VYBERTE SI REGION

Vybral si ho Masopust, Stanislav Schwarz se učil i od Magatha

Brno - Odešel ze hřiště vysílený, rozčarovaný, ponížený. Ani vstřelený gól mu náladu nespravil. Jeho Ivančice prohrály ostudně 1:13. Proto si Stanislav Schwarz připadal jako v Jiříkově vidění, když za ním ihned po utkání přišel kouč vítězné Zbrojovky s nabídkou na angažmá v Brně.

18.8.2013
SDÍLEJ:

Bývalý obránce fotbalové Zbrojovky Stanislav Schwarz se do klubu dostal po netradičním debaklu. Brno krátce vedl i jako hlavní trenér.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

„Mistrovský tým z roku 1978 k nám přijel k přátelskému utkání. Bylo mi šestnáct let a hrál jsem proti Karlu Kroupovi. Byla pro mě pocta hrát už jen takový zápas. Přišel za mnou pan Masopust, jestli to u nich nechci zkusit," vzpomíná fotbalový obránce Stanislav Schwarz.Šokující nabídce nadějný stoper pochopitelně neodolal. Přitom na první ligu nikdy nepomýšlel. „Ivančice hrály krajský přebor. Právě tam jsem chtěl kariéru dotáhnout, hráči z prvního mužstva pro mě byli páni fotbalisté," vzhlíží ke svým dětským sportovním idolům.

Přestup do nejsilnějšího celku v jihomoravském regionu nabral po smolném utkání rychlé obrátky. „V Ivančicích mi žádné problémy nedělali. Byla spíš čest, že někdo z tak malého klubu vylétl až do Zbrojovky. Ani nevím, za kolik jsem přestupoval, tehdy to snad spravil jen nějaký balon," směje se Schwarz.

Zatímco v Ivančicích slyšel za postranní čarou pár křičících diváků, za Lužánkami jej čekaly až čtyřicetitisícové návštěvy. A také ikony brněnské kopané v kabině. „První krok mezi ně byl trochu ostýchavý. Kluci ale hned nasadili, že si budeme tykat. Od Kroupy, Jarůška nebo Václavíčka to byl vstřícný krok," vybavuje si.

Od roku 1980 do roku 1983 odehrál Schwarz za Zbrojovku v první lize padesát střetnutí. Poté se musel přesunout na vojnu do Chebu. „Pro kluky, kteří skončili v dorostu, se jednalo o dobrou možnost, jak hrát dva roky fotbal. Panoval tam jiný režim, až po práci se šlo na fotbal. Já jsem jen hrál," usměje se.

Na epizodu na západě Čech však vzpomíná v dobrém. „Sešla se perfektní parta, chytal nám Krbeček, v týmu byli Kadlec, Bílek, Drulák, Lavička nebo Skuhravý," sype z rukávu bývalá hráčská esa.

Po dvou letech nucené vojenské průpravy se těšil zpět do Brna. Jenže Zbrojovka už se tolik netěšila na něj. Jihomoravané měli velký zájem o chebského střelce Luboše Pokludu, jenže Rudá hvězda si výměnou za něj vybrala právě Schwarze. „Zástupci Zbrojovky tehdy do Chebu nepřijeli proto, aby si mě vyzvedli, ale říct mi, abych zůstal. Bylo mi to líto, ale jelikož jsem hrál pravidelně, podepsal jsem prodloužení vojny," přemítá.

Srdcem do Brna

Uplynul však pouze půlrok, než na Schwarzovy dveře zaklepali brněnští funkcionáři znova. „Ukázalo se, že výměna se moc nepovedla. Chtěli mě zase zpátky. Měl jsem nabídky z prvoligové Slavie i Bohemians, ale přesto jsem šel hrát druhou ligu do Brna. Byla to asi srdcová záležitost," přiznává.

Dnes by se možná rozhodl jinak. Na postup zpět do první ligy totiž čekal čtyři roky. „Trvalo dlouho, než jsme postoupili. Tým byl kvalitní, o spoustu hráčů měly zájem i kluby z nejvyšší soutěže. Na druholigová léta už se dnes zapomíná, přitom třeba na pohár se Spartou bylo vyprodáno," připomíná.

V roce 1989 si užil euforii z návratu mezi československou fotbalovou elitu, ale v dresu Zbrojovky už přidal jen dalších 43 startů. Ve třiceti letech se rozhodl vyzkoušet angažmá v rakouském Wienerfeldu. „Postoupili jsme do třetí ligy, která měla velmi dobrou úroveň. Na derby chodilo i sedm set fanoušků. Na nějaký čas k nám přišel i tehdy nejlepší střelec vídeňského Rapidu Zlatko Kranjčar (bývalý reprezentant Jugoslávie a později trenér Chorvatska pozn. red.), to bylo obrovské lákadlo pro diváky, kterých najednou chodilo dva a půl tisíce," vzpomíná na dalšího slavného spoluhráče.

Schwarzova rakouská anabáze trvala čtyři roky. Na hřišti už však pouze tři. Jeho aktivní kariéra se smutně uzavřela přesně v den jeho třiatřicátých narozenin. „Doma v Moravském Krumlově jsem organizoval nějaké výročí fotbalu, měla přijet Zbrojovka. Dlouho nejeli, byl jsem nervózní. Ale dorazili, šli jsme na hřiště, já nerozcvičený, v páté minutě jsem udělal špatný pohyb, prasklo mi v koleně a druhý den už jsem šel na operaci," popisuje přetržení křížových vazů v koleně.

Na lavičku

Dodnes je vděčný Wienerfeldu za to, jak ke zranění přistoupil. „Měli jsme jen ústní dohodu, ale stejně mě ještě celý rok platili, jako kdybych hrál," oceňuje. Užil si však i posměšky spoluhráčů. „V Rakousku už měli klasické francouzské hole, já dorazil do kabiny s dřevěnými berlemi až pod paže. Mysleli si, že jsem přišel z druhé světové války," směje se.

K fotbalu už se nikdy nevrátil, aspoň ne jako aktivní hráč. Zlákala jej trenéřina. Studium profesionální licence okořenil i povinnou stáží v německém Stuttgartu, kde sledoval v akci Felixe Magatha. „Měl naraženou čepici, s nikým se nebavil. Mluvit jsme s ním nemohli, prý na nás neměl čas. Chtěli jsme aspoň vidět tréninkový plán, ale ten nikdo neznal. Měnil ho ze dne na den, hráči museli být připravení na všechno," popisuje setkání se známým trenérským despotou.

Teoretické zkušenosti rozvíjel Schwarz nejdřív v Dolních Kounicích, přes juniorku Zbrojovky se v roce 2003 dostal až na lavičku prvoligového celku. Mužstvo vedl s bývalým spoluhráčem Jarůškem, který v té době seděl také v senátu. „Byl často v Praze. Vedli jsme tréninky s Pepou Hronem, třetího asistenta si klub nemohl dovolit. Říkali jsme si, že to půjde, ale nešlo. Vydrželi jsme rok a půl. Trochu mě mrzí, že mi v Brně nenabídli žádnou jinou pozici," lituje dnes dvaapadesátiletý kouč, který ve Zbrojovce vedl i svého syna Petra.

Spojení však nepovažuje za ideální. „Trochu si stěžoval, že jsem mu vždycky dal největší hašte. Měl to těžké, musel řešit vztah s kabinou i se mnou," přemýšlí.

Dnes se Schwarz věnuje práci s mládeží na Jihomoravském krajském fotbalovém svazu, kde předsedá trenérské radě. „Baví mě, že to kluky baví. Když se výběry sejdou, panuje výborná atmosféra. Do první ligy už není potřeba tolik talentu, ale když kluci zaberou a dají fotbalu víc než sto procent, tak se do ní dostanou," nabádá své mladé svěřence.

Autor: Martin Vymyslický

18.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Při nehodě dvou aut v Rajhradě se zranil kojenec

Rajhrad – Čtyři zraněné včetně jednoho kojence si vyžádala nehoda dvou osobních aut. Ta se střetla v sobotu dopoledne v Rajhradě na Brněnsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies