VYBERTE SI REGION

„Zlatá noha" si užívá rychlost v sedle motorek

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Střelec zlatého finálového gólu z fotbalového turnaje olympijských her v Moskvě 1980 Jindřich Svoboda našel zálibu v rychlých strojích.

7.5.2012 1
SDÍLEJ:

Střelec zlatého finálového gólu z fotbalového turnaje olympijských her v Moskvě 1980 Jindřich SvobodaFoto: DENÍK/Drahomír Stulír

Za čtyři minuty toho člověk moc nestihne. Fotbalista Jindřich Svoboda zvládl udělat ažaž. Tak krátký časový úsek poznamenal zbytek jeho kariéry a Československu přinesl jeden z největších úspěchů historie. Brněnský rodák byl na moskevském trávníku při olympijském finále teprve čtyři minuty, když jediným gólem utkání zajistil československému výběru vítězství 1:0 nad východním Německem.

Zlaté medaile z letních her v roce 1980 se houpaly na krků fotbalistů v bílých dresech. „Olympijského zlata si cením víc než mistrovského titulu. Myslím si, že i fotbalisti si víc považují účast na hrách než na mistrovství světa. Když někdo vyhraje olympiádu, dočká se nejvyššího ocenění kariéry. Podívejte se, jak k hrám přistupuje tenista Federer nebo kanadští hokejisté," povídá hrdina moskevského finále Svoboda.

Společně s Josefem Mazurou a Rostislavem Václavíčkem, který ovšem v boji o zlato nenastoupil, vlastní vedle nejcennějšího olympijského kovu také jediný titul mistra Československa se Zbrojovkou z roku 1978. „Vytvořili jsme perfektní kolektiv, byla radost chodit na tréninky. Před zápasy jsme zažívali bezvadnou atmosféru, nikdy jsme neseděli jako spráskaní psi. Smáli jsme se a věřili si, v mužstvu byl obrovský duch," pokyvuje při vzpomínce na mistrovskou sezonu.

Jindřich Svoboda „vystřelil“ reprezentačnímu fotbalovému týmu zlaté olympijské medaile. V lize hrával za brněnskou Zbrojovku.

Za Lužánkami tým podporovalo až padesát tisíc diváků. „Fanoušci byli úžasní, i ven s námi jezdilo deset tisíc lidí. Každý soupeř se těšil na duel s námi, protože na nás všichni vydělali. Je mi líto, kam se teď brněnský fotbal dostal, ale na jaře se to trochu zlepšilo," uvažuje.

Na olympijských hrách nastoupil v základní sestavě pouze ve skupině při remíze 1:1 s Nigérií. Jinak odehrál nejvíc 21 minut s Kolumbií.

Ovšem ve finále naskočil sedmnáct minut před koncem za zraněného Ladislava Vízka a za čtyři minuty vstřelil nejdůležitější branku kariéry. Jeho hlavičku ještě východoněmecký gólman Bodo Rudwaleit vyrazil, na dorážku se natahoval marně. „Kdybych proměnil už hlavu, mohli mí říkat zlatá hlava. Takhle jsem získal přezdívku zlatá noha. Kluci mi tak ještě pořád říkají," culí se se Svoboda, který v září oslaví šedesáté narozeniny. Záznam finálového souboje má doma. „Každou chvíli můj gól opakují v televizi, ale většinou ho nevidím. Mám duel natočený na kazetě, dostal jsem ji jako dárek od Rakušanů, když v Brně hráli přátelák proti českému týmu," podotýká Svoboda.

Tři trenéři

Brněnský fotbalista přitom o olympijské hry v Moskvě téměř přišel kvůli poraněnému kolenu. „Urval jsem si ho v přípravném utkání s Eintrachtem Frankfurt a dal jsem se do kupy až na poslední přátelský zápas s Maďarskem, po němž jsem odletěl do Moskvy," usmál se Svoboda. „Pomohla mi moje univerzálnost a také, že svaz odsouhlasil, aby mužstvo sestavili tři trenéři z Dukly Praha, Ostravy a Brna. Ti poskládali celé bloky z jednoho klubu, abychom byli sehraní," upozorňuje fotbalista, který kvůli utrženému menisku patrně přišel o zlato z evropského šampionátu v Bělehradě z roku 1976.

Ačkoliv olympiádu kvůli sovětské invazi do Afghánistánu bojkotovali Američané a muslimské národy, pořadatelé připravili sportovcům luxus nejvyšší úrovně. „Vesnici vybavovali Finové, takže nescházely restaurace, které měly otevřeno nonstop, a my jsme si mohli v jedenáct večer zajít na kávu a zákusek. Taky tam hráli dýdžejové ze západního Německa," vybavuje si otec dvou dětí.

Základní skupinu strávili čeští fotbalisté v tehdejším Leningradu, až na semifinále se přesunuli do Moskvy. „Zažili jsme tam bílé noci, kdy normálně svítilo světlo, bylo hrozné vedro a blbě se nám spalo. Hráli jsme večer ve třiceti stupních, možná i proto jsme ze skupiny prolezli s odřenýma ušima. Pak už jsme šli ale jednoznačně až do finále," připomíná postup přes Kubu a Jugoslávii.

Když zavzpomíná na jednoho ze strůjců mistrovského titulu se Zbrojovkou z roku 1978, trenéra Josefa Masopusta, oči se mu rozzáří. „Byli jsme šťastní, že nás trénoval. Jako fotbalista Evropy u nás měl samozřejmě respekt, ale rád si s námi na tréninku a několikrát v přáteláku zahrál. I v padesáti byl hračička a měl stále perfektní techniku, přihrávku, zpracování, všechno. Do mužstva přinesl víc hravosti, víc jsme trénovali s míčem. Jak sám říkal, dobrého technika nedělá dvě stě nožiček, ale jak rychle a přesně dokáže nahrát," pokyvuje hlavou hráč, jenž v nejvyšší české soutěži naskočil k 216 zápasům a dal 16 gólů. Svoboda začínal s fotbalem v Adamově, už v šestnácti letech hrál krajský přebor v útoku, ale na vojně v brněnské Dukle se posunul až na stopera. „Patřili jsme k prvním útočícím krajním obráncům, hodně mě to táhlo dopředu, až mě trenér Masopust posunul z obrany do zálohy. Mou univerzálnost jsem považoval za výhodu," vysvětluje.

Jako brankář

V utkání Interpoháru s AIK Stockholm si při vyloučení brankáře Josefa Hrona dokonce stoupl mezi tyče. „Do branky jsem si předtím troufl možná v přáteláku, ale už jsme nemohli střídat. Zlikvidoval jsem dva brejky, čisté konto v Interpoháru se počítá," culí se univerzál, který si zahrál čtvrtfinále Poháru UEFA proti Eintrachtu Frankfurt. „Tam jsem se v roli kapitána setkal s Jürgenem Grabowskim, který měl neskutečnou techniku. Nikdo se ho ovšem neodvážil ani nakopnout. Když je někdo dobrý, proč by ho měl někdo likvidovat? Měli jsme sportovní čest, dnes je fotbal bohužel o něčem jiném," mrzí Svobodu, který si zahrál nižší hokejovou soutěž po boku legendárního československého reprezentanta Jaromíra Meixnera.

Z Brna odešel na jaře 1984 do Zlína, přes který putoval do nižších rakouských soutěží, kde strávil osm let. Na sklonku kariéry pomáhal ještě Praci a brněnskému Zemanu ve čtyřiačtyřiceti letech. „Hrál jsem za Old Boys Zbrojovky a Bolkovu jedenáctku, ale naše parta skončila a mladí nemají zájem. Moje kolena už navíc na sedmdesátimetrové sprinty po hřišti nejsou, ozývají se. V klidu si zahraju tenis, lyžování z kopce mi taky nevadí," culí se Svoboda, který pracuje jako správce tenisových kurtů v areálu brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity.

Čtyři roky koučoval zbrojováckou přípravku, kde vedl i syna Martina, ale s tím už skončil. „Trénoval jsem dobrovolně, peníze jsem nebral, ale problémy s rodiči mi za to nestály. Projevují se i na současné Zbrojovce, která už dlouho nikoho neodchovala," přemítá bývalý fotbalista, jenž v Brně strávil deset sezon.

Jedna vášeň ho ovšem ještě neopustila silniční motocykly. „Vyrůstal jsem na Velké ceně od tří let, protože můj otec byl traťový komisař, a pořád tam chodím. Znal jsem spoustu závodníků a projel jsem hodně strojů. Ani teď nemám problém sednout si na jakoukoli silnou motorku. Měl jsem chuť si nějakou koupit, ovšem auto je auto," dodává s úsměvem Svoboda.

Jindřich Svoboda

Narozen: 14. září 1952 v BrněSport:fotbalový záložník, ale proslavil se svou univerzálností

Kariéra: Adast Adamov, Dukla Brno, Zbrojovka Brno, Gottwaldov, Gmünd, Allensteig, Gastern, Sokol Prace, Zeman Brno

Největší úspěchy: titul mistra Československa se Zbrojovkou 1978, olympijský vítěz z Moskvy 1980, čtvrtfinalista Poháru UEFA 1980

První liga: 216 zápasů/16 gólů (1973/74 1982/83)

Reprezentace: A tým 2/0, B tým 1/0, OH tým 8/ 1, U23 6/0

Rodina: synové Jindřich (33) a Martin (14)

Zajímavost: rozhodl olympijské finále proti NDR jedinou brankou po čtyřech minutách na trávníku

Autor: Jaroslav Kára

7.5.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies