VYBERTE SI REGION

Trousil: Můžeme poděkovat Večeřovi, že nás vyhodil

Brno /ROZHOVOR/ – Bývalý brněnský kapitán a nynější fotbalový obránce prvoligového Slovácka Jan Trousil si pochvaluje přestup do Uherského Hradiště, kam zamířil ze slovenské Dubnice.

10.1.2012 1
SDÍLEJ:

Fotbalista Jan Trousil.Foto: DENÍK/Ondřej Surý

O Brně stále mluví se zanícením, i když se před rokem pakoval jako nepotřebný. Ve fotbalové Zbrojovce strávil šest a půl sezony, stal se pilířem defenzivy a většinu času týmu velel jako kapitán. Loňskou zimu se jej před záchranářským půlrokem brněnský klub zbavil a po něm spadl do druhé ligy.

Pětatřicetiletý stoper Jan Trousil se po půlroční anabázi ve slovenské Dubnici vrátil do Slovácka, kde se z něj na podzim stal jeden z nejlépe hodnocených fotbalistů nejvyšší soutěže.

V úvodním kole zimní Tipsport ligy se brankou do sítě Zbrojovky podílel na remíze 1:1. „Zápas neberu, že jsem hrál proti Brnu. Jestli jsem dal gól, nebo ne, je v této fázi úplně jedno. Hlavně se musíme připravit na ligu a branku považuji jen za takové plus. Měl jsem se trefit hlavou ještě předtím. Když se ke mně míč odrazil, jen jsem to už propálil do sítě,“ povídá lakonicky Trousil.

Branka proti Zbrojovce pro vás nic neznamená?
Potěší, ale jde o začátek, ani jsem hrát neměl. Trenér říkal, že s Došanem a Kordičem (Libor Došek a Michal Kordula pozn. red.) dostaneme volno, jenže někteří kluci přišli, že nejsou fit po běžkách. Takže kouč rozhodl, že budu hrát. Na hřišti to vypadalo, že nastoupily ročníky devadesát i výš a já jako jejich táta. Šel jsem do zápasu s tím, abych se nezranit a musel ho nějak přežít, protože týden v Novém Městě na Moravě byl náročný.

Takže výkon nemá cenu hodnotit?
Teď se vůbec nedá mluvit o tom, jestli nějaká forma je. Trenér sám před zápasem řekl, že ho samozřejmě zajímá výsledek, protože každý z nás chce vyhrát, ale odpustí nějaké věci, které se týkají nedostatku kondice. V Novém Městě jsme opravdu dostali zabrat, ale to asi každý mančaft tento týden. Týden jsme neviděli balon. Všechno musíme směřovat k tomu, že v Turecku už budeme hrát dobrý běhavý fotbal a vyústí to k prvnímu duelu na Letné.

Ve Slovácku je už dané, že na hřišti býváte jako jeden z mála zkušených.
Myslím, že jsme na to s Došanem, Kordičem a Mirkem Filipkem čtyři, jsme dobře poskládaní věkově. V týmu jsou staří hráči, k tomu mladí a střední generace, v tomhle vše na Slovácku funguje perfektně. Je to patrné i na kabině, která šlape. Mladí neremcají, dělají, co jim trenér řekne, nemají sebemenší výhrady. Když by něco bylo, zasáhneme, přesto se vše drží v naprosté pohodě.

Cítíte respekt od mladších hráčů?
Respekt u nich je podle mě přirozený, ale musíme dělat vše proto, aby ho měli i nadále. Jestliže já nebo Došan budeme hrát hrozně, kluci k nám respekt ztratí. Když budu radit a neudělám to sám, potom pro ně rada nebude taková, jakou si mají vzít a za chvíli mě mohou s prominutím poslat někam. Snažím se na hřišti udělat všechno pro to, aby viděli, že pro tým znamenám přínos. Tak to kluci cítí a proto vše funguje, za což jsem rád. Nevyžaduju, abych po nich řval a chtěl si autoritu vykřičet. Beru to, jak to je. Kluci mě s Došanem přijali do kabiny perfektně a jsme za to rádi. Jednou či dvakrát jim sice můžeme poradit a říct svoje, ale potřetí za nikým dolézat nebudu a vysvětlovat mu něco pořád dokola. Od toho už je tam trenér a záleží jenom na nich.

Zdá se, že půlroční pauza od české nejvyšší soutěže, kterou jste strávil ve slovenské lize, se u vás projevila pozitivně. Čím to je?
Když jsme s Tomášem Poláchem byli v Dubnici, odpočinul jsem si hlavně psychicky od toho, co bylo v Brně. Jestliže někdo dojíždí nebo je pouze na hostování, nebere to tak. Jenže já jsem v Brně už sedm let žil, narodili se mi tady všechny tři děti a když se takovým způsobem mužstvu nedaří, lidi vás zastavují. Ptají se pořád, co se děje, protože jste tady známý. Když máte stále dokola odpovídat, proč to nejde, když příčiny fanouškům stejně nevysvětlíte? My jsme sice důvody znali, jenže o některých mluvit nemůžete. Bylo to těžké a můžeme s Polonem poděkovat Večeřovi (bývalý trenér Zbrojovky – pozn. red.), že nás vyhodil a že jsme se z toho dostali.

V Dubnici jste se opět nakopli?
Pro mě byla Dubnica balzám, protože jsme tam moc gólů nedostávali, odpočinuli jsme si a nabídka od Slovácka přišla prakticky už někdy v dubnu. Seděli s námi oběma a byl jsem už tehdy rozhodnutý, že tam chci jít. U mě jde přesně o opak, protože tam jen dojedu, udělám si svou práci a klid mám v Brně. V Hradišti mě nikdo nezastavuje, nevyptává se na fotbal. Já si po práci dojedu domů, kde mám tři děti a manželku, s nimiž si pak čas užívám, odpočinu si a to se na mých výkonech patrně projevuje.

Když se vás Brno zbavilo jako nepotřebného, berete jako zadostiučinění, jak se vám v lize nyní daří?
Neberu. Nikomu jsem nic dokazovat nemusel. Věřil jsem, že fotbal prostě hrát umím a že mě některý klub angažuje. Nepotřeboval jsem pánům, kteří můj odchod rozhodli, ukazovat, zda na ligu mám, nebo ne. Že nás vyhodili, byla jejich věc, já jsem si to v hlavě žádným způsobem nepřehrával. Mluvili jsme o situaci pouze s Polonem. Bral jsem to tak, že mě někam berou, protože něco umím a ne že si mě nejprve vyzkouší. Hraju pořád svůj fotbal. Možná, když už jsem byl v Brně sedm let chyběl novým klukům přirozený respekt.

Kvůli čemu?
Pořád jsme prohrávali, na hřišti už jsme nebyli tolik dominantní a každý už si tam dělal, co chtěl. Pro mě Dubnica prakticky znamenala vysvobození a znovu říkám, že nemám, komu co dokazovat. Někdo mě chtěl angažovat kvůli tomu, co umím a dokud to půjde, chci na hřišti předvádět to nejlepší a být platný pro mančaft.

Po zlomenině zánártní kůstky jste však v Brně zaostával za svými obvyklými výkony. Najednou jste jeden z nejlépe hodnocených stoperů ligy, co se tedy změnilo?
Nemyslím si, že šlo až tolik o zranění. Když jsem po něm naskočil, zápasy byly dobré, jenže v Brně se udály některé věci. Z mančaftu pořád odcházeli lepší hráči a ti, co sem přicházeli, podle mě nemohli plnit roli dominantních fotbalistů. Úkoly se dávali hráčům, jež přišli z juniorky nebo odněkud z třetích lig. Ač mohlo jít o dobré fotbalisty, nemohli takovou situaci unést. A že se za půl roku vystřídalo pětatřicet hráčů? To bylo unikum. Jestliže se za šestnáct zápasů nenajde ideální složení obrany a vystřídá se tam deset hráčů, už o něčem svědčilo.

Přesto jste na hřišti nepůsobil tak dominantním dojmem…
Bylo to samozřejmě způsobené tím, že jsem ze hry na rok vypadl a neměl jsem natrénováno. Potom jsem na hřiště naskočil, přišla taková falešná forma na tři čtyři zápasy, jenže pak jsem cítil, že fyzička chybí. A jakmile mančaft nešlape a nepodrží vás, zapadnete do toho sám a už s tím nemůžete nic dělat. Pak se krize prohlubuje, protože pořád přemýšlíte o tom, co udělat lépe. Když už i protihráči vidí, že se týmu nedaří, troufnou si víc a všechno je dvojnásobně znát. Chtěl jsem hlavně pořádnou přípravu jak zimní, tak letní. To se mi podařilo a od toho se vše odrazilo. Nyní hraju, co jsem předváděl v Brně od začátku.

Ve Slovácku jste podle vašich slov spokojený, co říkáte na postavení týmu v lize?
Jsem určitě spokojený a osmé místo se ztrátou třech čtyřech bodů na čtvrtou pozici je hezké. Na druhou stranu jsme bodů mohli mít ještě o něco víc. Asi jde o odpovídající umístění Slovácka. Byl bych rád, kdybychom se na jaře ještě tak o dvě příčky zlepšili, což by pro celý region i klub přineslo hodně dobrou zprávu, protože po úspěchu prahnou. Samozřejmě bych chtěl být první, ale když vezmu naše možnosti a podmínky, páté šesté místo bych považoval za výborné.

V Uherském Hradišti jste do nejvyšší soutěže poprvé naskočil. Dovedete si představit, že tam prvoligovou kariéru také uzavřete?
Už jsem od začátku říkal, že jde asi o takové ukončení kruhu. Smlouvu mám do sedmatřiceti a uvidíme, jak mi bude sloužit zdraví. Pořád si věřím. Jestliže budou mladší kluci lepší, místo jim uvolním. Ale dokud budu cítit, že na nejvyšší soutěž mám a budu držet zdravotně, žádného mladého na hřiště nepustím. Protože jsem s ligou začal až později v sedmadvaceti, chci hrát co nejdéle to půjde. Jestli Slovácko projeví zájem po konci kontraktu o jeho prodloužení, budu rád a zase si fotbalový důchod o rok prodloužím. Nehledě na to že můj druhý kluk teď začne chodit do školy. Nemám proč se z Brna stěhovat a dojíždění mi vyhovuje.

Jak se cítíte, když sledujete dění kolem fotbalové Zbrojovky?
Jsem pořád v kontaktu s klukama, se Švancim, Došanem, Burym (Petr Švancara, Tomáš Došek a Tomáš Bureš – pozn. red.) si voláme pořád. Mám informace jen ve stylu jedna paní povídala, jeden řekne něco a druhý něco jiného. Pořád věřím, že Zbrojovka nepadne, nějaký majitel ji koupí a klub se odrazí k lepším časům. Akorát je podle mého velká škoda, když Brno nevyužilo toho, že podle mě nemůže jít nahoru Ústí ani Bohemka. Stačilo mít o pět šest bodů víc a mohlo se teď poprat o postup. Když se nepodaří první rok, je to vždycky těžší, protože zase spadne někdo, kdo se chce vrátit.

Může Zbrojovka na postup pomýšlet příští sezonu?
Možná se může stát zázrak a povede se to ještě letos, ale spíš sezonu jen nějak dohrají. Musí připravit mančaft na příští rok. Dokud budu bydlet v Brně, budu se o dění v klubu zajímat intenzivně. Až se přestěhuju do Prahy, budu nadále ve spojení s klukama ve Zbrojovce a vždycky jí budu držet palce. Věřím, že zájem skupiny podnikatelů, o které mluvil majitel Pros, je pravda a ne nějaká fáma.

Autor: Jaroslav Kára

10.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Kempného přerod. V kádru Jestřábů vévodí statistice hitů

Chicago, Brno – Kariéru v NHL si staví trpělivě od základů. Hokejový obránce Michal Kempný při angažmá v brněnské Kometě či ruském Avangardu Omsk platil za ofenzivního beka. V dresu Chicaga Blackhawks za 22 zápasů získal dvě asistence a snaží se především odvést bezchybně práci směrem dozadu. „Kdyby se hnal za body, nebude to úplně ono. Má jinou úlohu než v Evropě. Soustředí se na obrannou černou práci. V současné chvíli je to správná cesta," pozoruje Štěpán Sokol, komentátor NHL na televizní stanici Nova Sport.

Souboj dopravců začíná. V neděli poprvé vyrazí z Brna do Prahy vlaky RegioJetu

Jižní Morava – Až bude Brňanka Alena Nepilová příště plánovat cestu do Prahy, bude se muset rozhodovat, s kým vůbec pojede. „Jezdím obvykle dvakrát měsíčně. Protože nemám ráda autobusy, byly pro mě vlaky Českých drah jasná volba. Teď ještě nevím, s kým budu jezdit. Určitě vyzkouším i nováčka," zauvažovala Nepilová. Už v neděli na trať mezi Prahou a Brnem totiž kromě Českých drah vyjede také soukromý dopravce RegioJet. Provozovat bude tři páry vlaků. Dva na trase mezi Prahou, Brnem a Bratislavou, jeden místo hlavního města Slovenska obslouží Hodonín a Staré Město na Uherskohradišťsku. Jeden pár přidají i České dráhy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies