VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Barusové hrají spolu. Za Lvy

Břeclav, Brno – V kabině hokejové Břeclavi se sešli útočník Miroslav Barus se synem a brankářem Filipem.

23.12.2011
SDÍLEJ:

Miroslav Barus (v modrém).Foto: DENÍK/Martin Daneš

Pokud neinformovaný divák sleduje na internetu přenos z druholigového utkání Břeclavi, může být chvíli zmatený. Třeba když si přečte následující větu: Barus před sebe vyráží puk, který následně Barus odklízí do bezpečí. Ne, nejde o překlep ani chybu. Na jihu Moravy se v jednom týmu sešel jedenačtyřicetiletý veterán Miroslav Barus se svým devatenáctiletým synem Filipem.

Oba teď bok po boku nastupují v dresu břeclavských Lvů. Zatímco otec vede jako útočník produktivitu týmu ze skupiny Střed, syn dostává na střídavý start první možnosti chytat seniorskou soutěž.

V premiéře minulou středu s Chotěboří při vítězství 4:2 ukázal, že lapat kotouče opravu zvládá. „Jeho přítomnost na ledě jsem vnímal jen ze začátku, sledoval jsem první střely na něj. Pak už na to jako hráč nemám čas. Po vyhraném zápase jsem mu řekl dvě hodnotící věty. Jestli je vzal, nebo se urazil, už je na něm,“ směje se Barus starší po setkání se synem v jednom dresu.

Přitom brněnský rodák, který má na svém kontě extraligové starty za Vsetín, České Budějovice, Znojmo nebo Karlovy Vary, už loni skončil s kariérou a věnoval se trénování mládeže. K setkání dvou generací Barusů na ledě tak vůbec nemuselo dojít. Letos ale zkušený útočník svůj postoj přehodnotil a nyní pomáhá Lvům. „Táta mi o první šanci nastoupit ve druhé lize vůbec nic neřekl. Že spolu můžeme hrát, jsem se dověděl jen od trenéra,“ povídá Filip Barus.

Tah angažovat syna do Břeclavi nepochází z hlavy zkušeného čtyřicátníka. „Sám jsem trenérovi Michalu Konečnému řekl tři a půl důvodu, proč Filipa nebrat. Při zranění naší dvojky Hübnera však byl stav akutní a vedení klubu se rozhodlo ho vzít,“ krčí rameny veterán, jenž za svou ka〜riéru nasbíral téměř pět stovek startů v nejvyšší soutěži.

Mladý brankář se nově sžívá s rolí rodinných spoluhráčů, ale připomínky otce slýchá odmala. „Táta se mnou vždy pracoval jako trenér. Střílel na mě, radil mi z pozice útočníka, kam se mám v brance postavit a jak se chovat,“ těší Baruse mladšího.

Brankáře nechtěl

Jeho otec ho přitom do branky nehnal. „Chtěl jsem z něj mít hráče do pole. Jeho hokejový vývoj ukazoval, že bude dobře bruslit a bude šikovný i v technice s hokejkou. Při hře používal hlavu. Možná by mu chyběla tvrdost v soubojích, ale časem ji mohl dohnat,“ myslí si o svém synovi Barus starší. Ten totiž chodil hrát s partou dalších hokejistů a syna bral na led s sebou.

Teď už se s Filipem na led mimo zápasy kvůli nedostatku času nedostane. Pozoruje ho a zůstává hodně kritický. „Zatím toho moc nedokázal. Takových hokejistů, co hráli extraligu juniorů a pak zapadli v krajském přeboru nebo ve dvaceti úplně skončili, je spousta. Juniorka znamená jen další stanici do vyšších soutěží. Myslím, že i Filip sám má vyšší cíle, jen musí pořádně zabrat. Prosadit se v dnešní době do extraligového týmu bývá těžké,“ uvědomuje si nejproduktivnější hráč Lvů.

O své názory se doma se synem podělí. A často si pro radu přichází i Filip sám. „Někdy s ním vůbec není řeč. Když se mu nedaří, hokej ho nebaví, netrénuje, jak má. Až ho trenér vyřadí ze sestavy, začne zase makat a sezonu dochytá ve skvělé formě. Brankář to musí mít v hlavě seřízené. Filip má zatím hluchá místa každou sezonu, což ho trošku brzdí. Ale s trenérem brankářů na tom pracují,“ hodnotí Barus starší.

Brankář Filip Barus říká: Nastoupit s otcem? Komu se to poštěstí

Břeclav, Brno /ROZHOVOR/ – Do Břeclavi přišel Filip Barus z juniorky brněnské Komety jako brankářská dvojka, která měla krýt záda Jaroslavu Chvátalovi. Určitě ani sám netušil, jak brzy dostane šanci chytat seniorský hokej. Už při svém druhém startu v dresu břeclavských Lvů s Chotěboří dostal devatenáctiletý gólman důvěru na celé utkání a v derby s Hodonínem si připsal na své konto dalších třiapadesát minut. Pokaždé ho přitom vedl na led jeho otec Miroslav Barus, který v Břeclavi dělá kapitána a asistenta trenéra.

Juniorce Komety se letos v extralize docela daří. Jak se cítíte v brance?
Ze začátku mi to moc nešlo, takže jsem nebyl v optimální pohodě. Teď se ale cítím celkem dobře, forma jde nahoru. Je skvělé, že se nám daří.

Jak tedy došlo k vašemu startu za Břeclav?
Pan Pazourek (trenér juniorů Komety – pozn. red.) za mnou na tréninku v Brně přišel a zeptal se, zda nechci jít na střídavé straty do Břeclavi. Já jsem souhlasil. Myslím, že je to pro mě dobrá zkušenost.

Co vám v mládí učarovalo na postu hokejového brankáře?
Když táta hrával ve Vsetíně, učaroval mi tam tehdy Roman Čechmánek. Chtěl jsem chytat jako on. Byl tehdy vzor snad všech hokejistů.

Otec z vás chtěl mít brankáře?
Ani moc ne. Nikdy mě ale do ničeho nenutil, nechával rozhodnutí na mně. Jen mi vždy řekne svůj názor. I tak jsem v brance zůstal.

Bavíte se spolu doma o hokeji, nebo jde o zakázané téma?
Samozřejmě se bavíme, většinou ale jenom o tom, jak chytám. Vždycky má k mému výkonu připomínky a je velmi kritický.

Jak ho vnímáte teď v nové roli spoluhráče?
Jako trenéra znám tátu odmalička, ale hrát spolu v jednom týmu pro mě znamená něco nového a skvělého. Jednou si můžu říct, že jsem hrál se svým otcem. Komu se to poštěstí? I když jde jen o druhou ligu, je to neuvěřitelné a jsem moc rád.

Autor: Martin Daneš

23.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1

Stavbě nové autobusové zastávky Tichého brání zaparkovaná auta s přívěsy

Kanadský trenér, expert na techniku bruslení, Shawn Allard.
EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Martinu Eratovi

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

Říkají mi děda. Pozvání na pivo ale odmítám, povídá výčepní z otevřené garáže

Brno - Za dědou do garáže na jedno, říkají stálí hosté, kteří už bezmála dvacet let chodí do brněnské kníničské Rekreační ulice za dobrým pivem. V otevřeném garážovém výčepu je tam téměř každý letní večer přivítá František Tesař. „Dopoledne vyrábím zmrzlinu. Odpoledne se potom věnuji hostům a načepuji jim pivo podle jejich přání," říká pětaosmdesátiletý výčepní Tesař.

OBRAZEM: Poslední ohňostroj ukázal Nebe na Zemi. V jazzovém rytmu

Brno /VIDEO, ANKETA/ – Nebem tancují miliony pestrobarevných jisker. Vlní se vesele do jazzového rytmu, rozsvítí se a zase mizí. Oblohu nad Špilberkem v sobotu prozářil závěrečný nesoutěžní ohňostroj festivalu Ignis Brunensis. Podívaná nesla název Nebe na zemi podle slov známé skladby Jaroslava Ježka.

Parní vlak na šestiproudé silnici? Dopravní nostalgie připomíná historické linky

Brno /VIDEO, REPORTÁŽ/ – Nádražím v Králově Poli se v sobotu linou oblaka husté tmavé páry. K plným vagónům přibíhají poslední opozdilci. Průvodčí pronikavě zapíská, poté se zvolna zesiluje skřípot kolejí. „Už jede!" křičí děti a utíkají k oknům. Historický vlak, který je součástí akce Dopravní nostalgie, se právě rozjíždí. Cílová stanice? Brněnské Výstaviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies