Ještě před šesti lety přitom nastupoval na mistrovství světa dvacítek v Argentině po boku Petra Čecha či Jana Poláka a fotbaloví skauti z celého světa mu přisuzovali skvělou budoucnost.

Nakonec však zůstal v Brně, kde s každou další sezonou postupně nastupoval míň a míň, až se s odchodem trenéra Kotrby vytratil úplně. Za něj také odehrál svých na dlouho dobu posledních prvoligových třináct minut. „Už je to dlouho. Ale vzpomínám si, že tehdy to bylo podobné. Taky jsem tam v závěru šel s tím, že jsme chtěli udržet dobrý výsledek,“ vzpomíná vytáhlý obránce na dva roky starou remízu 1:1 na Slovácku.

Dalším jeho fotbalovým působištěm byly tehdy druholigové Kunovice. Tam ho však potkalo zranění, které je postrachem každého fotbalisty - přetržený křížový vaz v koleně. „Tamní doktoři mi tehdy řekli, že je to dobrý a že můžu hrát i bez vazu. Po půl roce jsem pak šel na další hostování do Vítkovic, kde mi koleno zase dvakrát vylítlo,“ povídá.

To už věděl, že musí na operaci. Podrobil se jí loni v listopadu. Následovalo zařazení do kádru třetiligové juniorky. „V plné zátěži jsem až poslední dva měsíce. Vůbec jsem nečekal, že bych se tak rychle mohl objevit zpátky v áčku. Jsem moc rád, že si mě pan Uličný vytáhl. Hodně mě to povzbudilo,“ svěřuje se Živný.

Připraven zasáhnout do hry byl přitom už jak při remíze na hřišti olomoucké Sigmy, tak minulý týden s Teplicemi.

„Vypadalo to, že naskočím už v Olomouci, kde měl nepříjemný střet Truska (Jan Trousil – pozn. red.). Nakonec to však vydržel. Teď s Jabloncem už jsem to naopak nečekal,“ popisuje šestadvacetiletý bek.

Podle něj je teď ze všeho nejdůležitější co nejvíc nastupovat. „Proto se budu dál rozehrávat v béčku. Do ligy bych chtěl samozřejmě naskakovat pravidelněji. Vím ale, že to budu mít hodně těžký, protože v obraně teď hrají Truska s Pavlíkem hodně dobře. Jsem připraven čekat na šanci,“ sděluje bývalý reprezentant.

V létě prý kromě dohánění tréninkového manka také pozorně sledoval stříbrné tažení mladých reprezentantů v Kanadě. „Je to obrovský úspěch. Teď záleží na každém z nich, jestli budou na sobě dál pracovat, aby v takových výkonech pokračovali i v dospělém fotbalu. Ten je přeci jen o něčem jiném,“ ví Živný.