Brusel, Wolfsburg, Praha, Pula. Cestovatelský seznam českého fotbalového reprezentanta a brněnského odchovance Jana Poláka za posledních deset hektických dní. Po třech letech opustil belgický Anderlecht a půl hodiny před koncem přestupního termínu přestoupil do německého Wolfsburgu. Po úvodní porážce v dresu vlků s Hannoverem, po níž hned skončil kouč Steve McClaren, zamířil do Česka na sraz národního týmu.
V přátelském utkání v Pule si pak prožil trpkých devadesát minut při prohře 2:4 s domácím Chorvatskem. „Chtěl jsem se odreagovat po zápase s Hannoverem, což se nepovedlo,“ povzdechl si devětadvacetiletý defenzivní záložník.
Takže byste už kvůli posledním náročným dnům na reprezentační sraz raději nejel?
Nebyl to stres, přestup přinesl příjemné záležitosti a pozvání jsem přijal rád. Aspoň jsem se v Praze viděl s rodinou, protože po zápase s Chorvatskem musím rychle do Německa. Už v sobotu zase hrajeme. Taky jsem pokecal s kamarády, které jsem dlouho neviděl.
Váš přestup z Anderlechtu do Wolfsburgu se zrodil za dva dny. To vás nestresovalo?
Bylo to opravdu na poslední chvíli, minulé pondělí jsem narychlo absolvoval zdravotní testy, na stadionu jsem podepsal smlouvu, šli jsme na společnou večeři s vedením klubu, manažery a od úterý už jsem s týmem normálně trénoval. Měl jsem naštěstí trochu volna k nahlášení na radnici, vyřízení banky, telefonu, baráku. Něco jsem stihl.
Jak se upekla přestupová akce „kulový blesk“?
V neděli mi k obědu volal agent Paska, zda chci do Německa, že dostal nabídku. Bavili jsme se o podmínkách, o délce kontraktu, ale také jsem zjišťoval stanovisko Anderlechtu. Měl jsem ve smlouvě klauzuli, v jakém případě mě uvolní. Kluby se dohodly a všechno mělo rychlý spád.
O vašem odchodu z Belgie se mluvilo delší dobu, ale teď už se váš přesun skoro nečekal…
Nějaké nabídky jsem dostával, i když už jsem spíš počítal, že v Anderlechtu zůstanu. Transfer jsme dořešili až poslední den přestupního období, čemuž jsem skoro nevěřil. Opět se mi potvrdilo, že ve fotbale je vše možné. (úsměv)
V Anderlechtu jste strávil tři roky. Odešel jste hlavně kvůli změně?
Chtěl jsem jít už před sezonou, pak jsem se zranil a dostal se do nepříjemné situace. Když se někdo zraní, všichni na něj zapomenou, takže jsem si opět vykopával místo na hřišti, abych na sebe upozornil. Vyšlo to a přestup mě těší.
V létě jste v Belgii odmítl prodloužit smlouvu, skloňoval se odchod do Galatasaraye Istanbul, ze kterého sešlo. Přestoupit do Německa vám Brusel bránil?
Vznikly neshody kvůli prodloužení kontraktu, proto jsme se dohodli na klauzuli, za jakých podmínek mě klub uvolní. Souhlasil jsem s ní a hned potom mě Anderlecht nechal zase hrát. Jsem rád, jak se ke mně klub i vzhledem ke zranění zachoval, a s přestupem problém neměl.
Vyměnil jste českou kolonii s Mazuchem, Marečkem, Lecjaksem za angažmá v Německu…
Kluci mi budou chybět, měli jsme dobrý vztah, ale buď chcete ve fotbalu změnu a ocitnete se jinde, nebo ne. Když jsem poprvé odcházel do Norimberku, prožíval jsem těžké časy. Teď už umím řeči, znám prostředí, ani lidi v Německu na mě nezapomněli.
Čechům jste pomáhal s vlámštinou?
Ne, to ne. (vyděšeně) Ať se na mě Belgičané nezlobí, ale vlámština je nepodstatná řeč a navíc podivná směska, kterou používají jen místní. Nestál jsem o to se ji naučit, dorozumíval jsem se anglicky, což zvládá i Ondra Mazuch.
Poznal už jste kabinu Wolfsburgu?
S hráči jsem se seznamoval na tréninku, dozvěděl jsem se spoustu jmen, k tomu chodili lidi z vedení klubu a všichni se představovali. Měl jsem v tom zmatek a ještě neumím přiřadit jména k obličejům, ale to přijde.
Premiéra v dresu Wolfsburgu vám zhořkla porážkou 0:1 s Hannoverem. Odnesl jste si z ní něco pozitivního?
Už když jsme na zápas přijížděli autobusem a všude jsem viděl plno lidí ještě před začátkem, došlo mi, že v Německu zažiju jinou atmosféru. Vrátil jsem se zpátky před plné tribuny. Duel nám však nevyšel, dokonce jsme zahodili penaltu.
Jak jste se cítil opět na bundesligovém hřišti?
V první půli docela dobře, ale po přestávce už jsem zůstal na defenzivním štítu sám. S balonem jsem se příliš nepotkal, protože jsme se snažili o ofenzivu. Pomáhal jsem, kde to šlo. Hannoveru se navíc daří, premiéru jsem si odbyl těžkou.
Vlci jsou v tabulce až na třináctém místě. Určitě máte přispět k posunu výš…
Každý po nedávných úspěších očekává, že budeme jinde. Za Wolfsburgem stojí silný partner Volkswagen, který chce úspěch a podle toho se zařídí. Klidně nakoupí další hráče, aby klub dosáhl na nejvyšší výsledky. Všichni jsme nažhavení a snad půjdeme nahoru.
Hned po svém příchodu jste nastoupil v základní sestavě, ale po utkání s Hannoverem skončil kouč McClaren. Budete i nadále vyvolený?
Na můj post jsme čtyři až pět, ale samozřejmě záleží na mně, zda si místo vybojuju. Jsme v Bundeslize, každý chce hrát, vždyť jde o peníze, prestiž. Ani jsem se nedozvěděl, zda byl po prvním zápase trenér spokojený. Uvidíme, co se stane po jeho odvolání. Doufám, že hrát budu.
Předpokládám, že Wolfsburg považujete v Bundeslize za posun nahoru oproti původnímu angažmá v Norimberku, kde jste hrál v letech 2005 až 2007.
Rozhodně má větší jméno a větší finanční možnosti, ale fotbalová tabulka je vyrovnaná a Norimberk dokonce před námi. Tehdy jsem sice přišel do průměrného klubu, ale na jaře jsme zahráli a skončili osmí, další rok jsme se posunuli na šestou příčku. Poráželi týmy jako Bayern či Brémy. Toho si na Bundeslize opravdu cením.
Že každý může porazit každého?
Všechny soutěže nejsou tak vyrovnané. Na každé utkání musíte být stoprocentně připravený a motivovaný, jinak dostanete za uši.
Sedí vám Bundesliga víc než belgická Jupiter League?
Snad jo. V Německu působí hodně cizinců a fotbal tam hraje různorodý mix co do kvality, technické vybavenosti a rychlosti. Klade velké nároky na techniky i kondici.