Wagner sázel branky ve Zbrojovce i Rapidu

13. 5. 2013

Redakce

Brno - /ZBROJOVÁK STOLETÍ/ Jeho bohaté kariéře jakoby chybělo pořádné vyvrcholení. Dvakrát byl blízko nominaci na mistrovství Evropy, ale vždy na poslední chvíli z kádru vypadl. Ve vídeňském Rapidu odehrál osm sezon, ale titulu se nedočkal. Rapid se stal mistrem sezonu předtím, než přišel, a pak rok poté, co odešel…

René Wagner | Foto: archiv

Když bývalý brněnský fotbalista René Wagner v sedmi letech začínal v Králově Poli, určitě ani nesnil o tom, že jednou nastřílí 123 ligových gólů. Talent ovšem měl. „Ve starším dorostu jsem přešel do Zbrojovky k panu Haraštovi a už v sedmnácti si mě vytáhli do prvoligového áčka," vzpomíná Wagner.

Do ligy naskočil ve své první sezoně jen jednou, protože se hrálo o záchranu a nebyl prostor pro zkoušení mladíků. I tréninky pod Karolem Dobiašem však pro něj byly velká škola. Na trenérské lavičce zažil i další legendu Josefa Masopusta. Za jeho vedení to sice v lize nebyla žádná velká sláva, ale Brnu se podařilo postoupit až do finále Českého poháru.

Pak přišlo úspěšné období za trenéra Petra Uličného, kdy se Brno po dlouhých letech zapojilo do bojů o špici a na jaře 1995 skončilo třetí. „Uličný z nás dostal to nejlepší. Hráli jsme dobře a chodilo na nás opravdu hodně lidí," oceňuje.

To už ovšem Wagner nebyl zelenáč, ale jedna z hlavních hvězd mužstva. Dokonce poprvé dostal pozvánku do reprezentačního áčka na přátelský duel s Finskem. Nikam jezdit nemusel, protože se hrálo v Brně. „Lužánky skandovaly moje jméno, tak mě tam Uhrin nakonec na posledních dvacet minut dal," vybavuje si.

Na kouče vicemistrů Evropy z roku 1996 nemá nejlepší vzpomínky. S národním mužstvem tehdy absolvoval před Eurem závěrečnou přípravu, ale na poslední chvíli z konečné nominace vypadl. Náplast na bolavou ránu přišla o pár týdnů později v podobě nabídky z Rapidu Vídeň.

Jeho první rakouská sezona byla z říše snů. Zahrál si Ligu mistrů proti Manchesteru nebo Juventusu a v lize sázel góly. V 29 zápasech si jich připsal 21 a stal se králem střelců. Po sezoně pak byl vyhlášen nejlepším hráčem ligy.

V Rapidu vydržel až do jara roku 2004 a stal se klubovou legendou. Po dalších dvou sezonách v Mattersburgu se vrátil na závěr kariéry ještě do Brna. Comeback kanonýra ovšem nedopadl nejlépe. Zatímco dřív těžil především ze své rychlosti a výbušnosti, po vleklých problémech s kolenem už na tyto zbraně moc sázet nemohl.

Za dvě sezony dal v lize pět gólů, což bylo na útočníka jeho kalibru málo. Po nemastné první sezoně zkoušel přilákat štěstěnu návratem k číslu sedmnáct na dresu, s nímž se mu tak dařilo v Rapidu. Ani to nepomohlo.

Návrat do Brna mu přinesl aspoň malou radost. Podařilo se mu v součtu české a rakouské ligy překonat dlouholetý rekord Karla Kroupy v počtu vstřelených ligových branek. Žádný jiný Brňák jich nedal víc.