Těším se na svou roli. Kilo dvě navrch bude, ale jak začneme trénovat, je to bez problémů dole do čtrnácti dnů. Bohužel mě mrzí, že mě záda při tréninku bolí, takže se trošku obávám přátelských utkání.

Vynecháte je?

Těšil jsem se, že si zahraju Tipsport ligu, nejspíš ji však ještě odložím a začnu se zápasy až v půlce nebo ke konci ledna. Přiznávám, že se trochu bojím. Ještě budeme zkoušet jeden závěrečný ultrazvuk nebo rentgen v lednu a uvidíme, kam nás posune, jestli nemůže k něčemu ještě dojít. Chci od doktorů slyšet: Běž do všeho na sto procent a co bolí, jsou jen lenošné vazy a svaly, které jsi nezapojoval.

Myslíte, že je ohrožený i start jara?

Kdybych měl hrát za čtrnáct dní mistrák, nevím, jestli do toho půjdu. Tím, že máme ještě dva měsíce přípravu, dá se všechno zpevnit a hodně natrénovat. Čas je. Spíš se obávám, že záda nebudu cítit při kontaktu s balonem nebo vzduchem, ale jak dojde na nějaký souboj nebo pád, může se zranění obnovit. To znamená další nepříjemnost na dva tři měsíce. Momentálně pro mě start Tipsport ligy vypadá špatně. Budu i trochu alibista a budu se šetřit.

Hodně se poslední dobou mluví o vašem vztahu s dcerou trenéra Monikou Čuhelovou. Slýcháte, že máte výhodu?

Samozřejmě mi to lidé předhazují tak i tak. Chci to uvést na pravou míru, protože jsme se znali už delší dobu. Není to tak, že nás trenér začal vést a já jsem si na chytrácko našel jeho dceru. Samozřejmě to považuju za obrovskou výhodu, protože doufám, že už mě trenér letos nebude střídat. Minulou sezonu mě ještě párkrát stáhl. Letos jsme si promluvili a řekl jsem mu, že se s ní jinak rozejdu. (smích) Teď vážně. Výhoda to určitě není, protože Monika je povahově trošku po něm. Kdo si všiml, jak se trenér na lavičce občas projevuje, tak se občas chová i jeho dcera doma.

Jak to doma vypadá?

Když dělám něco špatně, dostanu sekec mazec. Za drobnou výhodu považuju, že se s trenérem vídám častěji, protože Monča dělá v Praze v médiích, ještě tam chodí na vysokou školu, a když přijede, chodíme i s taťkou na společné večeře. Zatím jsem spokojený a baví mě to. Nevím, jak Monču, protože se mnou to taky není lehké, zvlášť když jsem rozvedený a mám dvě děti. Je to složitější, ale funguje nám to.

Co vám říká trenér?

Vůbec to neřeší, o našem vztahu se dozvěděl až po dvou nebo třech měsících, kdy jsem za ním došel a jakoby v meziřečí jsem mu to řekl. I kdyby to dopadlo tak, že spolu zůstaneme na doživotí, nebo se prostě rozejdeme, podle mě to nijak neovlivní ani fotbal ve Zbrojovce, ani kamarádství, které s trenérem mám. Ani nechci, abych třeba hrával protekčně, že chodím s jeho dcerou. To je úplný nesmysl. Trenér takový není a já taky ne.

Dostáváte dvojitý dril na tréninku i doma?

Říkám, že chodím na dva tréninky, i když máme jeden. Ráno mě trénuje kouč a odpoledne dcera. Mě na našem vztahu baví, že máme hrozně moc společných zájmů. Monča se ráda dívá na fotbal, strašně nám fandí. Byla jednou z mála, která oplakala, že Zbrojovka spadla do druhé ligy. O to víc je šťastná, že teď trénuje Zbrojovku taťka, já tam hraju a strašně to prožívá. Kolikrát se ani na fotbal v televizi dívat nechci a Monča naopak, má ho prostě ráda.

Takže se doma bavíte o fotbale?

Fotbal rozebíráme, její názor je opravdu hodně dobrý, protože mu rozumí. Je vidět, že vyrůstala ve fotbalovém prostředí a o fotbal se hodně zajímá. V tom je výhoda, protože v manželství jsme se o fotbale vůbec nebavili.

Prožil jste po rozvodu náročné svátky?

Právě že ne, zaplaťpánbůh je manželka úplně v pohodě. Zažili jsme bezstarostný rozvod, což znamená, že jsme se spolu jasně domluvili, kolik dostane peněz. Na papír jsme kvůli soudu museli dát děti, ale máme tak fantastický vztah a mám děcka skoro denně. Jsme kamarádi a těží z toho hlavně děcka. Rozešli jsme se jako dva normální lidi. Manželka mi nedělá žádné naschvály, ani já jí.

Jak jste oslavil konec roku?

Jeli jsme s partou asi čtyřiceti lidí do malého penzionu do Špindlerova Mlýna. Rád absolvuju takové oslavy, zvlášť když je co slavit. Jsem strašně šťastný, že se Zbrojovka někam posunula a že jsem si vyřešil i osobní život. Rád jsem rok spláchnul a už se chystám na novu sezonu. Dokonce se do přípravy těším, i když je nepříjemná.

To myslíte vážně?

Těším se na kluky, jak si s nimi zase dám výzvu a budu je prohánět, i když jsem od některých patnáct let. Samozřejmě ne v lese, ale na hřišti s balonem.

Zbrojovka oslaví stoleté výročí. Máte novoroční přání pro klub?

Přeju všem brněnským sportům, aby udržely laťku, kde jí mají. Strašně si přeji, aby mělo Brno zastoupení v prvních ligách nejenom ve fotbale a hokeji, ale i v ostatních sportech. Chci, abychom předváděli takový fotbal, že na stadion dostaneme co nejvíc lidí a oslavíme sto let s jakýmkoliv soupeřem krásně. Osobně si přeji Slovan Bratislava, s jehož fanoušky má Zbrojovka velkou družbu. Chci zaplněný stadion. Všem fanouškům hlavně děkuji za podporu v roce 2012, že vydrželi i ve druhé lize.

Co si v novém roce přejete vy?

Abych při oslavách na hřišti stál v roli kapitána, což pro mě bude velká čest. Jinak jsem měl osobní cíl každý rok stejný, a to dát gól hlavou. Ten jsem si splnil, takže jsem se rozhodl vstřelit ještě jeden. Chci si udržet místo v sestavě i v kabině a výkonnost, kterou už myslím delší dobu mám. Chci být zase platný pro mančaft a základ je zdraví.