VYBERTE SI REGION

Zavadil: Když bude Brno chtít, zůstanu do konce kariéry

Brno - V létě panovala u odborníků i fanoušků velká očekávání, v jakém světle se ukáže fotbalová Zbrojovka po návratu do nejvyšší soutěže. A také co předvede brněnský záložník Pavel Zavadil, který se do první ligy vrátil po sedmi letech ve Švédsku. Výsledek? Jihomoravský celek zakončil podzim na sedmém místě a právě dlouhovlasý čtyřiatřicetiletý špílmachr na tom měl velký podíl. Zavadil svými výkony oslňoval českou fotbalovou veřejnost.

27.11.2012 2
SDÍLEJ:

Pavel Zavadil.Foto: DENÍK/Attila Racek

„Věděl jsem, že se musím pořádně připravit, protože spoustě hráčů se návrat ze zahraničí zpátky nepovedl tak, jak čekali. Strach jsem vůbec neměl," říká v rozhovoru pro Deník Rovnost olomoucký odchovanec.

Považujete sedmé místo Zbrojovky za překročení plánu?

Poznal jsem už v přípravě, že jsou v Brně šikovní kluci, i když nezkušení. Hned ze začátku jsme si sedli lidsky, mančaft šlapal a tahal za jeden provaz. Strašně nám pomohl dobrý vstup, zápas na Slovácku byl výborný. Dá se říct, že celý podzim jsme hráli v první polovině tabulky, i když jsme měli i slabší zápasy. Kdybychom získali ještě o tři body, jsem spokojený hodně. Teď jsem sice taky, dobře jsme se odpíchli, ale musíme se znovu připravit v zimě, protože jaro bude strašně těžké.

Z jakého zápasu vám scházejí tři body?

Na Teplice jsme určitě měli, nebyly lepší, ten zápas jsme měli zvládnout, jenže jsme dělali chyby. Vpředu nám hodně chybí Švanci (Švancara), protože tam jinak nemáme moc zkušeností, kluci potřebují víc času. Větší ztráta však byla spíš doma s Duklou, utkání jsme měli určitě zvládnout líp, možná i domácí zápas s Teplicemi. Ale to je kdyby. Zase nám vyšly zápasy venku, takže sedmé místo považuji za spravedlivé.

Půjdete do jarní části sezony po sedmém místě bez obav?

Vůbec nejsou na místě. Musíme se na to dívat pozitivně, máme jedenadvacet bodů. Sice nás od patnáctého dělí jen šest bodů, ale tolik nám jich chybí i na čtvrtou Olomouc. Musíme se připravit, abychom zvládli start. Máme ho těžký, nejdřív doma Plzeň, pak jedeme do Jablonce, ale začátek byl stejný i na podzim. Liga je celkem našlapaná. Nesmíme si dávat nějaké cíle, každý víkend zvládnout zápas co nejlíp a brzy ukopat co nejvíc bodů.

Ukazuje podle vás mladý brněnský mančaft potenciál do budoucna?

Určitě tady je. V Brně hraje sice strašně moc mladých kluků, ale spousta z nich je šikovná a mají velkou šanci hrát ligu hodně dlouho a dobře. Záleží na každém z nich, jak se k tomu postaví. Fotbal je takový, že jak někomu ujede vlak, už se nechytí, protože v řadě čekají další.

Jak se ve čtyřiatřiceti letech cítíte v mladé brněnské kabině?

Pořád výborně, necítím se ani na čtyřiatřicet. Někdy mi sice kluci něco předhazují, ale všechno v dobrém.

Oproti Petru Švancarovi působíte o dost tišeji. Radíte mladším hráčům v kabině?

Nebojím se něco říct, ale spíš chci, ať je všechno pozitivní. Švanci tady má velké slovo, k němu mluvení sedí víc než ke mně, taky si však svoje řeknu. Jen to možná není slyšet na hřišti.

Co vás rozezlí, abyste zvýšil hlas?

Štve mě, když vidím malou bojovnost, nasazení, zarputilost, bez toho to nejde. Každý zápas je boj, válka a trvá jen devadesát minut. Vítězí, kdo se lépe připraví. Říkat si po zápase, že jsme na to měli, už je na ho…

Na vaší hře je patrné, že vám vedle míčové techniky není cizí ani bojovnost…

Už odmalička jsem strašně nerad prohrával. Právě to mi ve Švédsku trochu chybělo, hráči tam za dvě minuty o porážce neví a čekají na další zápas za týden. To mi moc nevyhovuje. Čím jsem starší, tím víc jsem se naučil zarputilosti, bojovnosti a chci každý zápas vyhrát.

Každý by spíš čekal, že s přibývajícím věkem budete běhat méně a skluzy přenecháte mladším. Čím to, že jste v takové kondici i ve čtyřiatřiceti?

