Za týden budu fachčit naplno, slibuje fotbalista Holek

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Jeho klubu o fous unikla Evropská liga, on se musel kvůli zranění paty vzdát prvního reprezentačního startu. „Byla to pro mě šance se ukázat a po dlouhé době si zahrát doma,“ mrzí ještě teď dvaadvacetiletého záložníka.

Jak si užíváte vzácné chvíle volna?

Jsem v Brně. Volno si užívám tak, že psychicky podporuji přítelkyni při zkouškách. Zatím byla úspěšná. Jinak chodím na rehabilitaci s patou, měl jsem natažený vaz.

Kdy by to mělo být v pořádku?

Za týden začíná příprava, a to už bych měl být OK. Budu fachčit naplno. (smích)

V přípravě vás čeká tradiční východní dril?

Záleží na trenérovi. Já v klubu zažil dva. S jedním jsme dost běhali. Ten současný dbá spíše na herní stránku a takové ty zátěžové věci.

Říkal jste, že příprava začne už příští týden. Klasickou dovolenou někde u moře už asi nestihnete?

To ne. Dovču mám v Brně. Pořádně jsem si tady odpočinul od fotbalu.

Moc času vám ale asi nezbývá…

To je pravda. Viděl jsem spoustu kamarádů. Ještě musím navštívit babičku. Je to takové rozlítané. Furt mi někdo volá, že by se mnou rád pokecal. Mám méně času, než na Ukrajině. (rozesměje se)

Co sezona v Dněpropetrovsku? Zavládla v klubu s konečným šestým místem nespokojenost?

Cíl byl umístit se do druhého místa, a to se nepodařilo. Měli jsme špatný podzim, jaro už bylo v pořádku. Celé to pokazil poslední zápas, který jsme prohráli. Kvůli tomu nám utekla Evropská liga.

Stihl jste se spoluhráči decentně zakončit sezonu?

(smích) Poslední utkání jsme hráli venku. Já jsem byl ale zraněný, takže jsem koukal doma v televizi. A druhý den ráno jsem hned letěl domů. Navíc spousta kluků šla hrát za ukrajinský nároďák. Myslím, že tam moc prostoru pro řádění nebylo. (smích) Já jsem si šel sednout s kamarády až tady v Brně.

Zažil jste v klubu první celou sezonu. Jaká pro vás byla?

Dobrá. Trenér mi dával víc šancí. Akorát mě mrzí to zranění na konci.

Cítíte důvěru kouče?

To ano, ale stačí jeden zápas, abych ji ztratil. Člověk je tam neustále pod tlakem.

Smlouvu máte ještě na dva a půl roku. Nechtěl byste se přesto vydat někam jinam?

Popravdě, kdyby něco zajímavého přišlo, uvažoval bych o tom. Ale zatím se nic neobjevilo, takže se soustředím na Dněpropetrovsk.

Prý se vám ozval trenér Straka s pozvánkou do reprezentace…

Zranění to zkazilo. Dost mě to mrzí. Byla to pro mě šance se ukázat a po dlouhé době si zahrát doma.

Berete to tak, že z východu je pořád těžší dostat se do národního týmu?

Asi jo. I když třeba Šachtar Doněck udělal ukrajinskému fotbalu reklamu (vyhrál pohár UEFA – pozn. red.). Třeba Tomáš Hübschman hrál dlouho výborně, přesto byl přehlížený. Myslím, že neprávem.

Jak jste si vůbec zvykl na Ukrajině?

Moc rychle to nešlo. Byl jsem tam ze začátku sám. To prostředí je jiné, ne úplně ideální. Teď už nemám problém.

S kým se tam vídáte? Mluvil jste o Hübschmanovi…

S Tomášem ne. Doněck je daleko. Převážně se stýkám se svojí přítelkyní. (smích)

Sledoval jste v sezoně výkony brněnských fotbalistů?

Moc jim to nešlo. Nepovedly se některé příchody. Trenér Beránek to tam asi moc jednoduché nemá.

Kdo vám podával zprávy z kabiny?

Často jsem v kontaktu se Střešťou a Lejsim (Marek Střeštík a Martin Lejsal – pozn. red.), takže i o fotbale byla řeč.