Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Fotbalista 1. FC Brno nastoupil k poslednímu soutěžnímu utkání 28. září 2008. Jeho prvoligový účet se uzavřel na sedmašedesáti střetnutích. Po plastice chrupavky už se na trávník nevrátí. „Rozhodnutí ve mně dozrávalo posledního půl roku. Záda se dala docela do pořádku, ale koleno se nelepšilo. Zkusil jsem zimní přípravu, jenže po přechodu na trávu jsem nemohl dělat vše, pořád bolelo,“ vysvětlil důvody Večeřa mladší.

Zranění orámovala jeho kariéru víc než zářivé fotbalové momenty. Třikrát musel na operaci s menisky v pravém koleni. V prosinci 2008 si vleklé potíže vyžádaly plastiku chrupavky. „Zákrok se povedl, jenže poškození kolena už není na vrcholový fotbal. Nemyslel jsem si, že přestanu v jedenatřiceti. Není příjemné končit pro zranění, raději bych odešel kvůli věku někam do nižší soutěže,“ posteskl si defenzivní záložník.

Před rokem se po operaci chystal do přípravy, stopku mu vystavila vyhřezlá ploténka. V létě trénoval a věřil, že na podzim stihne aspoň duel za juniorku. Po zimě vycítil, že se blíží konec. „Koleno nesneslo zátěž v přípravě. Makal jsem v posilovně, opakovaně zvyšoval intenzitu. Při trénování s balonem mě dál nepustily změny směru, bez nichž se ve fotbale neobejdu. Od začátku roku jsem měl v hlavě, že se můj stav dlouho nelepší, jenže jsem pořád trochu doufal. Momentálně nemůžu hrát ani rekreačně. Doktor mi doporučil půlroční klid. Uvidíme, až si koleno odpočine,“ hlesl.

Jeho debut a druhý ligový start dělilo pět let, dva měsíce a šestnáct dní. Premiéru si odbyl 22. května 1999, když coby střídající hráč naskočil za Lužánky do střetnutí s Karvinou, které Brno vyhrálo 4:2. Ve stejném utkání získal tehdy patnáctiletý Pavel Mezlík primát nejmladšího fotbalisty, který kdy nastoupil v nejvyšší české soutěži.

Poté odešel do druholigové Jihlavy, kde strávil pět sezon a nastřílel osmnáct branek. Moc nechybělo, aby se představil pod vedením svého otce Karla, který nyní působí jako sportovní ředitel 1. FC Brno. „Chvíli mě měl v přípravě v Jihlavě, pak jsem před ním raději utekl,“ smál se Večeřa mladší.

Po návratu do klubu, kde fotbalově vyrostl, prožil nejblyštivější období kariéry. V prvních pětadvaceti utkáních ročníku 2004/2005 jen dvakrát chyběl v brněnské základní sestavě. Skóroval čtyřikrát v úvodních devíti kolech. „Bylo to nejlepší období a rád vzpomínám také na dva roky starou pouť ke čtvrtému místu, kdy jsme navíc skončili v semifinále poháru. Po návratu do Brna jsem si však představoval, že odehraju víc utkání,“ doplnil.

Ačkoliv ho zdobila skvělá kopací technika, trefil se jenom pětkrát. „První branku jsem dal Aleši Chvalovskému v Blšanech, povedený byl i poslední gól,“ připomněl remízu v Olomouci 1:1 ze září 2008.

O týden později nastoupil doma s Kladnem (2:0) naposledy. „Tehdy jsem nevěděl, že jde o můj poslední zápas, ani si ho nevybavuju,“ řekl brněnský rodák.

Půldruhého roku už sleduje utkání Gambrinus ligy pouze z tribuny. „Byl jsem skoro na všech domácích zápasech, donedávna jsem trénoval, takže jsem se s klukama potkával i v kabině. Když se dívám na fotbal u televize, nejraději bych vyběhl na trávník. Zpočátku mi fotbal chyběl mnohem víc, postupně jsem se s tím pocitem trochu smiřoval,“ přiznal Večeřa.

Teď už se může definitivně věnovat malým dcerkám Lindě a Viktorii. „Rok a půl jsem doma a pořád jsem zkoušel trénovat. Už je na čase dělat práci, která má smyl a přináší výsledky,“ souhlasil vystudovaný právník.

Dva roky pracoval jako advokátní koncipient. „Měl bych nadále zůstat u fotbalu. Něco se rýsuje, zatím konkrétní nebudu,“ pronesl tajemně Karel Večeřa mladší.