VYBERTE SI REGION

Sudí: Ženy jsou na trávníku záludnější než chlapi

Brno – Brněnská fotbalová rozhodčí Jana Adámková je už pět let na mezinárodní listině UEFA a pískala tři utkání ve druhé lize.

24.12.2011
SDÍLEJ:

Brněnská fotbalová rozhodčí Jana Adámková je už pět let na mezinárodní listině UEFA.Foto: archiv Jany Adámkové

Většina mužů tvrdí, že žena nepozná ofsajd ve fotbale. Jenže se najde spousta z nich, které ho poznají. A několik žen ho posoudí mnohem lépe než muži, kteří odjakživa naplňují víkendy sledováním jednoho utkání za druhým. Taková je Jana Adámková, brněnská rozhodčí na listině Mezinárodní fotbalové federace UEFA. „Myslím si, že už jsem docela začleněná, už mě neberou jako ženskou mezi chlapama,“ usmívá se třiatřicetile­tá sudí.

Proč jste se rozhodla pro fotbal?
Je to jednoduché, fotbal mě odmalička bavilo hrát, tím pádem byl postup daný. Hrála jsem od čtrnácti let závodně v Olomouci, pak jsem se přestěhovala kvůli fotbalu do Brna. Hledala jsem si práci a ještě několik let jsem aktivně pokračovala s nejvyšší soutěží ve Zbrojovce. S pískáním jsem začala okolo čtyřiadvaceti.

Takže vás pískání baví?
Stále, bez toho rozhodčí nejde dělat v žádném případě. Navíc mi pískání přináší i nějaké peníze, takže už jde vedle zábavy také o zdroj příjmů. Oslovuje mě, že se realizuju především v zahraničí, což je top úroveň, které rozhodčí může dosáhnout. Na mezinárodní listině jsem už pátý rok.

Jak na vás působí pokřikování hráčů i fanoušků na stadionu?
Teď už se dá říct, že jsem obrněná. Ale netrvalo mi deset let, než jsem si vytvořila hráz, přes kterou nadávky nepustíte. Pokřikování už jde mimo mě, jedním uchem tam a druhým ven, protože jinak ho nelze žádným způsobem přežít.

Už vás na hřišti nerozhodí?
Nemůžu říct, že jsem zažila všechno, třeba chlapi mívají těžší utkání. K ženám se občas muži chovají trošičku jinak, ne tak vulgárně. Z toho pohledu to my ženy máme malinko lehčí, nedovolí si k nám tolik. (úsměv) Proto člověk nemůže být připravený na nejhorší situace, které se chlapovi stanou, ale už jsem toho zažila dost a nemám s ničím problém.

Ovšem v zápalu boje se od mužů můžete dočkat dost ostrých vyjádření…
Jsou takové typy utkání. Od 75. minuty má hráč jenom krev v očích a je mu jedno, jestli tam pobíhá s píšťalkou chlap, nebo ženská. Pokud jsou v zápase emoce, vášně a nějaké tvrdší souboje, dokážou vyvolat reakce, které jsou nepředvídatelné a kolikrát za hranicí.

Viděl jsem několik zápasů ženských týmů a podle mě jsou vůči sobě mnohem záludnější než muži. Co si myslíte vy?
V tom s vámi maximálně souhlasím. V zahraničí takhle markantní rozdíl není, ale u nás jsou ženy kolikrát sprostší a zákeřnější než chlapi. Když se píská ženské utkání, rozhodčí očekává neočekávané, tím se musí řídit. Bývá nevyzpytatelné, co jsou proti sobě ženy schopné vymyslet co do záludnosti a zákeřnosti.

Už si mezi muži připadáte jako rovný aktér utkání, nebo vám stále dávají najevo, že jste žena?
Myslím si, že jsem docela začleněná, že už mě neberou jako ženskou mezi chlapama. Mám pocit, že mě berou kolegové rozhodčí a také hráči si zvykli, že fotbal může pískat ženská. Nechci se chválit, že pískat umím, ale když jsem v nějakých soutěžích, pak rozhodně z nějakého důvodu. A když fotbalisté vidí, že žena zvládá řízení utkání obdobně jako chlap, získávám respekt a nepociťuju vztah žena–muž.

Máte raději utkání, která jsou předem rozhodnutá, nebo spíš duely o něco?
Spíš mi sedí zápasy o něco. Když o nic nejde a hráči si řeknou, že je konec sezony a jde jen o střed tabulky, nemají takovou motivaci. Jsou nedisciplinovaní a spíš se pokopou nebo někdo někoho praští jenom proto, že chybí koncentrace. Taková utkání jsou podle mě na pískání horší.

Když se dostanete do složité situace, jaký máte recept, aby se utkání nezvrhlo?
Vždy záleží na komunikaci s různými týmy a hráči. Musíte hned na začátku utkání vypozorovat, s kým to lze a jakým způsobem. Jestli s úsměvem a nadhledem, nebo být striktní, přísná, odměřená a s hráči nediskutovat. To je opravdu individuální.

Jaký máte názor na hráče s kapitánskou páskou, pomáhají rozhodčím, nebo spíš naopak?
Kapitáni mají pocit, že když mají pásku na ruce, mohou si dovolit úplně všechno a ke všemu je opravňuje. Přitom kapitánská páska k diskutování s rozhodčím vůbec neslouží. Spousta hráčů to nechce přijmout, když jim to říkám. Přesto nemám problém v komunikaci s fotbalisty na hřišti, záleží, jestli je možná. Rozhodčí musí být flexibilní a najít způsob, jak nejlépe s tím člověkem komunikovat, aby se jednání udrželo v rozumné hranici.

Dá se říct, že jste spíš přísná rozhodčí, nebo preferujete minimum přerušování?
Určitě jsem spíš typ rozhodčí, která hru nechává hodně plynout a hodně pouští, protože takový je trend UEFA. Vedou nás k tomu, abychom i v ženských utkáních co nejvíc nechali hrát a přerušovali je jen při opravdovém faulu. Fotbal je kontaktní sport, nelze přerušovat při každém dotyku.

Když se díváte na fotbal, sledujete hráče, nebo rozhodčího?
Spíš se dívám na rozhodčího, což je deformace po deseti letech pískání. Samozřejmě se podívám i na akce, pokud je na co, takže zrovna ne v naší lize. Hodnotím sudího, co a jak dělá, snažím se vzít si ze zápasů i ponaučení pro sebe.

Měla jste někdy obavy po zápase vyjít ze šatny?
Zažila jsem jedno utkání, kdy mě napadl fanoušek. Nějaký starý pán, kterého jsem ani pořádně neviděla, do mě žďuchnul u koridoru při odchodu do šatny. To jsem pískala tak dva tři roky a v ten moment jsem si ještě říkala, zda mi za to pískání stojí. Co se týče hráčů, nikdy jsem neměla pocit, že by mě někdo mohl inzultovat. (úsměv)

Provázel fanoušek strčení i peprnými výroky?
Tam řvalo hodně lidí, protože domácí prohráli, vyloučila jsem jim hráče, znáte to… Bohužel, takové zápasy jsou.

Jak se dívá vaše okolí na profesi rozhodčí?
Od začátku jsem měla podporu v rodině i okolí. Sice moje bývalé spoluhráčky moc nechápaly, že jsem byla jedna z nich a najednou jsem na druhé straně barikády. U nás je totiž pohled na rozhodčí dost děsný. Přesto šlo o moje rozhodnutí a já si šla za svým cílem. Snažím se vždycky vše dělat naplno. Už když jsem hrála, to stejné v pískání, které se taky nedá dělat napůl.

Jakého odpískaného zápasu si nejvíc vážíte?
Od letoška, kdy je Dagmar Damková v Komisi rozhodčích UEFA, se vše pro mou kariéru vyvíjí velice dobře, protože mám víc a víc zápasů. Za své nej však považuju květnové finále Ligy mistryň v Londýně, které jsem rozhodovala spolu s Damkovou. Sice jsem byla jako čtvrtá sudí, ale byla jsem u toho a odnesla si největší zážitek s pískáním. Menší stadion ve Fulhamu zaplnilo jedenáct tisíc diváků, což byl super zážitek.

Láká vás pískání nejvyšší české soutěže mužů?
Byla jsem pět let jako asistentka v první a druhé lize, což pro mě znamenalo v podstatě mučení, protože mám odznak hlavní rozhodčí. Pískání mě baví a to chci dělat, s praporkem to nebylo ono. Samozřejmě jsem v soutěžích nasbírala nějaké zkušenosti, ale momentálně jsou můj strop tři odpískaná utkání ve druhé lize. Pak mě minulá komise rozhodčích sesadila a pravidelně pískám Moravskoslezskou fotbalovou ligu.

Co máte za rozhodcovský cíl?
Každý by řekl, že se chce vrátit do první a druhé ligy, to však nechávám úplně na někom jiném, nad tím nepřemýšlím. Když jdu do utkání, pokaždé chci odvést co nejlepší práci. Pro mě je nejdůležitější dění na UEFA, jaké zápasy dostanu, abych jich měla co nejvíc a odvedla nejlepší výkony. Můj sen je si někdy v budoucnu zapískat mistrovství světa žen.

Jana Adámková

Narozena: 27. ledna 1978 v Olomouci
Bydliště: Brno
Profese: fotbalová rozhodčí na mezinárodní listině UEFA, rozhodčí Moravskoslezské fotbalové ligy
Civilní povolání: manažerka sportovního centra
První odpískaný zápas: 2002
Největší úspěch: čtvrtá rozhodčí finále Ligy mistryň v Londýně 2011, tři utkání ve druhé české fotbalové lize mužů

Autor: Jaroslav Kára

24.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

O Seniorbus je enormní zájem. Na jízdu lidé čekají i šest týdnů

Brno /FOTOGALERIE/ – Seniorbus, který usnadňuje cestování brněnským seniorům či lidem s postižením, jezdí už půl roku. Měsíčně přepraví okolo devíti stovek lidí. „U pětaosmdesáti procent cestujících jde o seniory, zbylých patnáct tvoří lidé se zdravotním postižením," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Barbora Lukšová.

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Odejde Zbrojovce snajpr? Útočník Škoda je v kurzu

Brno - Na podzim nastřílel deset branek, vyšvihl se do čela pořadí kanonýrů vedle renomovaného Davida Lafaty. Brněnský fotbalista Michal Škoda se v zimním přestupovém období patrně stane horkým zbožím. Už kolem něj také někteří zájemci krouží. „Mám nějaké informace od manažera, ale spíš čekám na něco konkrétního, zatím je to jen oťukávání, což moc neřeším," odvětil Deníku Rovnost útočník Zbrojovky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies