Žiju normálně, už nejsem puberťák, říká průšvihář Pacanda

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Těšíte se opět za Lužánky?

Na to je skoro zbytečné odpovídat. Po tolika letech se tam moc těším, atmosféra bude zase výborná.

Co říkáte na divácký zájem?

Lidé se opět dostanou za Lužánky, které berou rozhodně jinak než Srbskou, kam nechodí. Lístky se vyprodaly za pár dní, což ukazuje, že stadion má u lidí pořád velkou váhu.

Přemlouval vás dlouho Petr Švancara, abyste se rozlučky zúčastnil?

Neváhal jsem. Sice nejsem takový typ jako Švanci, ale potkám se s klukama, které jsem dlouho neviděl, a moc se těším. Nepřemýšlel jsem, aniž bych přitom věděl, jak velká akce se z rozlučky stane. Asi nikdo netušil, že se bude hrát před tolika lidmi.

Jaké jsou vaše nejlepší vzpomínky na Lužánky?

Už je to hrozně dávno, většinu mám spojených s vyprodaných stadionem. Na Lužánky chodilo hodně lidí, a když se nám dařilo, zažívali jsme obrovskou radost.

Ptají se vás známí, zda na rozlučce nastoupíte?

Jen z Bučovic, kde bydlím, vyrazí tak sto fanoušků, kteří o ní pořád mluví. A to jsme třicet kilometrů od Brna, kde je zájem nesrovnatelně větší.

Myslíte si, že rozlučka pomůže novému stadionu?

Rád uvěřím, že se díky ní stavba stadionu pohne. Lidi udělali obrovský kus práce a Brno si Lužánky zaslouží. Na zápas se prodalo třiadvacet tisíc lístků, takovou návštěvu nemá v české lize žádný stadion.

V uplynulé sezoně jste hrál okresní přebor za Vícemilice. Stačí vám taková soutěž?

Fotbal mě baví, rád si jdu zahrát, ale poslední dobou se mi opět ozývají potíže s kolenem. Bohužel můj stav není takový, abych šel ještě výš.

Bolest vás omezuje?

Posledních pět šest zápasů byla stále větší. Stejně jako se Švanci loučí s profesionální kariérou, půjde možná za Lužánkami o můj poslední fotbalový zápas vůbec.

Do příští sezony už nenaskočíte?

To bych samozřejmě nerad, třeba přes léto dám tělo do kupy, potrénuju, ale smiřuji se s myšlenkami, že už to nepůjde. Fotbal mě ovšem pořád baví a rád si ještě aspoň okres zahraju.

Kluby z vyšších soutěží vás zkoušejí oslovit?

Tohle už moc nesleduji. Nemám ambice to zkoušet výš, ani nemám kde. Těžko sehnat klub z vyšší soutěže, když nemůžu kvůli kolenu tolik trénovat. Okres mi stačí a nespekuluju nad tím.

Chtějí se na vás někteří obránci vytáhnout?

Každý zápas je jiný a většinou to je v klidu. Sem tam někdo něco zkouší, ale to je spíš výjimka, nikdo po mně vyloženě nejde.

Přemýšlíte před rozlučkou, že jste mohl v kariéře dokázat mnohem víc?

Beru to tak, jak to je. Samozřejmě mě to občas zamrzelo, nebýt zranění v jedenadvaceti letech, mohl jsem být jinde. Věděl jsem, že cesta může jít jedním směrem, nebo druhým. Bohužel jsem to pak chvilkově nezvládl, nemá však smysl přemýšlet nad tím, co bylo.

Pracujete v montážní firmě, každé ráno vstáváte. Jak to zvládáte?

To mi problémy nikdy nedělalo. I když nemusím, i o víkendu vstávám brzy a raději si udělám kávu. Žiju normálně, už nejsem puberťák.