Mně se zdá, že fotbal už se bez běhání hrát nedá. Teď se hodně dbá na techniku a každý chce hráče, kteří umí dobře s balonem, ale mně se líbí anglická liga, kde hráči umí hodně s balonem a přitom jsou agresivní, bojují až do konce. Čím jsem starší, líbí se mi takový styl víc a taky mě víc baví.

Jak hodnotíte svůj podzim ve Zbrojovce?

Měl jsem velká očekávání, jak ligu zvládneme jako mančaft. O sebe jsem se ani nebál, protože jsem sedm let venku pořád kopal a nebyl jsem ani jednou zraněný. Pomohla mi letní příprava v Brně, kdy jsem odtrénoval všechno. Věděl jsem, že se musím pořádně připravit, protože spoustě hráčů se návrat ze zahraničí zpátky nepovedl tak, jak čekali. Já jsem strach vůbec neměl a myslím, že jsem to zvládl ze začátku dobře.

Na podzim se často skloňovalo, jak Zavadil překvapuje ligu. Jak na vás taková hodnocení působí?

Každého určitě potěší, i když já emoce opravdu moc najevo nedávám. Věděl jsem, že i když se mi začátek povede, musím jet pořád naplno. V Česku je to tak, že jednou dvakrát nezahrajete a už se říká, že šlo o náhodu. Jsem rád, že jsem nějaký standard udržel celý podzim, i když každý zápas nebyl podle představ.

Měl jste i zdravotní problémy, soupeři si pak na vás dávali větší pozor. Proto už jste závěr podzimu neměl tak oslnivý?

Bylo to tak. Natáhl jsem si zadní stehenní sval. Naštěstí jsem se zranil v zápase s Libercem, po němž byla čtrnáct dní pauza. Deset dní jsem spočinul a dal se dohromady. Pravda je, že jsem měl pořád strach, že noha nevydrží. Pak se vše zlepšilo a šlo to.

Jak se sžíváte se zápasy, kdy vám soupeři těsnou obranou hru znepříjemňují?

Je to těžší, když s vámi někdo víc běhá, ale i s tím se dá poprat, jen se musí něco vymyslet. Nic nefér si nikdo nedovolil, přístup hráčů byl normální.

Čím si myslíte, že jste ligu tak oslnil, co expertům u jiných hráčů chybělo?

Mně celý tým pomohl svým přístupem, jak kluci makali, jak se snažili. Každý trénink byl na dobré úrovni, každý odevzdal maximum i v zápasech. Když vypadl Švanci a další, někdo naskočil a snažil se makat. Jestliže tak budeme vystupovat dál a s pokorou, o to obavy nemám. Není se čeho bát, nikdo nás vyloženě nepřehrál. Snad kromě Jablonce, který na nás zahrál perfektně, a na Slavii zažil hodně nepovedený zápas celý tým.

Na co se v zimě zaměříte u sebe?

Hlavně teď musím pořádně odpočívat, přes léto jsem měl pouze pět dní dovolenou, takže teď úplně vydechnu a v zimě se znovu připravím. Když se nachystáme jako přes léto, nemáme se čeho bát. Bude to sice těžší, protože mě lidé dlouho neviděli, teď jsem zpátky a nějaký tlak bude. Strach však vůbec nemám.

Konzultujete svou úlohu s trenérem Petrem Čuhelem, nebo vám nechává volnější ruce?

Dává pokyny, zvolí taktiku na zápas i individuálně mi řekne, co si představuje a chce po mně. Nenechává vše na mně.

Do české ligy jste se vrátil po sedmi letech. Překvapila vás něčím?

Dlouho jsem neviděl moc zápasů, maximálně jeden dva za rok, sledoval jsem ji spíš přes internet. Hodně expertů a bývalých hráčů naší ligu kritizuje, ale já myslím, že není špatná a má pořád kvalitu. Hraje sice stále víc mladších fotbalistů, jenže tak je to prostě ve fotbale dneska dané.

V čem vidíte největší rozdíl mezi českou ligou a švédskou?

Jsou hodně podobné. Ze začátku se mi zdálo, že fotbal ve Švédsku je silovější. Jenže když jsem tam končil, vracelo se hodně hráčů ze zahraničí a dávali lize kvalitu, navíc tam hraje strašně moc cizinců. Liga ve Švédsku má asi o něco vyšší úroveň.

Schází vám něco ze Švédska?

Smutno mi není, jen někdy nastanou situace, kdy si vzpomenu na situace z fotbalu i ze života, které jsem zažil ve Švédsku. Těch sedm let mi dalo strašně moc do života, na některé věci už se dívám jinak a vážím si i těch menších, ze kterých se člověk běžně neraduje. Strašně dlouho jsem nejezdil na kole a ve Švédsku jsem naopak jezdil pořád a hrozně mě to bavilo. Dovezl jsem si i kola domů. Mám tam i hodně kamarádů, s nimiž si volám. Poznal jsem lidi, kteří něco dokázali ve fotbale i mimo něj, a pořád zůstali normální. To se mi líbí.

Přijdou vám lidé ve Švédsku pokornější než v České republice?

Přesně, lidé se tam k sobě chovají lépe, i když je to ovlivněné tím, že si ve Švédsku každý tyká. Ať už mluvíte s hráčem nebo funkcionářem, komunikaci to zlepšuje.

Jak lidé ve Švédsku vnímají fotbalisty v porovnání s hokejisty?

Hokej je tam určitě o něco sledovanější, ale fotbal tam propagují taky strašně moc. Pořád jev televizi, můžete si tam pustit každý zápas. V pořadech neustále něco omílají a o fotbale debatují. Reklamy a propagace tam je mnohem víc než u nás.

Připomínáte si s přicházející zimou Švédsko?

(Úsměv) Tady je mi trošku lépe, ale je to hlavně tím, že mám okolo sebe známé. Ve Švédsku jsem byl většinou sám a když přišla zima, s ní brzy tma, cítil jsem se hůř. V Göteborgu to bylo lepší, protože jde o krásné město, měl jsem tam hodně kamarádů. Ale když jsem hrál naposledy v malém městě, byla zima trošku depresivní. Naštěstí jsem ještě žil na jihu, kde to jde. Nahoře nad Stockholmem už je situace horší. Kluci říkali, že tam bývá zima hodně dlouhá a hůř se přečkává.

Jste v kontaktu s některými švédskými fotbalisty?

V Göteborgu jsem se dobře skamarádil s Markusem Allbäckem, což je perfektní kluk i fotbalista. Prošel hodně týmy a když skončil s fotbalem, hned ho vzal trenér Hamrén k nároďáku, kde dělá to samé co u nás Šmicer. Jinak jde o normální hráče ve Švédsku, kamarádím se i s Čechy, kteří tam žijí. Byl tam Dušan Melichárek ze Slovácka, s nímž jsme chvíli byli v jednom mančaftu a pak jsme se navštěvovali.

Jak jste ve Švédsku trávil čas kromě fotbalu?

Sem tam jsem chodil na hokej na Frölundu. Tam ovšem každý bývá hodně doma a tráví čas s rodinou. Můj syn za mnou každý měsíc jezdil s přítelkyní na deset dní a tři týdny jsem tam vždy byl sám. Přes zimu jsem měl dobré, že jsem vždycky dva a půl měsíce trávil doma. Koncem října jsme skončili soutěž, hned jsem jel domů a vracel se až v půlce ledna. Klub věděl, že mám syna, takže mi vycházel vstříc. Když bylo potřeba, dali mi na čtyři dny volno a jel jsem domů. V tom jsou ve Švédsku hodně lidští a na rodinu dají.

Ve Švédsku jste si ovšem udělal dobré jméno…

Myslím, že jo. Měl jsem tam podobnou pozici jako v Brně, hrál na stejném postu, to mi vyhovuje pořád nejvíc. Něco tam za mnou zůstalo.

V kariéře jste hrál také v izraelské Haifě. Jak na angažmá vzpomínáte?

To bylo úplně něco jiného. Fotbal tam byl výborný, hrál jsem se skvělými fotbalisty, byli na tom fantasticky technicky i rychlostně. Fotbal byl spíš individuální, každý hrál víc na sebe, ale tým měl kvalitu. S odstupem času mě trochu mrzelo, že jsem tam nezůstal déle.

Proč?

Měl jsem hostování jen na pět měsíců. Ze začátku jsem tři měsíce hrál, jenže v týmu bylo osm reprezentantů a mohli hrát jen tři cizinci. Vadilo jim, že někdo zabírá místo. I tak jsem získal titul hned, když jsem přišel, na to vzpomínám dobře. Oslavy byly krásné, ten život, teplo a moře hned u města jsem si užil. Dovedl bych si představit tam dva tři roky zůstat. ¨

Už jste rád doma, nebo vás to ještě táhne někam do zahraničí?

Jsem rád, už nikam nejdu, užil jsem si toho dost. (smích)

Smlouvu v Brně máte ještě na rok, kdy vám bude pětatřicet. Uvažujete, co bude po závěru kariéry?

Hodně se mi v Brně líbí, jsem tu spokojený a vůbec neuvažuju, že půjdu někam pryč. Když bude Brno chtít a dohodneme se, budu tady do konce kariéry. A doufám, že bude ještě dlouhá. (úsměv)

Autor: Jaroslav Kára

27.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Devatero originálních adventních trhů

S blížícími se Vánocemi zaplavují náměstí evropských měst stánky s rozmanitými vánočními dárky, dekoracemi i místními specialitami. Ne všechny adventní trhy ale nabízejí tu samou atmosféru. Vánoční atmosféra se dá zažít i za polárním kruhem, pod zemí či na vodě, zjistil hotelový vyhledávač trivago.cz.

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies