Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Zraněný jsem byl jen ve své první sezoně. Na začátku jara jsme hráli na Interu Bratislava a Laco Jurkemik mě zezadu napálil míčem do hlavy. Jeho dělovky byly vyhlášené. Probudil jsem se až v kabině. Nechali mě tam pak v nemocnici, ale asi už za dva dny mě odvezl Popluhár zpátky do Brna. Odpočíval jsem možná jeden zápas. A pak už to šlo devět a půl roku bez přestávky," usmívá se železný muž.

Jako žáček vyrůstal ve Vrahovicích, které měly hřiště na předměstí Prostějova. Tady si ho už v dospělém věku vyhlédli funkcionáři druholigové Nové huti Ostrava. A odtud už vedly jeho kroky do Brna. „Se Zbrojovkou jsme se tehdy potkávali ve druhé lize. A když hrála v Ostravě, dal jsem jí dva góly. To asi rozhodlo, že o mě po postupu do první ligy projevili zájem," vzpomíná Václavíček.

Na svůj první ligový zápas v dresu Zbrojovky nikdy nezapomene. „Nastoupil jsem k němu bez tréninku. Tehdy se zranil zkušený Popluhár a já měl naskočit místo něj. Hospodář mi narychlo někde sehnal kopačky, mám pocit, že to byly zrovna Popluhárovy. A k tomu se ještě hrálo v Trnavě, která tehdy vyhrávala jeden titul za druhým. No a taky to podle toho dopadlo," vrací se k utkání, které skončilo pro Brňany sedmibrankovým debaklem.

Klíčový moment v jeho kariéře nastal v létě 1972. Do Brna přišel trénovat František Havránek, který z talentovaného záložníka udělal vynikajícího stopera. Na novém postu uplatnil Václavíček obrovský přehled i hlavičkářské schopnosti. Později vytvořil skvělý stoperský tandem s Karlem Dvořákem.

První zkušenost s trnavským trávníkem byla pro Václavíčka hodně trpká, ale na stejném hřišti zažil také vůbec největší radost kariéry. „Na jaře 1978 jsme si tam definitivně zajistili titul. Je to zajímavé. Právě tam, kde jsem si odbyl tu ostudnou premiéru v lize 0:7," podivuje se nevyzpytatelnosti osudu.

Mistrovský titul Václavíčkovi dodnes připomíná jeho knír. „Tenkrát nás bylo víc, co jsme si ho nechali narůst. Říkali jsme si, že se neoholíme, dokud nezískáme titul. Pak to většina kluků shodila, ale já ho nosím doteď," vysvětluje.

Po mistrovském titulu si další velký úspěch připsal za dva roky na olympiádě v Moskvě. Tam český tým dosáhl skvělého úspěchu a vybojoval zlaté medaile. V základní skupině odehrál Václavíček jen necelou půlhodinu proti Nigérii, jeho chvíle však přišla v semifinále. „Luděk Macela byl vykartovaný, tak jsem ve středu obrany vedle Radimce nastoupil já. A jako nejstarší jsem dokonce dostal kapitánskou pásku. Myslím, že se mi ten zápas opravdu vydařil. Po výhře 2:0 jsme postoupili do finále, byla to nádhera," připomíná jeden z vrcholů kariéry.

Zlato mu otevřelo cestu k zahraničnímu angažmá. Rok po olympiádě zamířil do Hasseltu, který hrál druhou belgickou ligu a trénoval ho Josef Masopust, pod nímž hrával už v Brně. Po třech vydařených letech se Václavíček ještě na „stará kolena" vrátil do Zbrojovky, které chtěl pomoct s návratem do nejvyšší soutěže. To se mu však už nepodařilo.

Rostislav Václavíček

Narozen: 7. prosince 1946 v Prostějově

Hráčská kariéra: Sokol Vrahovice, Dukla VSŽ Bratislava, Dukla Vyškov, Železárny Prostějov, NHKG Ostrava, Zbrojovka Brno, KSC Hasselt, FC Heidenreichstein

Statistiky I. liga: 289 zápasů, 13 gólů (vše Brno + II. liga: 44/4),reprezentace ČSSR B:1/0,olympionici:17/0, OH 1980 (1. místo)

Největší úspěchy: mistr ligy 1978, olympijský vítěz 1980

Oblíbený post: stoper

Číslo dresu: 3

Přezdívka: Rory

ANTONÍN ZABLOUDIL

KAŽDÝ DEN V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST NAJDETE JEDEN PŘÍBĚH FOTBALISTY ZBROJOVKY BRNO. NA WEBU SE TEXTY BUDOU OBJEVOVAT S TÝDENNÍM ZPOŽDĚNÍM. PROTO NEVÁHEJTE A ČTĚTE PŘÍBĚHY NA NOVINOVÝCH STRANÁCH S PŘEDSTIHEM:

Úterý 7. května: Záleský Jiří

Čtvrtek 9. května: Zapletal František